TORRAX: POSÁDKA, HEAVY METAL A MOŘE VZPOMÍNEK

Torrax nejsou kapela, která by chtěla jen nostalgicky oprašovat osmdesátky. Syrový zvuk, energie koncertů, pirátská posádka a chuť posouvat se dál jsou pro ně stejně důležité jako kořeny v klasickém heavy metalu. V rozhovoru pro Rebel Sound jsme se vrátili k úplným začátkům u Kutné Hory, prvním deskám i personálním změnám, ale také k singlům, z nichž část zamíří na novou desku. Došlo i na Masters of Rock, "TORRAX EFEKT", rum a samozřejmě na posádku, bez které by tahle plavba nebyla úplná.

Příběh Torrax nezačal názvem Torrax. V roce 2016 vznikla v Suchdole u Kutné Hory kapela Angel Dust, následovalo období pod názvem Thorax a teprve v roce 2018 jste přijali dnešní jméno. Když se vrátíte úplně na začátek, v čem byla tehdejší kapela jiná než dnešní Torrax? A který okamžik podle vás rozhodl, že už nejde jen o partu muzikantů ve zkušebně, ale o kapelu, která může mít vlastní budoucnost?

 Bod zlomu nastal, když jsme začali veřejně vystupovat a každou akcí se nabalovalo více fanoušků, kterým se líbí styl 80. let a byli rádi, že mohli zavzpomínat na starou poctivou muziku.

Už v úplných začátcích vznikaly skladby jako Duše nebo Příběhy, které přežily změny názvu, sestavy i další vývoj kapely. Co musí skladba mít, aby s vámi dokázala zestárnout a pořád vám dávala smysl na pódiu? A existuje naopak stará věc, ke které byste se dnes už hudebně nebo textově nedokázali podepsat?

Chceme, aby každá naše skladba měla náboj, nádech muziky z 80. let a schopnost každého posluchače dostat do varu. Nejde slovy popsat ten pocit, který máme při skládání nových songů, ale každý z nás pozná, když to ve zkušebně do sebe zapadá. Kapela se dál samozřejmě vyvíjí, přichází nové písně, takže bychom se s většinou skladeb z prvního alba (až na výjimky) neprezentovali.

Debut V každym z nás z roku 2019 byl první skutečnou vizitkou Torrax, zatímco Příběhy o dva roky později už působily jako mnohem sebevědomější deska. Když tyto dvě etapy postavíte vedle sebe, kde slyšíte největší skok kapely? A co jste se při nahrávání první desky museli naučit způsobem, který vám žádná zkušebna předem vysvětlit nemohla?

Zásadní rozdíly mezi alby jsou především v tom, že jsme v době nahrávání prvního alba vyměnili zpěvačku za zpěváka, při nahrávání druhé desky už jsme byli v ustálené sestavě a začali jsme nahrávat v profesionálním studiu. Při nahrávce prvního alba jsme se museli spoustu věcí naučit, neboť to byla naše první zkušenost se studiem. Někteří z nás totiž viděli metronom poprvé v životě.

Hlásíte se k power/heavy metalu a klasické metalové škole osmdesátých let, ale nostalgie sama o sobě kapelu neuživí. Jak se dá čerpat z hudby, na které jste vyrostli, a přitom nepůsobit jako její kopie? Co je podle vás ten detail, podle kterého by měl posluchač po několika taktech poznat: "Tohle jsou Torrax"?

 Ačkoliv 80. léta nikdo z nás nezažil, tak jejich muziku máme moc rádi. Hudbu skládáme tak, aby se nám líbila, a podobnosti neřešíme. V době plné modernizace, samplů a umělého zvuku jsme jedna z mála kapel, která hraje záměrně se syrovým zvukem.

V poslední době prošla kapela důležitou personální změnou a za mikrofon přišel Sajmi. Výměna frontmana dokáže změnit nejen barvu hlasu, ale často i chemii celé kapely. Co vám jeho příchod otevřel, co jste si s ním naopak museli znovu vybudovat od nuly a při které skladbě nebo koncertu jste poprvé cítili, že nová sestava opravdu funguje jako jeden organismus?

Se Sajmiho příchodem se nám otevřel jiný pohled na další tvorbu, malý odklon od stylu a nová dobrodružství. Hned při prvním setkání ve zkušebně a první zkoušce jedné z nejtěžších písní jsme si byli jistí, že to je právě to, co jsme hledali, takže jsme ho hned za týden naložili do auta a odzpíval s námi první koncert. Chemie po prvním koncertu byla neskutečná, jelikož jsme zjistili, že je to stejnej dement jako my.

Kolem Torrax se postupně vytvořil vlastní slovník "posádky", námořníků a společné plavby. Je to jen hravý motiv pro fanoušky, nebo se z toho časem stala skutečná součást identity kapely? Co pro vás znamená mít publikum, které není jen anonymním davem pod pódiem, ale lidmi, které sami nazýváte svou posádkou?

Téma pirátství nás provází již od prvního alba jako například songy Dej se k nám, Bludný Holanďan, Z pekla a zpět atd. Není to pro nás jen téma, ale i životní styl. Všichni si totiž užíváme života a svobody. Všichni, kdo pod námi stojí, se v momentě našeho koncertu stávají naší posádkou. Člen posádky – součást kapely.

Od roku 2023 jste místo dlouhého ticha začali pravidelně pouštět ven nové skladby – Rozparovač, Sny, Zakázané touhy, Do nekonečna a letos Tortuga. Je za tím vědomá změna způsobu, jakým chcete dnes hudbu vydávat, nebo tyto singly postupně skládají obraz něčeho většího? Můžeme z nich číst směr případné nové desky, nebo by nás její výsledná podoba překvapila?

Pravidelným vydáváním singlů jsme chtěli lidem ukázat, kam bude kapela směřovat s hudební tvorbou, a část singlů se objeví na nové desce. Z nových singlů můžete vyčíst, jak bude nové album přibližně vypadat, ale i tak budete překvapeni!

Zakázané touhy ukázaly Torrax v melodické, ale zároveň poměrně temné a vnitřní poloze, zatímco názvy jako Rozparovač nebo Tortuga evokují úplně jiné světy. Odkud dnes nejčastěji přichází první impuls ke skladbě – z riffu, textového obrazu, příběhu, nebo z představy, co má skladba udělat s lidmi pod pódiem? A kdo u vás bývá tím, kdo řekne: "Tahle věc ještě není hotová"?

Každý máme jiný tvůrčí proces. Finální podoba skladeb vzniká kolektivně ve zkušebně, když někdo přijde s nápadem. V kapele máme dva skladatelské diktátory – Krůža a Johny

Na pódiu stavíte na energické show a zároveň na dvojici kytar, melodických riffech a výrazných sólech. Kde vede hranice mezi tím zahrát skladbu technicky dobře a skutečně ji prodat publiku? Stalo se vám někdy, že koncert, který byl po hudební stránce téměř bezchybný, ve vás zanechal menší stopu než večer plný chyb, ale s naprosto elektrizující atmosférou?

Máme na to svoje heslo: "This Is Life – This Is Heavy Metal." Samozřejmě se snažíme každý koncert zahrát nejlépe, jak umíme, ale atmosféra pod pódiem je pro nás víc než precizní hraní. Vždy nás zajímá reakce lidí pod pódiem a zatím se nám nestalo, že by nás reakce posádky pod pódiem zklamala. Máme pro to své druhé heslo: "TORRAX EFEKT."

Kutná Hora je pro vás domov a Česká 1 očividně patří k místům, ke kterým máte velmi silný vztah. Pomáhá kapele mít tak pevné domácí zázemí, nebo může být zároveň nebezpečné příliš se opřít o prostředí, kde vás lidé znají a podporují? Co jste se naučili ve chvíli, kdy jste přijeli hrát před publikum, které o Torrax do té doby vůbec nic nevědělo?

Kutná Hora je pro nás domovským přístavem, kde pořádáme i náš festival Rockové vítání léta. V České 1 hrajeme pravidelně, ale postupem času jsme se začali soustředit na akce napříč republikou. Určitě se na každém koncertě objeví někdo, kdo o naší muzice nikdy nevěděl, ale díky naší show na nás nikdy nezapomene.

Letos jste se objevili také na Masters of Rock. Když kapela, která začínala ve zkušebně u Kutné Hory, stojí na pódiu takového festivalu, dostaví se spíš zadostiučinění, nebo okamžitě chuť posunout laťku zase výš? Co vám taková zkušenost ukázala o tom, kam Torrax ještě reálně mohou dojít – a kde už dnes sami sobě nedovolíte být skromní?

Na Masters of Rock jsme letos hráli už podruhé. Pro všechny z nás je to splněný sen, ale je potřeba neusnout na vavřínech a klást si další cíle a sny.

Česká metalová scéna je přeplněná kapelami, ale jen málokterým se podaří vytvořit si jméno, které překročí vlastní region. Co podle vás dnes rozhoduje víc: dobrá deska, koncertní reputace, sociální sítě, kontakty, vytrvalost, nebo schopnost riskovat? A kdybyste měli pojmenovat jednu věc, kterou Torrax v příštích několika letech musí udělat, aby nezůstali stát na místě, co by to bylo?

 Hlavním pilířem je pro nás živé hraní, ale hlavně kontakt s lidmi po koncertě. Nikdo nechce vidět namachrované hvězdičky, lidi mají rádi každého, kdo si s nima dá panáka. Do budoucna chceme poznávat novou posádku, navštěvovat vícero koncertů a festivalů a propagovat naši novou tvorbu.

A úplně na závěr: kdybyste na chvíli odložili všechny plány, čísla koncertů i řešení další nahrávky a mohli promluvit přímo k lidem, kteří s vámi jedou tuhle plavbu od začátku i k těm, kteří Torrax objevili teprve letos – co byste chtěli vzkázat své posádce, českým metalovým fanouškům a čtenářům Rebel Sound? A co byste si přáli, aby jednou zůstalo za jménem Torrax, až se bude hodnotit celý příběh kapely?

Chtěli bychom poděkovat hlavně všem lidem, ať už jsou s námi od začátku, nebo se k nám teprve přidávají, za veškerou podporu. Vy jste ten důvod, proč to děláme. Milujeme vás! Doufáme, že po Torraxu zůstane moře vzpomínek, prázdných lahví od rumu, kvalitní muziky a zážitků, které nám málokdo uvěří. Jednou přijde čas, kdy zveřejníme složku Torrax bizár.

Z odpovědí Torrax je znát, že pro ně kapela není jen o nahrávkách a odehraných koncertech. Je to společná plavba, kterou chtějí dál rozšiřovat o nové lidi, nové zážitky i novou hudbu. A jestli po nich jednou opravdu zůstane moře vzpomínek, prázdných lahví od rumu a historek do složky "Torrax bizár", pak je jasné, že tahle posádka zatím rozhodně kotvit nehodlá. Děkujeme Torrax za čas a odpovědi a přejeme jim, ať má další kapitola jejich plavby pořádný vítr do plachet.

Denča