Tomáš Hajíček: Každý má svobodu v hlavě

Tomáš Hajíček patří k osobnostem české tvrdé hudební scény, které není potřeba dlouze představovat. Frontman kapely Krucipüsk, výrazný hlas, nekompromisní energie a člověk, který si za roky na pódiu i mimo něj prošel vlastním příběhem plným rozhodnutí, zkušeností, pádů, návratů i nadhledu.

V rozhovoru pro Rebel Sound jsme se tentokrát nechtěli ptát jen na kapelu, koncerty nebo hudební plány. Chtěli jsme se podívat hlouběji na člověka, který stojí za mikrofonem, na jeho pohled na život, odvahu, svobodu, pokoru, fanoušky i na to, co znamená vydržet v muzice desítky let. Tomáš odpovídá přímo, bez zbytečných kudrlinek, s ironií sobě vlastní a s jasným postojem člověka, který ví, že hudba není jen práce, ale životní cesta.

Řeč přišla i na nový materiál Krucipüsk, chystané EP V prdeli je tma, které má být podle Tomáše odrazem současné doby, lidské nátury, ironie, sarkazmu a možná i trochy legrace. Výsledkem je rozhovor, ve kterém se potkává drsnost, upřímnost, humor i životní zkušenost.

Zažil jste úspěchy, pády i návraty. Když se dnes podíváte na svůj život jako na knihu, jaké kapitoly by podle vás byly ty nejdůležitější a proč?

Nejdůležitější je zdraví, zbytek si už člověk musí udělat sám.

Vaše cesta nebyla vždy jednoduchá. Existuje období, které vás jako člověka přetvořilo natolik, že bez něj byste dnes nebyl tím, kým jste?

Myslím, že toto si prožila valná většina lidí a umělců obzvlášť. V 12 letech jsem si, jako aktivní fotbalista Slovanu Liberec, byl u kamaráda poslechnout LP desky, jelikož jeho otec měl jejich přísun ze zahraničí. To mne oslovilo natolik, včetně kamarádovi zkoušky s kapelou v liberecké garáži, že jsem se rozhodl sportovní kariéru ukončit a být hudebník.

Kdybyste měl jedním dlouhým dopisem vysvětlit mladému muzikantovi, co znamená vydržet desítky let na scéně, co by v něm rozhodně nesmělo chybět?

Muziku musíš bezpodmínečně milovat a dát do toho všechno včetně všech svých i rodinných financí.

Často se mluví o Tomáši Hajíčkovi jako o frontmanovi. Jaký je ale Tomáš Hajíček ve chvíli, kdy zhasnou světla, skončí koncert a zůstane jen obyčejný život?

Introvert se sklony k umění.

Byla někdy chvíle, kdy jste měl chuť se vším skončit? Co vás nakonec přesvědčilo pokračovat dál?

To jsem nikdy, zaplať pán Bůh, neměl.

Které životní zkušenosti vás naučily nejvíce pokoře a které naopak zdravému sebevědomí?

Úmrtí milované bytosti a návštěvy, po autonehodě, v krajině mrtvých.

Máte pocit, že se člověk s věkem stává odvážnějším, nebo opatrnějším? Jak to bylo u vás?

Svůj věk si nějak zvlášť nepřipouštím a opatrnost není mé krédo. Snažím se žít a dělat vše naplno, jak to jen jde.

Když se ohlédnete zpět, existuje rozhodnutí, které tehdy vypadalo jako chyba, ale čas ukázal, že vás posunulo správným směrem?

Nevím o něm.

Jaké otázky byste si přál, aby vám novináři pokládali častěji, ale téměř nikdy na ně nedojde?

Klást správné otázky, a příprava na kvalitní profesionální rozhovor, je věcí novinářů. Já na ně jen a pouze, s trpělivostí sobě vlastní, odpovídám.

Co jste se díky fanouškům naučil o lidech a o sobě samotném?

Jak mě učila má babička i má matka, s lidmi bývá legrace, ale buď opatrný a raději vše prověřuj. Já, pokud jsou lidé slušní, nemám s nimi problém.

Kdybyste mohl pozvat na jednu dlouhou večeři tři osobnosti – živé nebo neživé – s kým byste chtěl několik hodin debatovat a proč právě s nimi?

Michal Jackson, David Bowie, Lemmy Killmister, Clint Eastwood atd. Určitě by to nebyl nudný večer.

Co byste chtěl, aby si lidé jednou vybavili jako první, až uslyší jméno Tomáš Hajíček?

Žil dobře, dělal slušnou muziku a byla s ním sem tam i prdel.

Na závěr jedna osobní: Kdybyste mohl zanechat budoucím generacím jediné poselství o životě, odvaze a svobodě, jak by znělo?

Každý má svobodu v hlavě. Buďte zdrávi, žijte dobře a nezapomeňte na: Hierarchie, Respekt, Slušnost a Čest.

Krucipüsk si vždycky jel vlastní cestu – co máš teď osobně i kapelně v nejbližších plánech a jak do toho zapadá chystané EP? Co z něj podle tebe fanoušci ucítí jako první – návrat ke kořenům, další evoluci, nebo úplně nový směr?

Vždy se snažím dělat pouze věci, které mě baví. EP "V prdeli je tma", které vyjde 1.11.2026 bude, jako celá tvorba Krucipüsk, odrazem doby a zachycením současné nátury lidského společenství s dávkou ironie, sarkazmu a snad i trochu legrace.

Howg TxHxKrucipüsk

Rozhovor s Tomášem Hajíčkem ukazuje, že za výrazným hlasem, energií a nekompromisní tváří Krucipüsk stojí člověk, který bere život napřímo bez zbytečných póz, ale s jasnými hodnotami. Z jeho odpovědí je cítit nadhled, zkušenost, humor i vědomí, že hudba má smysl jen tehdy, když ji člověk dělá naplno a opravdově.

Tomáš nezastírá, že život přináší i těžké chvíle, ale zároveň zůstává věrný vlastní cestě. Ať už mluví o svobodě, respektu, slušnosti, čestnosti nebo o nové tvorbě Krucipüsk, pořád zůstává svůj upřímný, přímočarý a s typickou dávkou ironie. Přesně takový je i v tomto rozhovoru: žádné velké fráze, ale slova člověka, který si své místo na scéně i v životě poctivě odžil

Denča