Stage Bound Plzeň : Jeden večer, čtyři kapely a syrová energie

Letošní první ročník festivalu Stage Bound byl zahájen 05.09.2025 v pražském Rock Café – tam zahrály kapely Syncopation, The Switch, .themayrevolution a rockerky The Agony.

V zapěti se ale tento klubový festival začínajících kapel přesunul v pátek 19.09.2025 do Plzně, do místního klubu Divadlo Pod Lampou.

Celý večer odstartovala již kolem sedmé hodiny středočeská hardrocková kapela Syncopation, jediná kapela, která si zahrála právě i v pražském Rock Café. Je tomu tak i proto, že kapela je součástí organizátorů téhle skvělé akce. Ti rozehřáli první příchozí, temná světla o to víc podtrhávaly jejich kostýmy – laboratorní pláště. Když navíc zazněl jejich první oficiální singl Point of No Return, vnitřně mě to přeneslo spíš do nějaké Frankensteinovo laboratoře. Bylo vidět, že ač bohužel zatím návštěvnost nebyla valná, umí pracovat s publikem, které si je naprosto získalo. Rozloučili se songem Whipped Cream.

Poté se na pódiu ukázali místní Koby Fray, kterým není prostor Divadla pod Lampou úplně neznámý. Jejich výstup má převážně depresivnější nádech, čemuž je přizpůsobeno i hodně temné osvětlení, které dolaďuje atmosféru. Zpívají převážně v angličtině, ale zaznělo i pár českých písní například novinka Dítě noci. Nechyběla však ani jedna veselejší píseň - Rock´n´roll show. A na závěr zazněl song Prison Cell, ke které jim nedávno vznikl videoklip. 

Následně zahrála nezvěstická heavy-metalová partička Arzzen. Ti mají na rozdíl od předchozích repertoár v češtině, často zpívají o věcech kolem nás. S jejich příchodem na stage už rozhodně nikdo nezvládal sedět, jejich výrazná energie vás prostě donutila se alespoň trochu hejbat a trsat do rytmu. Vystoupení zahájili singlem Neber mi křídla, nechyběla též písnička Horizont změny ze stejnojmenného debutového alba, nebo úplná novinka – Neděje se nic. 

Na závěr se i na stagi setmělo a naběhl Pan Lynx s kapelou. Jedná se o hudební alter ego muzikanta a hudebního producenta "Michala Skořepy," které je hodně otevřené, vpouští nás do svého nitra. Texty jsou hodně vázané na sebepoznání, své vnitřní já, jsou plné metafor. K tomu velmi přispívají výrazně červená světla, nastolují až intimní atmosféru (což akorát nezávidím nám fotografům). Celý set zahájil intrem a písní Cililynx, následovala například titulní píseň jeho alba Kdo se bojí musí do lesa, Na dně postele, Paper Song (od jeho bývalé kapely Stroy) nebo Výlety do Temnoty. Jako přídavek zahráli ještě jednou píseň Cililynx, kterou začínali.     

Akce to byla skvělá, už teď se těším na příští ročník a na to, jaké neznámé kapely mi představí.

Určitě taky nesmíme zapomenout poděkovat sponzorům, že se tenhle večer vůbec uskutečnil.
Motorky Royal Enfield, Rockzone Rockrádio

A v neposlední řadě přidávám ještě pár fotek fanoušků. 

Další fotky pak na naší ZONERAMĚ.