Od prvních demáčů po Evolution: Blitz Union o čtyřech letech práce, světových klipech, zahraničních ambicích a tajemném Mr. Blitzovi.

Blitz Union vznikla v roce 2019 v Praze a tvoří ji Mark Blitz, Schtorm, Governor a Shodushi, ke kterým se v roce 2025 přidal kytarista Gor. Kapela kombinuje odlišné hudební vlivy, vizuálně propracovanou show a výraznou pódiovou prezentaci – a za vším stojí i záhadný Mr. Blitz, neoficiální člen, který kapelu provází od jejího vzniku a šíří svá poselství.

V rozhovoru s Markem Blitzem jsme probrali nové album Evolution, odvahu experimentovat, zahraniční ambice a koncertní plány. Nechyběla ani zákulisní pohled do náročné přípravy jejich vizuálně propracovaných klipů a snaha skloubit hudební kariéru s osobním životem. Narazili jsme i na záhadnou postavu Mr. Blitze – entitu, která kapelu provází od jejího vzniku. Je to alter ego některého člena, nebo samostatná entita s vlastním plánem? Více se dozvíte v celém rozhovoru.

Album Evolution vyšlo 16. ledna 2026. Jak dlouho trval proces tvorby a jak moc se její finální podoba lišila od vašich úplně prvních demo nahrávek?

Na albu jsme makali necelý 4 roky, což je teda masakr. (smích) Finální podoba nahrávek se od prvotních demíček liší extrémně – finální podoby nahrávek vždy obsahují spousty detailů a někdy i skoro neslyšitelných, skrytých melodií.

Nicméně už v demu musí být jasně slyšitelná nosná část písničky, okolo který se to bude stavět.

Deska vyšla pod německým labelem DreamStart Music. Role producenta se ujal váš baskytarista Jan Šorm a mix s masterem měl na starosti Dino Medanhodzic. Jak probíhala tahle spolupráce a jak oba ovlivnili výsledný zvuk?

Schtorm (Jan Šorm) dělá veškerou produkci, co se do programování/modelování zvuků týče – od všech kláves až po elektronické bicí, takže základ zvuku Blitz Union stojí primárně na jeho práci. 

Co se týče Dina, tak ten jeho zásahem postprodukce, mixu a masteringu dokáže pak z toho zmatku všech možnejch zvuků vybrat ty nejnosnější, skvěle je nazvučit a zmixovat do podoby, kterou můžete slyšet na desce. Myslím, že tahle spolupráce a flow funguje skvěle.

Proč právě název Evolution? V čem vy sami vidíte ten největší posun – je to spíše v hudební vyspělosti, nebo v celkovém přístupu kapely?

Pro název Evolution jsme se rozhodli hned z několika důvodů – název primárně vznikl spolu se skládáním stejnojmenné písničky Evolution, která otevírá celé album. No a tím, že předchozí alba se jmenovala Revolution a Absolution, tak rozhodnutí tak pojmenovat i celé album bylo v podstatě hned jasné. Zároveň skoro všechny písničky na albu se témata evoluce více či méně dotýkají – vývoj člověka s AI, vývoj vztahu člověk vs příroda, kolonizace Marsu apod.

Co se týče evoluce nás jako kapely/jednotlivců, tak tam nevidím nějaký posun ve smyslu "jsme lepší", ale spíš nějaké té přirozené dospělosti – po hudební stránce jsme přesně věděli, co chceme, resp. jak má album znít a co se týče textů, tak tam vidím oproti prvnímu albu větší propracovanost a hlubší zamyšlení nad konkrétním tématem, konkrétní písničky.

V čem se Evolution nejvíce liší od vašeho debutu Absolution? Změnil se zásadně váš přístup ke zvuku, produkci nebo samotnému stylu hudby?

Asi právě v těch textech a možná v takové větší upřímnosti v tom smyslu, že jsme se nebáli více experimentovat. Když jsme cejtili, že nějaká písnička má být např. spíš disco, nebáli jsme se to tam vpálit.

Na albu experimentujete s různými žánry a každá skladba má svůj specifický rukopis. Našli jste během tohoto experimentování styl, ve kterém se cítíte nejvíce "doma", nebo je právě ta proměnlivost vaší hlavní identitou?

Museli jsme najít nějaký základ, abychom pak následně mohli experimentovat, jestli mi rozumíte. (smích) Rytmus a zvuk elektronických bicích, frázování kláves v refrénech, opakující se efekty na vokálech – to jsou takové základní stavební kameny každé písničky. Pak už máme ale v podstatě úplnou volnost a víme, že ať s písničkou uděláme cokoliv, bude si to stále držet nějaký ten Blitz Union standard.

Album Evolution ukázalo, že se nebojíte posouvat hranice a experimentovat. Chcete v tomto směru jít ještě dál i na dalších nahrávkách?

V tenhle moment je na to těžký odpovědět. Uvidíme, co za nápady přijde – na tom to stojí. V tomhle ohledu moc neplánujeme. Snažíme se vždycky dát tomu konkrétnímu nápadu/konkrétní písničce to, o co si v uvozovkách říká.

Kdo z vás je největší perfekcionista? Stává se vám často, že jako kapela vrátíte už skoro hotový song zpátky na začátek, protože se někomu z vás nezdá nějaká pasáž nebo detail?

Určitě já (smích). Ale, že bychom ve finální fázi vraceli song na úplnej začátek, tak to ne. Vše se to šperkuje průběžně – proto nám dokončit desku trvá 4 roky. (smích)

Kdyby si měl posluchač po prvním poslechu alba Evolution odnést jen jednu jedinou myšlenku, co by to mělo být?

Ty jo, asi tu myšlenku, která ho po poslechu napadne – tohle bych rád nechal na posluchači a nechtěl bych mu cpát to, co si má o tom myslet.

Vaše texty často reflektují sociální a politické problémy – technologie, AI, ztrátu lidskosti nebo manipulaci. Byla to od začátku vědomá vize, že se stanete jakýmsi "zrcadlem doby", nebo to prostě přirozeně vyplynulo z toho, jak vnímáte svět kolem sebe?

Je to pro nás přirozené v tom smyslu, že pouze zpracováváme ty témata, na které poukáže Mr. Blitz – tajemná entita, stojící za zrodem kapely v této podobě. Můžete si ho představit jako takovou múzu. Zdroj kapelní inspirace a směru.

Když se do těchto témat při psaní ponoříte, co vás na těchto tématech děsí nebo fascinuje?

Baví nás to neomezené množství rozporuplných informací, kde i absolutní protipóly si můžou bejt ve finále podobný. To je to, co nás asi děsí a fascinuje nejvíc – to, že člověk si nikdy nemůže bejt jistej, jestli stojí na tý "správný" straně, proto se snažíme témata ukazovat z trošku jiného, neutrálnějšího úhlu pohledu, pak už je na posluchači, co si z toho vezme.

Jak vypadá váš tvůrčí proces? Je to společná práce nebo každý přinese už hotový základ a ostatní se přidají? A co u vás má přednost – nejprve si řeknete, o čem chcete zpívat, nebo nejprve složíte hudbu a poté píšete text?

Na této desce jsme pracovali primárně v tandemu se Schtormem. Zbytek kapely zasahoval až v pozdější fázi, kdy už jsme ladili spíše finální strukturu songů (zkracování, opakování pasáží apod.). Obvykle přijdu s nějakou refrénovou melodií a nápadem na text, okolo které pak začneme tvořit celý song. Jakmile jsme spokojeni s frázováním a melodiemi vokálů, Schtorm se vrhne do produkce instrumentálů. Tohle je asi náš nejčastější postup, nicméně výjimky potvrzují pravidla.

Držíte se angličtiny už od dob The Snuff. Byla pro vás angličtina od začátku jasná volba kvůli ambicím v zahraničí, nebo vám k tomuhle stylu hudby prostě sedí víc než čeština?

Asi kombinace obojího – tedy alespoň v případě Blitz Union. V The Snuff to bylo spíš, že nám k té hudbě ta angličtina víc seděla – byly tam i pokusy o české texty, ale na to jsme neměli – vždycky to znělo strašně trapně. (smích)

Skladbu "Plastic" jste ale v češtině nahráli. Co vás k tomu vedlo a proč padla volba zrovna na tuhle věc? Byl to jen jednorázový experiment, nebo snaha vyjít víc vstříc domácímu publiku?

Plastic jsme zvolili z důvodu toho, že je to asi naše nejpopulárnější věc – říkali jsme si, že by byl dobrej fór tenhle song přezpívat do různejch jazyků.

No a tím, že jsme song tehdá nahrávali jak například ve španělštině, japonštině, tak nám dávalo smysl tam zahrnout i tu češtinu. Byla to výzva, ale užili jsme si to – myslím, že český text je nakonec obstojný.

Nemůžu se nezeptat na píseň FOTC. Přiznám se, že při prvním poslechu jsem si říkala: "Co to sakra je?". Čí to byl nápad přijít s něčím takovým a jak se vám podařilo z toho, dle mého, udělat neuvěřitelně chytlavý song?

Jo haha, FOTC hodně vybočuje jak po textové, tak po instrumentální stránce. Dlouho jsme se rozmejšleli, jestli je to song, kterej se k nám vůbec hodí – ale ten nápad nás tak bavil, že jsme na tom průběžně poslední 3 roky pracovali, až jsme to dostali do formy, kde jsme si řekli "jo, to by mohlo fungovat". (smích)

Textově je song úplný úlet, který se točí okolo zkratek z filmů pro dospělé. Celková message songu má však opět edukativní/obecnější přesah.

Je nějaké téma, o kterém byste jako kapela nikdy nezpívali?

Aktuálně mě nic nenapadá – je to podle mě vždy o nějakém chytrém/kreativním provedení – pak se dá zpívat v podstatě o čemkoliv

Málokterá česká kapela se může pochlubit tím, že svou koncertní premiéru odpálila v takové legendě, jako je "Whisky a Go Go" v Hollywoodu. Jaké to pro vás bylo? Jak vás tehdy přijalo americké publikum?

Jo to bylo neskutečný, jak se to všechno sešlo. (smích) Byli jsme z toho tehdy úplně vyplesklý, ještě když jsme se na místě dozvěděli, že jako headliner večera je kapela Alien Ant Farm, převážně známá svým povedeným coverem na Michaela Jacksona a jeho song Smooth Criminal. Publikum nás přijalo dobře, ale moc ho tam pod pódiem nebylo. (smích) Začínali jsme jako první předkapela (asi z 5 dalších) hrát zároveň s otevřením dveří klubu – takže, než si lidi stačili koupit drink, už jsme pomalu končili. Ale i tak jsme tam pár fandů získali, který se pak ukázali při našem dalším koncertě, na stejném místě o 3 roky později.

Dokázali byste porovnat české a zahraniční publikum? Jsou fanoušci v zahraničí v něčem jiní, nebo ta energie pod pódiem funguje všude stejně?

Zdá se mi, že v každé zemi je to trochu jiné. Češi a např. Poláci si na koncertech rádi vypijou, a když je kapela baví, dokážou skvěle pařit a užít si to na 100 %. V Německu se mi zdá, že lidi na koncerty chodí více jako do divadla/na kulturní zážitek – ne, že by taky neuměli pod pódiem zapařit, ale neurvou se ze řetězu jak tady. Naopak ve Španělsku, kde jsme měli před dvěma lety premiérové koncerty, to bylo neskutečný – lidi pařili od prvního songu, hned se tam mezi sebou hádali, vznikaly potyčky atd. (smích) Ten větší temperament tam byl okamžitě znát. Každopádně tohle jsou čistě moje poznatky – rozhodně nechci země/fanoušky generalizovat.

Co se týče domácí scény – máte v plánu začít hrát více koncertů 
v Česku? Nebo zůstanete u své každoroční show v pražském Paláci Akropolis?

Máme, letos plánujeme na podzim k pražskému koncertu přidat minimálně ještě Brno a Liberec. Další termíny jsou ještě v jednání, tak uvidíme, co z toho vše dopadne. 

Máte nějaký silný zážitek z koncertu – ať už pozitivní, nebo naprostý bizár – který vám uvízl v hlavě a nejspíš si ho budete pamatovat navždy?

Vtipná situace vznikla hned na našem prvním německým koncertě ever. Bylo to v německém Braunschweigu, kde jsme předskakovali kapele Oomph! a můj brácha, Shodushi, se rozhodl, že při poslední písničce skočí do lidí. Nicméně ještě nezkušen, nedal lidem znamení, že se chystá skočit – místo toho se sprintem rozeběhl zezadu stage a skočil dost daleko do lidí. Lidi se reflexivně rozestoupili, ale jedna paní s brýlemi byla moc pomalá a brácha ji sestřelil k zemi. (smích) Paní byla trochu otřesená, nicméně v pořádku. Po koncertě jsme ji dali trička, náramky apod. jako omluvu, nakonec byla úplně v pohodě a situaci se zasmála.

Máte za sebou dlouhou cestu od The Snuff až po současné Blitz Union. Jak se na ty začátky díváte s odstupem času? Co je tím hlavním, že to spolu dál táhnete a neustále se posouváte?

Je to asi nějaká kombinace takovýho toho ukázání, že to jde – že i CZ kapely mají svý místo na evropský, případně světový jde – že nás žene dopředu. Snažíme se to neustále posouvat právě z důvodu, že to svý "místečko" ještě úplně vybudovaný nemáme. Teď teprve vyrážíme na svoje první pořádný headline tour, takže kroků máme před sebou ještě hodně. A samozřejmě dalším motorem jsou pak koncerty, který milujeme. To je pro nás vždy největší odměnou. Na začátky se koukáme jako na nezbytnou fázi – zažili jsme společně spoustu fázi – zažili byly divoký. (smích)

V Německu i v zahraničí slavíte úspěchy, o kterých si většina českých kapel může nechat jen zdát. Čemu to přisuzujete? Je to podle vás, že zpíváte v angličtině a daným žánrem, nebo cítíte, že zahraniční publikum přistupuje k vaší hudbě jinak než domácí fanoušci?

Zase bych to nepřeháněl. (smích) Ale asi je to kombinací všeho zmíněného – dále určitě pomáhá to, že máme zahraniční vydavatelství a distributora. Od začátku jsme to na to zahraničí chtěli cílit, takže vše tomu přizpůsobujeme.

Kolem Mr. Blitze děláte takové tajnosti, až to vypadá, že on vlastní vás, a ne vy jeho. Kde se tenhle fenomén vlastně vzal a jak moc mu dovolíte mluvit do vašeho směřování?

Určitě ho nevlastníme a on nevlastní nás. Pomalu a jistě sepisujeme všechny "fakta" o Mr. Blitzovi a jednou bychom to rádi vydali jako mini knížku, takže do extra detailů nechci zabředávat. Nicméně vyloženě nám do ničeho nekecá, nebo nepřikazuje – spíš nám ukazuje možnosti a je pak jen na nás, co si z toho vezmeme.

Když vás tak sleduji, neubráním se pocitu, že Mr. Blitz je prostě Markovo alter ego, které jen dostalo vlastní tvář a hlas. Je tomu tak, nebo je to skutečně entita, která si žije vlastním životem nezávisle na vás všech?

Pravda, že ke mně promlouvá asi nejvíc, ale moje alter ego to není – je to spíš řekněme taková múza. Občas si ale stejně nejsem jistý, jestli to s námi vůbec nějak myslí, nebo jestli si s námi jen tak hraje – občas se taky na delší dobu odmlčí…

V roce 2025 k vám do party přibyl kytarista Gor. Jak se po jeho příchodu změnila dynamika uvnitř kapely a co nového vnesl do vašeho zvuku nebo koncertní show?

Upřímně, strašně nám to pomohlo – s Gorem do skupiny přišel svěží vítr – nová energie.
Gor se významně podílel na nové desce Evolution – hlavně během finální části – nahrávání jako takové. Gor je disciplinovanej a přesnej po muzikantský stránce – takovýho člověka v kapele prostě chcete.

Mnozí vás pomyslně přirovnávají k české verzi Rammstein. Je to pro vás pocta, že vás měří zrovna s nimi, nebo vás to naopak štve, protože to zastiňuje vaši vlastní originalitu? A kde se to podle vás vlastně vzalo?

Asi je to naší vizáží a celkově stage-presence, a pak taky kompozicí některých songů – ruku na srdce, např. ze songu "Candidate" jsou ty Rammsteini hodně cejtit. (smích) Na Rammstein jsme všichni v kapele vyrůstali, takže ta přirozená inspirace tam je.

Většina skladeb z alba Evolution má klipy na světové úrovni, což 
v Česku rozhodně není standard. Berete propracovaný vizuál jako nutnost pro úspěch, nebo věříte, že by vaše hudba dokázala prorazit 
i bez toho?

Už od začátku bereme Blitz Union jako takový audio-vizuální projekt, takže pokud to čas a finance dovolí, snažíme mít klip ideálně na každou písničku. Tím, že každá písnička Blitz Union má svůj příběh, klipem ten příběh, nebo tu message můžeme ještě více podpořit.

Kolik práce, času a financí stojí za vznikem jednoho takového klipu?

Záleží kus od kusu. Aby klip trošku vypadal, myslím si, že to chce to investovat alespoň 50. tisíc – s menším rozpočtem je lepší finance a úsilí vynaložit spíše na x kratších videí na sociální sítě.

Na větší klipy á la Plastic, Hotel India Victoria už se bavíme už okolo 200 tisíc, a to i přesto, že to, co jde, si děláme sami – od rekvizit po renting světel apod. Před samotným natáčením chceme ideálně přesně vědět, jaké záběry potřebujeme a mít připravený storyboard/scénář, podle kterého můžeme jet.

Když se podíváte na svou dosavadní tvorbu, který klip byl pro vás zatím největší oříšek – ať už po fyzické stránce, finančně nebo z hlediska náročnosti produkce?

Určitě "Plastic" – ten byl nejnáročnější po všech stránkách. Jak produkčně, tak podmínkama natáčení – klip jsme natáčeli v prosinci, kdy teplota prostoru, kde jsme natáčeli herní/kapelní záběry, měla stupeň pod nulou a nebyl v podstatě žádný prostor, kde by se mohl člověk ohřát. Mezi každým záběrem jsme na sebe házeli rychle deky a cvakli si čaje s rumem. (smích)

Jaký je to vlastně pocit, když po koncertě sundáte "masku" a druhý den jdete úplně civilně do obchodu? Je pro vás důležité mít tyhle dva světy – ten koncertní a ten osobní od sebe striktně oddělené?

Tohle přepínání mezi osobnostma je trochu schizofrenní a vždy chvilku trvá, než se člověk překalibruje. Nedokážu každopádně říct, jestli je to pro mě nějak důležitý, nebo ne. Možná mít ke kapele ještě nějaký normální job, který vás drží v nějakým pravidelným režimu je na psychický zdraví lepší, než být jen furt v tom "muzikantským" módu.

Dá se vůbec skloubit rodinný život s takhle aktivní hudební kariérou a neustálým cestováním – a jak to zvládáte vy?

Moc dobře ne. (smích) Aktuálně jsem jediný bezdětný v kapele, a je to znát – veškerý nahrávání, natáčení klipu apod. se musí plánovat ideálně dlouho dopředu. Najít ten správný balanc mezi hudebním životem a rodinným životem je sakra těžký – kdokoliv tenhle balanc našel, gratuluju, protože nám se to ještě tak úplně nepodařilo. (smích)

Nemůžu se nezeptat na účast Marka a Tomáše v show Zrádci. Jaká to pro vás byla zkušenost. Myslíte si, že vám to pomohlo oslovit úplně nové lidi, kteří by na vaši hudbu jinak narazili jen stěží?

Účast ve Zrádcích je zážitek na celej život – neskutečně jsme si to užili. Hlavně já teda. (smích) Nějakým záhadným způsobem jsem si tam vlastně odpočinul – byl to trošku takovej dětskej tábor na steroidech. (smích)
To, že máme kapelu jsme do show vůbec nechtěli tahat – nešli jsme si tam prvoplánově dělat promo. Nicméně lidi pak přirozeně, pomalu tuhle skutečnost začali sami zjišťovat díky soc. sítím.
Že by nám tím nějak fanouškovská základna razantně stoupla se rozhodně nedá říct, ale pár nových, věrných fanoušků nám díky tomu přibylo, to zas jo. 

Děkujeme moc, že jste si našli čas na rozhovor a otevřeně nás nechali nahlédnout do světa Blitz Union. Máte na závěr nějaký vzkaz pro své fanoušky a čtenáře Rebel Soundu?

My děkujeme za prostor a chtěli bychom všem popřát, ať jsou šťastni a daří se jim!