V.A.R. – Thrash, který přežil generace
Některé kapely přicházejí a odcházejí. Jiné přežijí módní vlny, změny hudebních trendů i dobu, která jejich žánru zrovna nepřeje. A pak jsou tu V.A.R., kapela, která už od roku 1989 dokazuje, že poctivý thrash metal nepotřebuje trendy, ale charakter.
Vratislavický Alkoholický Rachot vznikl v Liberci v době, kdy se česká metalová scéna teprve nadechovala ke svobodě. Z původně nenápadné party nadšenců se během let stala jedna z nejrespektovanějších a nejautentičtějších thrashmetalových kapel u nás. Debutové album Personal Destruction z roku 1992 dodnes patří mezi zásadní nahrávky českého metalu a další desky jen potvrdily, že V.A.R. nejsou kapelou jednoho období, ale fenoménem několika generací fanoušků.
Za více než tři desetiletí existence si kapela prošla obdobím největší slávy thrash metalu, jeho ústupem z hlavního proudu i nástupem nových generací posluchačů. Přesto nikdy neslevila ze své energie, syrovosti ani přímočarosti. Jejich poznávací značkou zůstaly nekompromisní riffy, české texty a osobitý humor, který k V.A.R. neodmyslitelně patří.
Historie kapely je zároveň příběhem přátelství, vytrvalosti a věrnosti vlastní cestě. Zásadním momentem byl rok 2014, kdy metalová scéna přišla o zakládajícího kytaristu Jana "Sznegha" Brtka. V.A.R. však pokračovali dál – nejen kvůli fanouškům, ale také jako poctu člověku, který stál u samotného zrodu kapely.
Dnes jsou V.A.R. právem považováni za jednu z legend českého undergroundového metalu. Po více než 35 letech na scéně stále koncertují, vydávají novou hudbu a dokazují, že opravdový thrash metal nestárne, pouze získává další vrstvu příběhů.
O historii, současnosti i budoucnosti jedné z nejvýraznějších libereckých kapel jsme si povídali s V.A.R.
V.A.R. vznikli v roce 1989 ve Vratislavicích nad Nisou. Pamatujete si ještě na okamžik, kdy jste si uvědomili, že z hospodského projektu vzniká kapela s dlouhodobou budoucností?
Ono úplně přesně prapůvod kapely vznikl už v roce 1987. Také to byl V.A.R., ale hrál převzaté věci na zábavách. Taky zkratka ještě byla jako Vratislavický Amatérský Rock -v té nové podobě by se za totáče vůbec nesměla ani vyslovit. A v té sestavě už byli 3 členové, které hrají do současnosti tj. Sznegh (ten bohužel zemřel v roce 2014), Jeny a Vyczka.
Na začátku roku 1989 se nám už zábavy začaly zajídat a začali jsme pracovat na vlastních věcech. A v létě 1989 jsme už tu zkratku vykládali jako na Vratislavický Alkoholický Rachot, přestali hrát zábavy a snažili se hrát jen vlastní věci. Přišel Berun a na podzim, Shoopy a současná sestava byla na světě! V té době jsme hráli jako předkapela Kabátu, Kryptoru a neměli jsme žádné extra ambice. No ale přišla revoluce a už to jelo. Natočil jsem demo, poslali ho do Monitoru (dnes Warner Music) a v roce 1990 vyšly naše 2 věci na sampleru Ultrametal.
To nás posunulo do ligy thrashového undergroundu. Měli jsme nahrávat LP, ale měli jsme v roce 1991 autonehodu, skoro rok jsme nemohli hrát, takže album vyšlo až v roce 1992..ale i tak, prodalo se ho na dnešní dobu neuvěřitelných 30tis. kusů. Dál už je to známá historie.
Název V.A.R. – Vratislavický Alkoholický Rachot – je dnes už legendární. Jak vlastně vznikl a jak se na něj díváte po více než třech dekádách?
Odpověď už dala částečně předešlá otázka. Tehdy bylo módní bud mít v názvu "R" (Kryptor, Torr), zpívat o Satanech nebo alkoholu. My jsme nějak ten název odvodili od toho, že jsme měli zkušebnu ve Vratislavicích, což je část Liberce a je tam pivovar (tehdy se tam vyrábělo pivo Vratislav, dnes Konrád). Takže se to tak vázalo k tomu pivu (které samozřejmě máme rádi) a k té zkušebně. V té době vzniklo i logo, název..dneska je třeba trochu úsměvné, ale je to naše značka, každý nás pod tímhle názvem zná, navíc jsme zjistili, že i anglický překlad má stejné začátky písmen (Vratislace Alcoholic Roar), tak proč něco měnit.
Patříte mezi kapely, které přežily ústup thrash metalu v 90. letech. Co vás tehdy udrželo na scéně, když mnoho podobných kapel skončilo?
My jsme nikdy neměli v plánu se živit hudbou... chtěli jsme si to užívat, takže když kolem roku 1994-95 byl ústup prodejnosti, tak jsme jen z větších podií přešli do klubů, vydávali jsme CD pod malými labely a jelo se dál. Nás ta hudba nakopávala, a tak jsme s tím vůbec nezamýšleli přestat. Skládali se nové věci, z některých se stali žádané kousky dodnes (Jako Bikila, Sudety, …), potkávali jsme nové kapely. Ano jeden rok jsme třeba odehráli jen 5 akcí, ale pak se to zase postupně rozjíždělo.
Zažili jsme i to, že když jsme někde v klubu řekli, že tam chceme hrát a že hrajeme metal, tak nám tam řekli, že už je to mrtvý žánr a že na to už nikdo nechodí (období grunge). Haha, jak se tehdy všichni tihle chytráci mýlili!
Vaše debutové album Personal Destruction z roku 1992 se stalo kultovní záležitostí českého metalu. Jak na jeho vznik a tehdejší atmosféru vzpomínáte?
My jsme vydali 2 dema, které se masivně prodávali přes fanklub a Monitor nám nabídl vydat Lp. To jsme natáčeli na konci roku 1991 ve studiu u Petra Jandy. A kromě snad 3 věcí jsme natočili znovu všechny fláky z těch dem. Dodnes třeba povinné skladby, které musí zaznít snad na každé akci jako je Vratislav, Prdel Evropy, Proti vizím, Poslední sen.
Nějak nám to přišlo v tom období úplně normální, prostě po revoluci se konečně dostalo na zakázané žánry, mohlo se zpívat co chtělo, texty ani hudba se nemusela schvalovat u nějaké komise, takže pro nás absolutní svoboda. Prodalo se toho kolem 30tis. kusů, což nakonec paradoxně na tu dobu bylo pro Monitor málo, takže druhou desku už jsme natáčeli jinde. Nicméně jsme se dostali do podvědomí a dnes už na nás chodí druhá generace těch, co si první album kupovali!
V.A.R. jsou známí tím, že většinu textů zpívají česky. Proč jste se rozhodli držet rodného jazyka i v době, kdy mnoho metalových kapel přešlo na angličtinu?
Tohle tak nějak přišlo samo…neměli jsme ambice vystupovat v zahraničí a chtěli jsme, aby fanoušci v Česku a na Slovensku si to víc užili. Vydali jsme EP Like Bikila, kde nám 4 věci otextoval do angličtiny Martin Brňovják..je to celkem zajímavé, ale nikam nás to extra neposunulo…a zůstali jsme u té češtiny.
Během existence kapely jste vydali řadu alb. Která deska podle vás nejlépe vystihuje charakter V.A.R. a proč?
Všechny mají svoji váhu a všude najdeš nějaký "hit", který dodnes hrajeme.
Samozřejmě nejkultovnější je ta První deska Personal Destruction. Když Šnek /Sznegh ještě žil, většinu věcí skládal on. On měl rád extrémní formy metalu (death, grind, tharsh…), my ostatní jsme spíš na ten klasický heavy nebo hard rock. Takže se to tak nějak prolínalo. Poté, co Šnek zemřel, převzali taktovku ve skládání Shoopy a Vyczka a ten posun k tvrdému Sabbathovskému stylu metalu je znát, viz poslední fošna "Temná". To je naše současná tvář. Ale pořád tam jsou prvky toho thrashe.
V roce 2014 odešel zakládající kytarista Šnegh. Jak složité bylo pokračovat dál a co by podle vás řekl na současné fungování V.A.R.?
Bylo to hodně těžké, vše máme postavené na dvou kytarách. Ale věděli jsme, že chceme hrát dál. Tehdy se nám přihlásil Pepino-kytarista místních Pikodeath, a tak jsme ho vzali. Zapadl mezi nás a přispěl hudebně i na zatím poslední album Temná. Po deseti letech však jeho nadšení opadlo a začal se více věnovat své domovské kapele. Když se nám začali křížit termíny (a Pepíno nechtěl u své kapely ustoupit), tak jsme se rozhodli, že druhou kytaru budeme hrát nahranou z minidisku… takže poslední 2 roky jezdíme ve čtyřčlenném složení a už to tak asi zůstane.
Připravujeme nové album, které bude pokračováním v trendu Temné. A Sznegh bude určitě spokojen, našli jsme ještě jeden jeho nápad na starých páscích, takže jsme skladbu upravili a bude to klasická thrashovka podle jeho gusta!
Za sebou máte koncerty na největších českých metalových festivalech. Které vystoupení vám nejvíce utkvělo v paměti a proč?
Těch vystoupení už bylo tolik, že je těžké, které bylo nejvíc. My ke každé akci přistupujeme zodpovědně, ale je jedno, jestli je to v klubu pro 20 lidí nebo na festu pro tisíc.
Nejlíp se pamatují ty poslední…třeba Brněnská bouře je srdcovka… Masters of Rock je klasika, Obscene Extreme byla zajímavá zkušenost ("hrajte 20 minut a jen ty vaše nejrychlejší věci", ale máme rádi i ty menší, doslova rodinné... kde je dobrá pohoda, jídlo, pití…).
Vaše motto "Thrash and Drink Till Death" zná snad každý fanoušek. Jak moc vystihuje skutečný život kapely a jak moc je dnes součástí její legendy?
Já jsem tak nějak použil to omílané heslo Thrash Till Death a uzpůsobil ho k nám…jasně.. to drink u nás pořád funguje! Když jsme začínali, tak jsme měli v podmínkách 20 piv na pódium.. a u toho jsme v pohodě zahráli! Dneska to držíme hlavně po hraní!! A dnes už do některých měst vyjíždíme o den dříve a spojíme to s dobrým jídlem a pitím.. prostě si to teď více užíváme.
Po více než 35 letech na scéně – co vás stále motivuje skládat nové věci, zkoušet a jezdit po koncertech?
Nějak si ten život bez toho neumíme představit, takže dokud budeme zdraví a lidi to bude bavit, tak ještě nějakou chvíli to na té scéně vydržíme!
Když se ohlédnete za historií V.A.R., jaký odkaz byste chtěli zanechat české metalové scéně a co byste vzkázali mladým kapelám z Liberce?
O nějaký extra odkaz nám nejde... spíš o to, že se dá vydržet ve stejné sestavě plno let…a ať mladí hrají, co to jde… dnes mají neskutečné možnosti! Na jednu stranu si každý může vydat cokoliv a hned… na druhou stranu to mají těžší, protože těch kapel je strašná spousta a prosadit se je těžké, ale vydržte! Stojí to za to.. a my si to ani neumíme bez muziky představit!
Bonusem pak je, že nám vyšlo nedávno 2CD v Japonsku, takže i s českými texty se dá dostat do světa!
Kdybyste měli jednou větou popsat V.A.R. člověku, který vás nikdy neslyšel, jak by ta věta zněla?
Poctivá muzika, české texty, alkoholický odér!
Thrash and Drink till Death!
Denča
