SPS: Čtyřicet let punku bez kompromisů, agentur a zbytečných keců

SPS se v roce 2027 chystají oslavit čtyřicet let existence, ale místo ohlížení se do minulosti stále žijí koncerty, novými singly a svobodou, kterou si od začátku tvrdohlavě chrání. V rozhovoru Skleník a Zdeněk otevřeně mluví o tom, proč album Adios, kamarádi pankáči skutečně zůstane jejich poslední řadovou deskou, jak kapelu přitvrdil kytarista Petr Čepelák, co dnes znamená vydávat vinyl a proč si SPS i po desítkách let všechno zařizují sami. Došlo také na unavené hlasivky, motorky, tři generace fanoušků i plány k velkému výročí.

V roce 2020 jste skálopevně prohlašovali, že album Adios, kamarádi pankáči je vaše desátá a definitivně poslední řadová deska a dál už pojedete jen na vlně jednotlivých singlů. Platí tenhle závazek bez výhrad i dnes, nebo vás s plnými kluby a rozjetou dodávkou přece jenom nezačaly svrbět prsty na celou desku?

Skleník - Ahoj, jak jsme slíbili, tak asi splníme. Na jaře 2026 jsme natočili 3 singly, které jsme hned zařadili do koncertního playlistu. On by nebyl ani tak problém dát materiál dohromady, ale každý bydlíme v jiném městě, pracujeme přes týden a srazy na zkoušky jsou pro nás komlikované. Třeba jen na ty 3 singly jsme měli jedno celodenní soustředění na baráku u Plzně, kde bydlí náš bubeník a pak v Praze asi 5 zkoušek, než jsme šli do studia. Ve studiu jsme byli 2 dny a 3 dny míchali. Do toho chodíš do práce, o víkendech hraješ. A hlavně to co natočíme, chceme hned hrát, takže by 10 songů bylo jen na desce a do playlistu by se to nevešlo.

Zdeněk - Ano, jak říkal Skleník, Adios kamarádi pankáči byla naše poslední deska. Ale studiu se nebráníme, i kdyby se měl natočit jen jeden singl.

Když se ohlédnete zpátky na Adios, byla to nahrávka, na které se hodně podepsal příchod kytaristy Petra Čepeláka. Které skladby z tohohle alba zkoušku časem vydržely a staly se trvalou součástí vašeho koncertního setlistu vedle klasik jako Ruská nebo Podivný dědictví?

Skleník - Nejvíce podle ohlasů na koncertech zabodoval song Adios, dále hrajeme pravidelně Milionáře. V delším klubovém setu tam máme Vršovickej voříšek a Globalizační.

V časopise zaměřeném na tvrdší hudbu nás samozřejmě baví, když má punk koule, rychlost a dravost. Už v minulosti jste přiznali, že Petr Čepelák točí black, thrash i death. Jak moc tenhle metalový element promlouvá do současné tvorby SPS? Musíte ho ve zkušebně spíš usměrňovat, nebo mu necháváte volný průběh?

Skleník - Určitě má Petr svůj rukopis a úplně jiný styl hraní na kytaru. Když to řeknu laicky.....Zdeněk to hraje tahem a Petr do toho tlumí :) A dobře se to doplňuje. Z nás tří co hrajeme na strunné nástroje, tak je Petr jedinej opravdovej muzikant a slušně ovládá svůj nástroj. Já se Zdendou jsme taková stará škola.

Zdeněk - Příchodem Petra přišlo přitvrzení, takže metalový kytarista je do punkové kapely ideální.

Punk a thrash metal k sobě měly historicky vždycky blízko – od Lemmyho přes Slayery až po českou scénu 90. let. Kde z vašeho pohledu leží ta hranice mezi dobře odehraným, dravým punk-rockem a přímočarým thrash metalem?

Skleník - Já jsem metalem odkojený, v 15 letech jsem poslouchal převážně grind core, death metal, trash metal a crossover. Miloval jsem Cannibal Corpse, Obituary, Sepulturu, Brujerii, Slayer, Anthrax, Morbid Angel, Carcass, Gorefest a další party. A pak jsem slyšel Sex Pistols a bylo po metalu :) Ale abych ti odpověděl na otázku, nejlepší deska která spojuje punk a trash metal je od The Exploited - Beat the bastards. Tam najdeš všechno !!!

Zdeňku, tvůj chraplák je razítkem SPS. Už před lety ses ale smál, že ti doktor doporučil "moc neřvat", zatímco kartářka ti předpověděla zpívání až do sedmdesátky. Jak se hlasivkám daří dneska při náročných víkendových "dvojácích" a pomáhají ti kluci na pódiu pořád stejně jako dřív?

Zdeněk - S hlasivkama je to horší, ale lepší to už asi nebude, takže to nějak dochraptím. Jasný, pomáhají, střídáme se Skleníkem, kluci zpívají vokály. Máme to na koncertech rozdělený tak, že zpívám 70% a Skleník 30%. Dvojáky už moc nedávám, proto jsme letos měli jen jeden.

Zdeňku, v minulém rozhovoru ses těšil na druhou vnučku a na to, až vytáhneš svého Royal Enfielda a vypadneš do luk a hájů. Jak se ti daří kloubit roli dědečka a motorkáře s divokým životem v punkové dodávce?

Zdeněk: Na motorku už není tolik času jako dřív, takže to trochu flákám. Hele, zvládám to celkem dobře, už to není tak divoký jako dříve, kdy jsme často po koncertech spali. To byl pak záhul. V kapele dělám šoféra, takže se spíš napiju v týdnu na chatě, než na koncertech. Jo a dědečkem jsem už 3x !!!

Skleníku, ty jsi vášnivý sběratele vinylů. V minulosti tě dost zvedalo ze židle, když někdo dražil vaše LP na Aukru za nesmyslné částky, nemluvě o raritách za tisíce. Jak z tvého pohledu tenhle sběratelský vinyl boom vypadá dnes? Uklidnila se situace, nebo je trh s českými punk/metalovými raritami ještě bláznivější?

Skleník - No pravda je, že dnes už nic neseženeš levně ani na blešáku ani v antikvariátu. Mě to mrzí jako sběratele, protože bych si pořídil spoustu desek, které mám třeba v mládí na kazetách nebo na CD, ale prostě se mi za ty reedice nechce dávat 800Kč. Je to strašně přepálený u nás. Vzpomínky, jak jsem našel u popelnic LP Ferat nebo koupil první Root - Zjevení za dvacku, to už je jako pohádka :) To se dalo před 15 lety ještě, dnes už ne. Jasný, když někomu vyjde nová deska, rád kapelu podpořím a vinyl si koupím, ale abych kupoval na aukru Kabát - Děvky ty to znaj za 4500Kč mi přijde blbost. Mají to spekulanti, kteří to ani neposlouchají. Ale hodně cestuju po Evropě, třeba 2 roky zpátky jsem si koupil ve Švédsku dvě LP Davida Bowieho (obě první press) v malém obchodě v top stavu dohromady za 360 Kč. To ti fakt udělá radost. Taky jsem si tam koupil víc vinylů, bohužel jsem neměl kufr, ale jen přírůční zavazadlo. Takže jsem tam dobrých 50 desek nechal, které bych klidně kámošům rozdal nebo vyměnil. Desky dneska víceméně měním s kámošema než kupuji. Ale pravda, že když si projedu svojí sbírku, tak vždycky si někde během cestování něco koupím a mám to místo fotek. Takže namátkou....The Clash z Edinburgu za 5 Liber, Public Image z Amsterdamu za 7E, The Damned z Berlína za 10E, Sex Pistols z Londýna za 24 Liber (druhý press 1978), The Ramones z Říma za 15E a mohl bych pokračovat. Vždycky si tam ty cenovky nechávám, abych věděl jaká je vinylová inflace :)

Vydali jste úspěšné reedice alb Jsme v hajzlu, Podivný dědictví i God Save The President. Chystáte pro fanoušky a sběratele z oficiálního katalogu SPS nějaké další vinylové pamlsky, abyste vypálili rybník překupníkům?

Zdeněk - Pozor, desky God Save The President a Před popravčí četou jsme si nevydávali my, ale bývalý vydavatel. My jsme vydali v reedici Jsme v hajzlu, Podivný dědictví, Století chaosu, Útěk z reality, Adios kamarádi pankáči a Singly. Teď jsme se Skleníkem bavili, že bychom vydali EP z posledních třech singlů.

Skleníku, prozradil jsi, že většinu textů skládáš v hlavě během dlouhých pěších túr. V textu ke skladbě Globalizační jsi narážel na znuděnou generaci v blahobytu a na to, že lidi řeší malichernosti. Kam teď tvé chodidlo a myšlenky směřují a jaká témata tě pro texty inspirují dnes?

Skleník - Ano, dřív jsem takhle skládal při tůrách, ale dnes už vlastně ne. Zjistil jsem, že mi stačí pohyb a je jedno, jestli jsi ve městě nebo v lese. To prostě musí přijít samo. Třeba ti řeknu příběh songu Chuligán z desky Století chaosu. Jednou v létě stojím na zastávce s raketou na tenis v ruce (tehdy jsme chodili si občas pinkat s Mafunou - manažer kapely Tři Sestry) a na zastávce stál pankáč a čuměli na něj báby a komentovali jeho vzhled. Tak jsem to poslouchal a nakonec jsem se vydal na kurty pěšky a ten text jsem normálně napsal v hlavě, že jsem si ho přepsal na papír až někdy večer. A ten text byl....sloka : Prej podle vzhledu, tě všichni souděj, podle tvejch kalhot, někam tě strčej....a refrén : Pro ně jseš chuligán, jsi člověk na odpis.....Tak jednoduchý to je, někdy to z tebe vypadne a někdy se s tím trápíš a napíšeš nějakou slátaninu, kterou stejně pak vyhodíš.

Krkavec zmínil, že na SPS dneska chodí už tři generace fanoušků. Vidíte v prvních řadách pod pódiem pořád mladou krev v křivácích? Vnímají ti dnešní dvacetiletí odkaz SPS stejně jako ti, co s vámi začínali na přelomu 80. a 90. let?

Zdeněk - Jelikož jsem SPS zakládal v roce 1987, tak už vidím třetí generaci. Hodně záleží kde hraješ. Když je to naše klubovka, je tam hodně mladých, když hraješ někde na Rock Festu, tak je tam zase víc pamětníků. A jak to vnímají? Dnešní generace je jiná, než jsme byli my. Ale na druhou stranu je super, že ty mladý choděj a přijde mi posledních pár let, že víc a víc.

Vždycky jste si zakládali na tom, že si všechno děláte sami – koncerty, merch, vydávání desek – a nenecháte se svazovat žádnou agenturou. Stojí vás ta svoboda v dnešní době hodně sil, nebo je to jediná možnost, jak zůstat věrný punkovým kořenům?

Zdeněk - Ano, vše si zařizujeme sami a máme naprostou volnost. Koncerty zařizuje Skleník, já zařizuju merch a desky vydáváme spolu. Třeba teď v roce 2027 si dáváme zimní a jarní koncertní pauzu a nic nás netlačí. Žádná agentura, žádné smlouvy atd. A pojedeme až od května letní festivaly.

Co SPS plánují na zbytek roku? Můžeme se těšit na nový singl, videoklip nebo speciální festivalové sety? A co byste závěrem vzkázali čtenářům našeho magazínu?

Skleník - Letos nás čeká podzimní turné s The Fialky, na které se fakt těšíme, jsou to kámoši a už jsme spolu jednou jeli a chodilo fakt hodně lidí. V příštím roce kapela slaví 40 let, takže pojedeme na podzim 10 koncertů k tomu a samozřejmě budou i letní festivaly. Hodně si už vybíráme, nejezdíme tolik co dřív a dáváme si pravidelná volna v měsíci. A by to fungovalo dále, neměli jsme na sebe ponorky a netrávili každý víkend spolu v dodávce, tak je potřeba si od hraní vorazit a to se pak po těch dovolených zase do dodávky těšíš. Na kluky, na koncert, na fanoušky. Máme tu výhodu, že nějaké velké ambice nemáme, nemusíme se nikam honit, ani se nikam tlačit. A čtenářům vzkazujeme - choďte na koncerty a bavte se !!!

Zdeněk - Skleník to za nás řekl, takže se připojím a podepisuju v plném rozsahu :)

SPS ani po téměř čtyřech desetiletích nepotřebují složité strategie, velká prohlášení ani agenturu za zády. Stačí jim vlastní dodávka, koncerty, na které se po odpočinku znovu těší, a fanoušci, kteří pod pódiem propojují už tři generace. Kapela sice uzavřela éru řadových alb, ale rozhodně nehodlá zavřít dveře studiu. Ve hře je EP z posledních tří singlů, podzimní turné s The Fialky a v roce 2027 také série koncertů ke čtyřicátému výročí. Z jejich odpovědí je cítit přesně to, na čem punk vždycky stál: svoboda, nadhled, tvrdohlavost a chuť dělat věci po svém. Poslední vzkaz SPS je proto jednoduchý a přesný: choďte na koncerty a bavte se!

Matess