Příběh ikonického obalu Deftones: Náhoda, která se stala legendou

Deftones dnes znovu trhají algoritmy, playlisty i vyprodané haly. Ale dávno před TikTokem, virální nostalgií a "revivalem devadesátek" tu byl jeden obraz, který mluvil jasně: Around the Fur nebude deska pro každého. A už vůbec ne slušná.

Obal druhého alba Deftones z roku 1997 – detail ženy v horké vaně snímaný rybím okem – se stal jedním z nejdrzejších a nejzapamatovatelnějších vizuálů celé alt-metalové éry. Žádná stylizace, žádný marketingový plán. Jen syrový moment zachycený v přesný čas.

Fotograf Rick Kosick tehdy dorazil za kapelou do Seattlu, kde Deftones nahrávali ve Studio Litho. Mladá kapela byla v módu "žij teď, zítra se neřeší". Večer skončil v pronajatém bytě, kde se pilo, pařilo… a v rohu bublala vířivka. Lisa Hughes. Dva snímky. Konec.

Nikdo netušil, že vzniká vizuální legenda.

Když fotku uviděl art director Kevin Reagan, bylo rozhodnuto. Ten obraz byl lehce nepříjemný, lehce provokativní, ale hlavně přesně vystihoval hudbu na desce – dusnou, smyslnou, plnou napětí. Reagan fotku téměř neupravoval. Žádné retuše, žádné "zkrášlování". Around the Fur nemělo být hezké. Mělo být skutečné.

Lisa Hughes se o ikonickém statusu snímku dozvěděla až později. Do bytu se dostala přes přátele a o Deftones tehdy neměla ponětí. Nebyla žádná groupie, jak si později někteří domýšleli. Prostě holka na party s drinkem zvaným "Silk Panties" v ruce – mimochodem přesně tím, který je vidět i na obalu.

Fotka je lehce erotická, lehce chaotická, lidská. Má škrábance, nedokonalosti a energii okamžiku. A právě proto přežila dekády. Zatímco jiné obaly zestárly, Around the Fur pořád působí neklidně – stejně jako hudba, kterou chrání.

Dnes, kdy se Deftones znovu vracejí na výsluní, je tenhle obraz připomínkou doby, kdy metal nebyl algoritmus ani značka. Byl to pocit. Chaos. Pot. Intimita. A trochu nebezpečí.

A přesně tohle Around the Fur pořád má.