Žár jako na Sahaře! Trautenberk roztočil moshpit a Traktor místo 4x4 zařadil 5x5

Tropické teploty, které by unavily i velblouda, a atmosféra nabitá rockovou energií. Tak by se dal stručně popsat letošní pardubický Rock-in. Zdá se, že éra festivalů s příjemným polojasnem je definitivně pryč. Buď bojujeme s průtrží mračen, větrem a bouřkami, nebo nás spaluje nekompromisní letní žár. Ještě že rockeři jsou zvyklí na ledacos, a tak se horko nestalo překážkou, ale dalším palivem pro skvělé odpoledne a podvečer. Na Cihelně (která připomínala spíše Saharu) existovaly v podstatě jen dvě záchrany: nonstop doplňování tekutin v podobě vychlazeného pivka Radegast 12 a neskutečná energie kapel. Ty do toho totiž šláply s takovou intenzitou, že člověk na horko i chybějící stín okamžitě zapomněl.

Z hospody do cukrárny a na slovenské halušky

Hospodo nalejvej posílá vzkaz do vzdálených stánků Ota Hereš s kapelou Alkehol a nezapomene příznivce pivní rockové muziky pochválit za účast navzdory pekelnému vedru. "My jsme Rockeři" zní hned vzápětí jako odpověď z publika zpátky na pódium. První tóny znějí areálem už ve 14 hodin. Stín je jen v prvních řadách, ale Život je krátkej, tak Pojďme se bavit! A kdy jindy, než V pátek k večeru? Kapela nám přitopí pod kotlem ještě i ohňovou show a musíme být učiněný Spalovač chlastu, pokud se chceme pravidelně chladit pivečkem a přežít do večera. Přídavky O chlastu a Na Slamníku zakončují vystoupení.

V zákulisí už se mezitím chystá šumperská pop-punková formace Koblížci a vzápětí dokazuje, že z dravosti svých teenagerských let nic neztratila. Kapela, která kdysi pobláznila celou generaci a posbírala hudební ceny, vtrhne na pódium s dospělejším zvukem, ale stejnou dávkou energie. Od prvních tónů hitů jako Líbej mě, nebo Nejlepší chvíle se fanoušci spokojeně pohupují do rytmu a atmosféra je pohodová. Držitelé titulu Objev roku v Českém slavíku (2012) potvrzují, že jejich comeback je v plném proudu a na festivalovou scénu patří. Závěr patří songu Kdyby nám…

Horkýže Slíže a jejich Emanuel Bacigala otevírá set plný humoru a neúprosného tempa. Frontman nám hned ze startu skoro vynadá, že jsme přišli na muziku místo odpočinku u vody. Je pravda, že v tom pekle na zemi by se spousta z nás raději natáhla a řekla si Mám v p... na lehátku, ale nikdo z nás by pak nemohl rozjet pogo na ten Silný refrén. Naštěstí organizátor myslel na všechno a v areálu najdeme "mlžnou bránu", u které je místy větší fronta, než u piva. Také koryto s vodou u záchodků je nejspíš druhým nejoblíbenějším místem hned po kotli. Horkýže nám ještě naservírují A já sprostá, nebo Logická hádanka a Kuko nám předvede dokonce hru na panovu flétnu. "Feng shui very much" rozloučí se s námi a pokračujeme v krasojízdě.

Panská sebranka sklidila s Traktorem úrodu ovací

Podle triček příchozích návštěvníků není těžké uhodnout, koho už netrpělivě vyhlíží. "Přichází kapela, co dělá největší kravál," ozve se z pódia a tanz-metalová banda Trautenberk otevírá set songem Umaštěný tváře. "Můžete si s námi zaskotačit na píseň Jelito, abychom se zahřáli" vyzývá nás frontman a my poslušně paříme. Všichni by si teď přáli, aby přilehlé koupaliště otevřelo už o den dřív, v sobotu totiž Cihelna oficiálně startuje sezónu po dlouhé rekonstrukci. Byl by to učiněný balzám po tom co se zapotíme na další pecky – Anička, Mužoretka, nebo Hory volají. Do lidí po chvíli za odměnu letí plechovka s pivem Trautenberk. Když zazní Pytlák, tak se strhne divoký moshpit. Přídavky Himlhergotdonrvetr a Netáhlo završují koncert a fanoušci nadšeně odchází ověšeni konfetami.

Další salva konfet na naše metalheads padá ve 20:30 a společně s ní zaznívají tóny známého hitu Sybil od hlavní hvězdy večera – přichází Traktor. Kapela letos slaví krásných 25 let a Martin Kapek nám oznamuje, že se za ta léta už nakecal dost a tak show bude hlavně o muzice. Jeho slova potvrzuje smršť oblíbených pecek: Defenestrace, Osudová z nejnovějšího alba Jungle XXI, nebo třeba Bludičky, na které si zasvítíme telefony. Stage působí impozantně, set doprovázejí propracované velkoplošné projekce, které perfektně dokreslují atmosféru jednotlivých skladeb. Pozornost upoutávají i detaily na pódiu. Traktoři zpívají do customizovaných mikrofonů s temnými motivy lidských lebek, koster a páteří, což skvěle podtrhuje syrovou energii jejich hitů. Z pódia šlehají plameny a pokud nám bylo doteď teplo, s obřími gejzíry ohňů nám shořelo snad už i obočí. Nechybí nejnovější singl 5x5 a skvělým momentem je směs hitů, kde jsou propojeny pasáže z nejznámějších songů (Tmel, Katakomby, Neber si rockera, atd.) do jednoho nepřerušovaného celku. To vše doprovází projekce vzpomínkových momentek. Fans už jsou řádně rozproudění a každý si set užívá po svém, pogují, plouží, někteří dokonce veslují na zemi. Ve 22 hodin celá show končí přídavky Horizont a Letokruhy.

Závěrem…

Velký dík a klobouček dolů patří celému organizačnímu týmu festivalu Rock-In. Od perfektního zvuku, který nerval uši, přes vizuální show až po skvělé zázemí. Připraveno bylo vše potřebné, osvěžující sprška chladila rozpálenou kůži zvenčí, ledové pivo spolehlivě hasilo žízeň uvnitř. Obsluha ve stáncích byla rychlá a efektivní, žádné dlouhé fronty. Zorganizovat akci takových rozměrů a udržet si přitom skvělou atmosféru je kumšt, který se letos povedl na absolutní jedničku. Tak zase za rok, Rock-Ine!

Text a foto: Lenka Svatoňová