Metalová smršť v Hluku: Arakain a Dymytry v plné síle

Dvě stálice českého metalu, Arakain a Dymytry, znovu spojily síly a v Hluku předvedly večer, který měl tlak, tah i emoce. Sportovní hala byla plná dlouho před začátkem, vzduch vibroval očekáváním a bylo jasné, že tohle nebude jen další zastávka turné. Jakmile se obě kapely objevily společně na pódiu a odpálily Jednu krev, hala explodovala. Žádné intro, žádné pomalé rozjíždění, rovnou plný plyn. Dva světy, dvě generace, ale jedna energie, která se přelévala z pódia do kotle a zpátky jako rozjetá vlna.

Po společném startu převzal pódium Arakain a ukázal, proč je tahle kapela pořád pevnou součástí české metalové historie. Druhou skladbou večera zazněly "Rány", které okamžitě přitvrdily atmosféru a vtáhly publikum do tempa. Následovali "Strážci času", kteří rozjeli první velké sbory v hale, a teprve potom přišel "Diesel", jehož hutný riff zvedl kotel jako píst. "K zemi přibitej" pokračoval v nastaveném tlaku a bylo vidět, že kapela jede v módu, kdy nic nepouští na půl plynu. V polovině setu přišla změna nálady — akustická "Jedna věta". Honza Toužimský stál téměř sám, jen s kytarou, a publikum zpívalo s ním tak silně, že to rezonovalo až do zadních řad. Byl to přesně ten moment, kdy se ukáže, že Arakain není jen legenda, ale kapela, která pořád umí sáhnout na emoce.

Po návratu do elektriky si Arakain vzali do rukou i "Klub rváčů", tentokrát v jejich vlastním, tvrdším a sevřenějším podání, které skladbě dalo úplně jiný charakter. Nechyběl ani klasický pokřik "co je, co je", který okamžitě zvedl atmosféru v hale a vtáhl publikum zpátky do varu. Teprve potom přišlo "Proč", podané s energií, která se přelévala z pódia do kotle i zpátky, a bylo jasné, že Arakain jede ve formě, která se jen tak nevidí.

Po bubenickém duelu Doksanský vs. Meier, který rozproudil krev i těm, co si šli jen na chvíli odpočinout, nastoupili Dymytry a okamžitě přitvrdili. "My ještě nechcem jít", "Digitální tráva", "Revolter" — všechno šlapalo s chirurgickou přesností a návrat "Zůstaň stejná" potěšil starší fanoušky, kteří tuhle skladbu dlouho neslyšeli naživo. V necelé polovině setu přišel krátký zádrhel, když se v publiku udělalo nevolno jednomu z fanoušků. Kapela okamžitě zastavila dění, situace byla rychle vyřešena a po chvilce se mohlo pokračovat dál. Návrat na pódium pak působil ještě intenzivněji, jako by se energie v hale znovu semkla a vyrazila dopředu.

Před koncem setu přišel společný blok obou kapel, který patřil k vrcholům večera. Začalo to novinkou "Neztrácíme náboj", která v živém podání působila ještě tvrději než z desky, pokračovalo "Žít svůj sen", které rozezpívalo celou halu, a pak přišla stará dobrá "Slečna závist", která vždycky funguje jako spolehlivý zapalovač kotle. Následovalo "Adieu", podané s velkou dávkou emocí, a celý večer uzavřela "Apage Satanas" — mohutně, hlasitě, sborově, přesně tak, jak si to tenhle večer zasloužil. Dva Urbanové na pódiu, generace fanoušků pod ním, jeden večer, který ukázal, že metal není jen hudba, ale životní postoj.

Hluk zažil koncert, který měl všechno — sílu, emoce, respekt, energii i momenty, které se nezapomínají. Arakain a Dymytry znovu dokázali, že když spojí síly, vznikne něco, co má opravdový náboj. A tenhle večer ho měl víc než dost.

Děkujeme všem, kdo dorazili, podpořili kapely a vytvořili atmosféru, na kterou se nezapomíná. Metal žije díky vám.