Pikodeath – Čtvrt století ve znamení extrémního metalu

Na české extrémně metalové scéně patří Pikodeath mezi kapely, které si během let vybudovaly pevné místo díky neustálému vývoji a ochotě posouvat vlastní hranice. Formace vznikla v roce 1998 a od svých thrashmetalových začátků prošla řadou personálních i hudebních proměn. Dnes je známá svým nekompromisním spojením death metalu, thrashe a dalších extrémních vlivů. V následujícím rozhovoru se členové kapely ohlížejí za svou dosavadní cestou, mluví o změnách v sestavě, procesu tvorby nových skladeb, významu koncertů i o tom, jak vnímají současnou podobu hudební scény.

Otázky ohledně hudební scény, nahrávání a pocitech jsme se bavily s Josefem Víchou (kytaristou, doprovodný zpěv), který je dlouhodobý člen kapely Pikodeath.

Když se dnes ohlédnete za svou dosavadní tvorbou, vidíte v ní jasný vývoj, nebo spíš sérii různých období a nálad?

Já vidím vývoj. My neřešíme ortodoxně styl, kterého se musíme držet a hrát podle pravidel. Ale když vezmu v potaz i celou tvorbu, tak jsme byli ovlivněny na jednu stranu hudebními žánry, ale nemám pocit, že by byla všechny alba stejná.

Máte pocit, že současná podoba kapely odpovídá tomu, co jste si na začátku představovali, nebo vás hudba zavedla úplně jiným směrem?

No, my jsme měli v kapele hodně personálních změn. S tou původní sestavou jsme hráli thrash-death metal, zpívaný česky a zpěvák (Tazz) byl vtipný, polévali jsme se krví a dělali také divadlo pro lidi., poté po něm nastoupil Dinosaurus s velkými vlivy grind-core. S poslední aktuální sestavou se hudba víc zostřila a šla jiným směrem, než byla původní představa kapely. Ale vnímáme to pozitivně.

Jak poznáte, že je skladba skutečně hotová a není potřeba ji dál upravovat?

Na tohle je těžká odpověď, vždy se dá na skladbě upravovat. Ale když se se cvičí, každý do skladby dá svůj podíl, udělá do konce, pár dnů se poslechne, + v mém případě si jí přehraju, tak je skladba hotová a už jí neupravujeme.

Co je pro vás při skládání důležitější – okamžitá emoce, nebo dlouhodobá životnost skladby?

To záleží na skladbě, situaci…spíš asi emoce

Existuje ve vaší tvorbě moment, skladba nebo rozhodnutí, které zpětně považujete za zásadní milník?

Moment spíš to, že od alba Tief in Dir jsme měli vydavatele a naše hudba se víc dostala do světa.

Jak se podle vás změnil vztah mezi kapelou a posluchačem v době streamovacích služeb a sociálních sítí?

Tím, že existují tyto služby a sítě, jsou kapely víc dostupné pro fanoušky. To ale na vztahu mezi kapelou nic nemění, buď se kapela posluchači líbí, nebo ne.

Který aspekt fungování kapely bývá pro veřejnost nejméně viditelný, ale přitom zabere nejvíc energie?

Řekl bych, že cesta zejména z koncertu, když se hraje daleko… zejména pro Mačetaza (bubeník) a Loppiho (zpěvák), kteří pak ještě jedou 20-30 km domů po vyložení věcí ve zkušebně.

Když tvoříte novou hudbu, přemýšlíte nad očekáváním fanoušků, nebo se snažíte být vůči podobným vlivům co nejvíce imunní?

Hlavně se to musí líbit nám, protože si si stojíme za tím, co děláme. Ale také víme, na co fanoušci nejvíc reagují, takže zohledňujeme i toto.

Jaký význam pro vás dnes mají živé koncerty ve srovnání se studiovou tvorbou?

Živé koncerty mají velký význam, stále je to nenahraditelný o osobitý přednes mezi lidi, studiová tvorba je samozřejmě důležitá k nahrání nového materiálu.

Máte pocit, že česká klubová a festivalová scéna dokáže dát prostor novým jménům, nebo je stále složité prorazit bez silného zázemí?

Jak který festival a pořadatel… některé dávají přednost novým jménům, u někteří berou jen určité kapely. Prorazit bez silného zázemí lze, ale je to těžká cesta, někdy otázka štěstí.

Kdybyste měli vybrat jednu vlastnost, která drží kapelu pohromadě i v náročnějších obdobích, jaká by to byla?

Vzájemná tolerance.

Existuje něco, co byste na současné hudební scéně rádi změnili, pokud byste k tomu měli možnost?

Určitě politiku… politické názory pronikají mezi muzikanty a zbytečně se tak scéna dělí na různé tábory a šíří se negativní nálada a pomluvy mezi kapelami i fanoušky. Začínají se hledat jenom problémy, hodnotit motivy na oblečení, za chvíli si budou kapely dávat velký pozor, co řeknou, aby to někdo nepochopil jinak… pak vysvětlovat někde pravý smysl myšlenky… Muzikant má být politicky neutrální a jeho muziku šířit na všech koncertech, ne jenom pro vybrané publikum...

Až se jednou bude hodnotit současná etapa vaší kariéry, co byste chtěli, aby po ní zůstalo?

No tak současná etapa je zaznamenaná nejvíc v albu "Killed by silence", pak i v "Insane", takže po nás zůstanou nahraná alba.

Z odpovědí Pikodeath je patrné, že ani po letech neztratili chuť tvořit a hledat nové cesty. Přes změny v sestavě, proměny hudebního stylu i vývoj celé scény zůstávají věrní především vlastnímu přesvědčení, že hudba musí mít sílu, emoci a upřímnost. Právě vzájemná tolerance, oddanost extrémnímu metalu a respekt k fanouškům jsou hodnoty, které kapelu drží pohromadě dodnes. Pokud něco jejich dosavadní kariéru charakterizuje, pak je to vytrvalost, autenticita a schopnost jít vlastní cestou bez ohledu na trendy.