Michal Zeman vol. 2: Březfest bez kompromisů. Dramaturgie, zákulisí a tvrdá realita festivalů
Třicet let na scéně, stovky akcí, stovky kapel různých žánrů a jeden nový festival, který si rychle získává jméno. Michal Zeman, zakladatel Březfestu, mluví bez filtru o tom, jak se dělaly koncerty v devadesátkách, proč nechce budovat další "agrofest" a co stojí za spojením s Fajtfestem v rámci Kořenů Vysočiny. A taky o tom, proč má Březfest vlastní svět, vlastní vizuál a vlastní směr – svět plný symbolů, které ho provázejí mnoho let a které se v jeho projektech objevují jako malé skryté spojnice pro ty, kdo je dokážou odhalit.
Pokud jste ještě nečetli první část rozhovoru, najdete ji zde.
Ve druhé části rozhovoru jsme se ponořili přímo do zákulisí Březfestu. Řeč byla o výběru kapel, dramaturgii bez kompromisů, organizaci festivalu i realitě dnešní koncertní scény, kde je stále těžší postavit menší festival na kvalitě místo sázky na jistotu. Dostalo se ale i na finance, spolupráci s Fajtfestem, náročné skládání line-upu, bizarní backstage požadavky muzikantů i budování komunity kolem festivalu. Michal zároveň vysvětluje, proč nechce vytvářet další tuctovou akci, ale festival s vlastní identitou, atmosférou a lidmi, kteří se na něj budou chtít vracet.
Letošní program je nabitý – od legendárních XIII. Století přes mezinárodní Induction až po moderní metalcore. Podle čeho vybíráš kapely? Jdeš čistě po tom, co se ti líbí, nebo musíš dělat kompromisy a koukat na to, co prodá lístky?
Výběr kapel není o tom, co "prodá lístky", ani o tom, co si pustím doma do sluchátek. Dramaturgie Březfestu má jasný směr: kvalita, pestrost, autenticita a žádné opakování. Nechci dělat festival, kde se každý rok točí ty samé kapely, které během
léta objíždějí region třikrát. To už tu bylo v devadesátkách na zábavách – a přesně od toho se Březfest odlišuje.
Kapely vybírám podle několika věcí:
- musí mít vlastní tvář a energii, ne být jen další kapela "jako někdo"
- musí zapadnout do konceptu, který jsme nastavili – rock, metal, ale každý styl jinak
- musí být něčím výjimečné, aby si je lidi zapamatovali
- musí dávat smysl v rámci dvoudenní dramaturgie
- a hlavně: musí to být kapely, které tu nejsou okoukané
Proto je v programu mix legend, mezinárodních jmen, moderních žánrů i kapel, které tu dlouho nebyly nebo tu nikdy nehrály. A díky Kořenům Vysočiny se k tomu přidává i společná dramaturgie s Fajtfestem – takže pátek má úplně jinou energii než sobota, ale dohromady to tvoří jeden celek.
Jasně, člověk musí brát v potaz i to, co lidi osloví. Ale kompromisy typu "vezmeme kapelu, která mě nebaví, ale prodá lístky" – to nedělám. To by šlo proti tomu, co Březfest je.
Březfest má být festival, kde si každý najde to svoje, ale zároveň objeví něco nového. A když pak lidi řeknou: "Hele, tuhle kapelu jsem neznal, ale byla skvělá," tak vím, že dramaturgie funguje.
Jak těžké je dnes sehnat kapely na menší festival? Je větší problém rozpočet, termíny, nebo konkurence jiných akcí?
Sehnat kapely na menší festival je dneska mnohem složitější, než si lidi myslí. Nejde jen o to "zavolat a domluvit termín". Je to kombinace několika faktorů, které do sebe musí zapadnout jak puzzle.
První problém jsou termíny. Kvalitní kapely mají kalendáře plné měsíce dopředu. A když nechceš brát okoukané kapely, které objíždějí region třikrát za léto, musíš plánovat dlouho dopředu a trefit se do jejich tour, studiových prací nebo festivalových bloků.
Druhý problém je rozpočet. Menší festival nemá milionové rozpočty jako velké akce. A když chceš kapely, které mají úroveň, musíš investovat. A do toho je tu ještě jedna věc, o které se moc nemluví: vymyslet a sehnat peníze do rozpočtu je samo o sobě obrovská práce. I když se člověk snaží držet věci při zemi, pořád se bavíme o částkách ve stovkách tisíc. A ty peníze musíš někde najít – partneři, město, vlastní zdroje, vstupné… a všechno musí sedět, aby festival vůbec mohl vzniknout.
A třetí věc je konkurence. V létě je tolik akcí, že kapely si vybírají. A já nechci jít cestou "vezmeme cokoliv, hlavně ať je to levné a známé". Chci kapely, které zapadnou do konceptu Březfestu – originální, silné, zajímavé, neokoukané.
A díky Kořenům Vysočiny je to letos ještě silnější – dvě scény, dvě zkušenosti, dvě sítě kontaktů. Tohle spojení pomáhá všem: festivalům, kapelám i fanouškům.
Takže jak těžké to je? Je to náročné. Ale když máš jasnou vizi, férové jednání a víš, proč to děláš, tak to jde. A stojí to za to.
Máš nějakou vtipnou nebo bizarní historku z vyjednávání s kapelami? Mají někteří muzikanti "hvězdné" požadavky, nebo jsou všichni nohama na zemi?
Vyjednávání s kapelami je kapitola sama pro sebe. Většina muzikantů je úplně v pohodě, normální lidi, kteří chtějí hrát, dát dobrou show a mít férové podmínky. Ale občas se objeví něco, co ti zvedne obočí.
Třeba když kapela pošle seznam požadavků a ty si říkáš, jestli náhodou nepořádáš koncert, nebo otevíráš wellness centrum. Nebo když někdo řeší barvu ručníků, značku vody, nebo chce mít v backstage přesně tři druhy ovoce, ale jen jeden z nich se smí jíst… hehe.
A pak jsou situace, kdy kapela přijde s požadavkem, který je tak mimo realitu, že si říkáš, jestli si z tebe nedělají srandu. Třeba když někdo chce honorář, za který bys mohl postavit půlku festivalu, nebo když ti pošlou rider, který by se hodil spíš na stadion než na akci, která má úplně jiný charakter a měřítko. Jsme na začátku – ale stát se může cokoliv.
Ale naštěstí – a to říkám upřímně – většina kapel, se kterými jednám, je nohama na zemi. Hlavně ty, které vybírám pro Březfest. Jsou profesionální, férové, komunikativní a chápou, že menší festival není továrna na peníze.
A někdy je to i sranda. Třeba když kapela napíše: "Hele, nepotřebujeme nic extra… jen aby byl dobrý zvuk, pivo studené a lidi živí." A to je přesně ten typ kapel, které mám rád.
A když máš jasnou vizi, férové jednání a festival, který má dobré jméno a jasný směr, kapely to poznají a podle toho se chovají.
Takže jo – občas se objeví "hvězdný moment", ale většinou je to spíš úsměvná historka než problém.
Zajímalo by mě, jak je finančně náročné dnes uspořádat festival jako Březfest?
Finančně je to náročné víc, než by se na první pohled zdálo. Ale protože jsme to už nakousli v předchozích odpovědích, vezmu to krátce: Jsme na začátku a musím postupovat opatrně, aby měl celý projekt dobrý konec. Každá kapela, technika, zvuk, světla, stage, zázemí, energie, lidi… všechno stojí peníze. A i když se člověk snaží držet věci při zemi, pořád se bavíme o částkách, které umí rychle narůst.
Takže ano – je to výzva. Ale když máš jasný směr, víš, proč to děláš, a držíš rozpočet pevně v ruce, dá se to zvládnout. A hlavně: když pak vidíš atmosféru naživo, tak víš, že to celé má smysl.
Co je v rozpočtu Březfestu nejdražší položka? Jsou to honoráře zahraničních kapel jako Induction, nebo tě víc "žere" technické zajištění areálu, zvuk a ochranka?
Upřímně řečeno – řešit, co je nejdražší položka, je trochu jako hádat se, jestli víc bolí zub nebo záda. Všechno stojí peníze a všechno je potřeba.
Jednou je to technika, jindy kapely, pak zase energie, zázemí nebo služby kolem. Není tam jedna "nejdražší" věc – je to součet všeho, co musí fungovat, aby festival vůbec mohl vzniknout.
A hlavně: lidi chodí na zážitek, ne na excelovou tabulku.
Takže to beru tak, že každá položka má svůj smysl a dohromady tvoří Březfest.
Kde na tohle všechno bereš finance? Je Březfest závislý na dotacích od města či kraje, nebo veškeré náklady pokryjí sponzoři, nebo je to z velké části tvoje osobní investice a riziko?
Tohle jsou spíš interní věci, které běžného návštěvníka nemusí trápit. Každý, kdo chodí na koncerty, ví, že festival něco stojí – to není žádné překvapení 🙂.
Financování Březfestu je mix více zdrojů: něco partneři, něco vstupné, něco vlastní investice atd. Jsme na začátku, takže postupuju s rozumem, aby měl celý projekt dobrý konec.
Důležité je jedno: Březfest vzniká proto, aby si ho lidi užili – ne proto, aby se řešilo, odkud přišla každá koruna.
A kdo chce vidět, kam ty peníze opravdu jdou? Stačí přijít na festival. Atmosféra, kapely, zvuk, světla, stage… To je ta nejlepší odpověď 😉.
Dokážeš si festival užít i jako návštěvník? Stihneš si poslechnout aspoň jeden set celý, nebo jsi celou dobu jen "muž s vysílačkou"?
Snažím se užít si každý festival, i ten vlastní 🙂. Březfest je pro mě nejen práce, ale i místo, kde potkám kamarády, známé, kapely. Mám přístup všude, takže můžu zajít do šaten, prohodit pár slov, zasmát se, navázat nové kontakty nebo si s muzikanty dát pivo po koncertě. To jsou momenty, které běžný návštěvník nezažije, a já si jich vážím.
A ano – vždycky si najdu čas poslechnout si kapely. To je pro mě důležité. "Muž s vysílačkou" jsem jen tehdy, když je potřeba 😅. Ale celý rok makám na tom, aby v den festivalu každý věděl, co má dělat, a nevolal mě kvůli každé maličkosti.
V den akce už jen dohlížím, že všechno běží, jak má – a zároveň jsem součástí festivalu stejně jako ostatní. Bavím se, žiju tím a užívám si atmosféru.
Co je pro tebe jako pořadatele největší žrout energie – administrativa, technika, lidi, nebo komunikace?
Všechno je nějak propojené, ale nejvíc energie mi vezme komunikace. S kapelami, partnery, dodavateli… pořád se něco ladí, mění, vrací zpátky. Jen málokdy se povede domluvit věci hned na první pokus 🙂.
A pak jsou tu lidi. Většina je skvělá, ale občas narazíš na někoho, kdo má plnou pusu řečí a skutek utek 😅. To k tomu ale patří – každý projekt přitáhne i pár "odborníků", kteří by zvládli maximálně zahradní párty u chajdy.
Technika, administrativa a organizace jsou náročné, ale to je práce, kterou máš pod kontrolou. Komunikace je živý organismus – a právě ta umí sežrat nejvíc času i energie.
Kde vidíš Březfest za pět let? Máš ambici z něj udělat velký regionální open-air, nebo ti vyhovuje současná velikost?
Mám dlouhodobou vizi a jasný směr, kam se může Březfest posouvat. Je to běh na delší trať – krok za krokem, bez zbytečného spěchu. Už teď vím, kam se může festival posunout příští rok, a mám připravený projekt růstu na několik let dopředu 🙂.
Nechci budovat další "agrofest", kterých je v Česku tolik, že se od sebe liší jen názvem. Březfest má být alternativa – dramaturgicky zajímavý, osobitý, s duší. A pokud budou lidi chodit a vracet se, festival poroste přirozeně. Kam až to dojde? To ukáže čas 😉.
Jak důležitá je pro tebe komunita kolem festivalu? Máš pocit, že se kolem Březfestu začíná tvořit taková "rodina"?
Komunita je pro mě úplný základ. Bez lidí není festival – to je jednoduché. A kolem Březfestu se už teď tvoří skupina fanoušků, kteří festival berou jako "svůj". To je pro mě největší motivace 🙂.
A ještě jedna věc: s nikým nesoutěžím. Hudba není fotbal ani hokej, kde jedna strana nenávidí druhou. Hudba má spojovat, ne rozdělovat. Někteří lidé mají potřebu porovnávat, kdo je "nejlepší festival", ale to jde úplně mimo mě.
Březfest nechci stavět jako konkurenci komukoliv. Chci vytvořit alternativu – místo, kde jde o zážitek, emoce, komunitu a kvalitní dramaturgii. Ne o to, kdo má větší stage nebo hlasitější reklamu.
Když se lidi budou vracet, budou spokojení a budou mít pocit, že jsou součástí něčeho, co má smysl, tak to je ta pravá "rodina" kolem festivalu.
Co je ten moment, kdy si na festivalu řekneš: "Jo, tohle za ty nervy stálo"?
Je to chvíle, kdy vidím plnou plochu pod pódiem – lidi, kteří se baví, zpívají, smějí se a užívají si kapely. V ten moment cítím, že to, co jsem rok připravoval, opravdu žije před očima 🙂.
Někdy je to i obyčejný moment, kdy mě zastaví fanoušek nebo kapela a řeknou, že se jim u nás líbí. A úplně nejvíc mě dostane, když slyším: "Přijedeme zase."
To je ta chvíle, kdy si řeknu, že všechny nervy, stresy a přípravy stály za to. V tu chvíli jsem prostě součástí festivalu – nejen pořadatel, ale člověk, který to s ostatními prožívá 😉.
Kdybys měl dát jednu radu někomu, kdo chce pořádat vlastní festival, jaká by to byla?
Ať počítá s tím, že to není romantika, ale tvrdý svět plný lidí, peněz, konkurence a občas i těch, kteří ti nepřejí úspěch. Proto je důležité mít trpělivost, zkušenosti a pevnou představu o tom, proč to děláš 🙂. A hlavně – musíš tomu věřit. Bez víry v to, co stavíš, to člověk dlouhodobě neutáhne.
Ať se nesnaží kopírovat ostatní. Každý festival má mít vlastní tvář, vlastní atmosféru a vlastní směr. Nejde o to, kdo má víc světel nebo větší billboard – jde o to, aby to mělo duši a aby to lidi bavilo.
Ať počítá s tím, že je to spousta práce, komunikace a nervů. Ale když má člověk jasnou vizi, věří jí a dělá to poctivě, lidi to poznají. A to je nakonec to, co rozhoduje 😉
Co bys vzkázal lidem, kteří ještě váhají, jestli si koupit lístek? V čem je Březfest jiný než jakýkoliv jiný festival v Česku?
Pokud někdo váhá, tak ať přijde a zažije to na vlastní kůži. Březfest není jen další akce v kalendáři – je to atmosféra, energie a komunita, která se rodí přímo před očima 🙂. Děláme to poctivě, srdcem a bez pozlátek. Nehoníme se za efekty, ale za zážitkem, který si člověk odnese domů.
Březfest má vlastní tvář, vlastní styl a vlastní svět. Máme futuristický vizuál, který nikde jinde neuvidíš, a maskota BřezRunnera – ochránce festivalu z roku 2076, který symbolicky drží ruku nad celou akcí i nad lidmi, kteří ji tvoří. Je to symbol komunity, která se kolem festivalu formuje a roste každým rokem.
Ať každý počítá s tím, že to bude intenzivní, upřímné a plné energie. Kdo přijde, stane se součástí něčeho, co má vlastní duši a směr. A kdo to zažije jednou, většinou se vrací.
Takže pokud někdo ještě přemýšlí… 19.–20. června 2026, Jihlava, letní amfiteátr Březinovy sady. Přijďte. Zažijte to. A pochopíte 😉.
Hard Open Air, Jihlava
Děkujeme Michalu za otevřený a upřímný rozhovor, ve kterém nechal nahlédnout nejen do své dlouholeté zkušenosti s pořádáním koncertů, ale především do samotného srdce Březfestu – festivalu, který si od začátku jde vlastní cestou, má jasně daný směr a nebojí se dělat věci jinak.
Pokud vás zajímá, jak tahle filozofie vypadá v praxi, Březfest není jen o slovech nebo představách, ale hlavně o živém zážitku, energii a atmosféře, která se nedá zprostředkovat jinak než na místě samotném. Přijďte si ji proto zažít na vlastní kůži – 19.–20. června 2026 v Jihlavě, v letním amfiteátru Březinovy sady. Čeká vás dvoudenní open-air plný hudby, silných momentů a festivalu, který má vlastní tvář i komunitu, jež se kolem něj postupně tvoří.
Kačí
