Od pochybností k výjimečnému večeru: In Flames si podmanili Bratislavu

Když byl oznámen koncert In Flames v Bratislavě v rámci jejich letního turné, působil zprvu jako splněný sen především pro mladší generaci fanoušků. Ta dosud neměla mnoho příležitostí zažít švédskou legendu v klubovém prostředí. O to větší překvapení vyvolala informace, že se koncert uskuteční v klubu Majestic. Přiznejme si, že taková volba příliš nekorespondovala s kapelou, která ještě dva dny předtím headlinovala jeden z největších festivalů v České republice.

Mezi fanoušky se proto objevovaly pochybnosti. Nešlo jen o samotné místo konání, ale také o nedůvěru pramenící z některých událostí, které v posledních letech provázely promotérskou scénu na Slovensku. Zkušenějším návštěvníkům však bylo jasné, že organizátoři museli počítat s nižší návštěvností vzhledem k nedávnému festivalovému vystoupení kapely. Podobná situace ostatně nastala i u koncertů The Halo Effect po loňském Brutal Assaultu.

Když však pořadatelé oznámili přesun do větší Refinery Gallery, bylo zřejmé, že předprodeje probíhají nad očekávání dobře. Řada skeptiků tak mohla odložit své obavy stranou a soustředit se na to podstatné. Nakonec se ukázalo, že fanoušků rozhodně nepřišlo málo.

Večer 19. července 2026 otevřela skotská formace Bleed From Within, která do Bratislavy přivezla svůj charakteristický mix metalcoru a melodického death metalu. Kapela letos představila především materiál z velmi dobře přijatého alba Zenith, které tvořilo páteř celého setu. Nechyběly však ani skladby z předchozí tvorby, například The End of All We Know nebo Levitate.

Od prvních tónů bylo patrné, že publikum je naladěno na stejnou vlnu jako kapela. Fanoušci reagovali s obrovským nasazením, zpívali texty a okamžitě vytvořili atmosféru, jakou si předskokan na podobném turné může jen přát. I ti, kteří skupinu dosud neznali nebo od jejího vystoupení mnoho neočekávali, se nechali strhnout energií davu.

Silným momentem se stala závěrečná In Place of Your Halo, během níž zpěvák Scott Kennedy dokončil skladbu nad hlavami fanoušků. Nebyl to jen efektní obraz pro fotografie a videa, ale také důstojné zakončení setu, který publikum spolehlivě připravil na hlavní hvězdu večera.

In Flames dnes již není třeba dlouze představovat. Jedna z klíčových kapel takzvané göteborské školy melodického death metalu pomohla tento styl dostat do celého světa a postupně se stala jedním z nejvýraznějších jmen moderního severského metalu vůbec.

Setlist aktuálního turné může na první pohled působit nezvykle. Nejde však o pouhou snahu zavděčit se všem skupinám fanoušků. Spíše připomíná promyšlenou cestu napříč diskografií kapely. Vedle skladeb z novější éry jako I am above a State of Slow Decay zazněly i starší skladby jako The Mirror's Truth a Artifacts of the Black Rain, které připomněly kořeny skupiny a její vývoj během několika dekád. Díky tomu si na své přišli jak příznivci klasického melodického death metalu, tak posluchači, kteří objevili In Flames až v pozdějších letech.

Právě v Bratislavě získal tento koncept ještě další rozměr. Publikum reagovalo stejně nadšeně na starší i novější materiál a každá část koncertu si našla své příznivce. Bylo znát, že v sále nestojí fanoušci jedné konkrétní éry kapely, ale lidé, kteří přijali její tvorbu jako celek.

Anders Fridén během večera několikrát působil upřímně překvapeně reakcemi publika. Tradiční děkovné proslovy mezi skladbami tentokrát nepůsobily jako rutinní součást koncertu. Naopak bylo vidět, že atmosféru v sále skutečně vnímá.

Možná někomu chybělo více crowdsurfingu nebo divočejší moshpit. Ty se objevovaly spíše sporadicky. Můj dojem byl ale jiný. Publikum si tento koncert jednoduše chtělo užít po svém. Místo neustálého pohybu se soustředilo na samotné skladby, zpěv a společný prožitek okamžiku.

A možná právě proto zněla slova Ander­se Fridéna ke konci večera, před poslední písní Take This Life, tak přesvědčivě: "Asi budu potřebovat chvíli, abych to zpracoval."

Myslím, že podobný pocit si z Refinery Gallery odnášela většina přítomných. Nešlo jen o další zastávku na turné. Byl to jeden z těch koncertů, kdy si kapela i publikum navzájem předají něco navíc a odcházejí s pocitem, že byli součástí výjimečného večera.