METAL FACTORY: Zásadní je vytrvat, nenechat se zlomit a dělat to, co cítíte, že má smysl

Muzika "made in CZ" se světovým nádechem – to je Metal Factory, kapela se dvěma zpěvačkami v čele a instrumentální sekcí složenou ze zkušených muzikantů. Na pódiu působí jako sehraný stroj, který bez milosti válcuje davy. V zákulisí jsou to ale sympaťáci, se kterými si okamžitě máte co říct. Tahle ostravská banda právě prochází obdobím plným skvělé muziky, koncertů a tvůrčího zápalu. Jaké jsou jejich vzory a kam se ubírá jejich tvorba? Jak se vyrovnali s personální změnou na postu bubeníka? Nás ale zajímalo i to, co se děje, když zhasnou reflektory a utichne potlesk. Jak zvládají balancovat muzikantský život s tím osobním? Začtěte se do povídání o hudbě, snech a o tom, jaké to je žít s metalem v krvi čtyřiadvacet hodin denně.

Jak byste svou kapelu představili někomu, kdo o vás nikdy neslyšel?

Zuz: Metal Factory bychom představili asi tak, jak o nás slyšíme mluvit lidi – jako energickou rockovou kapelu z Ostravy s vlastní tvorbou, která staví hlavně na silných melodiích, výrazných vokálech a pořádné koncertní energii. Podle ohlasů, které slýcháme, jsme dvě výrazné "baby", kolem nich moderní zvuk, riffy a precizní sóla od Vaška Mocha s podporou v zádech účinných mašin na basu a bicí.

Vašek: Poslechnete si českou kapelu se světovým nádechem a z koncertu si rozhodně odnesete domů zážitek. Teda – alespoň si to tak představuju a ten zážitek bude, doufám, pozitivní (smích).

Kdyby za vámi přišli mladí kluci, kteří mají sen založit vlastní kapelu, co byste jim do začátku poradili? Jak probíhaly vaše rané hudební začátky?

Zuz: Moc ráda vzpomínám na první kapelní zážitky, kdy jsem jako náctiletá utíkala za školu a zašívala se na malé, drahé, smradlavé a nezatlumené zkušebně, kde se třásla okna i plechové skříňky ohraničující našich pár m2 (smích). S tehdejšími parťáky jsme uměli celkem prd, ale bylo nám spolu nezapomenutelně hezky! Já bych řekla jednoznačně, ať jdou do toho a postupně na všechno přijdou.

Pavlína: Koukám, že je nás více, kdo měl velmi podobný start (smích). Myslím si, že takovými začátky by si měl projít každý muzikant.

Vašek: Každodenně trénovat, učit se od starých mistrů a do tréninku bezpodmínečně zapojit co nejdříve hraní s kapelou – alespoň na zkušebně. Vytvářet si svou vlastní identitu, byť je to dnes stále těžší – ať už vzhledem k tlaku na dokonalost sociálními sítěmi, nebo (bez nadsázky) totální změnou fungování tuzemské hudební scény za poslední léta. Jít si za svým a tahat v týmu za jeden provaz, protože překážek a demotivací přijde ze všech stran opravdu požehnaně, to je jistota. Zásadní je vytrvat, nenechat se zlomit a dělat to, co cítíte, že má smysl.

Pokud byste měli možnost vystoupit s jakoukoli kapelou na světě, kdo by to byl a proč? Jaké jsou vaše nejvýznamnější vzory, které se promítají do tvorby kapely?

Zuz: Tak na tomhle bychom se shodli možná až v pekle začne sněžit (smích). Už když jsme se dali jako kapela dohromady, tak mi bylo jasné, že skloubit naše preference bude výzva a myslím, že zrovna já jsem co do poslechu takový trošku mimozemšťan v naší smečce. Klidně prásknu, jak to je – do tvorby MF se nejvíc promítají hudební vzory Vaška. Představte si dort. Recepturu našich songů tvoří v prvních fázích Vašek s Pavlínou a jejich cítění je na naší tvorbě znát nejvíc. Upečou korpus, na stůl nachystají hlavní přísady, pak přichází ingredience, které přidáváme my ostatní a spolu dáme dohromady celý recept.

Vašek: No měl bych k tomu pár připomínek, ale ty si asi nechám raději pro sebe (smích).

V dubnu vyšla novinka Expendables a bylo prozrazeno, že se bude jednat zároveň i o název vaší druhé desky. Jak pokračují práce na jejím vzniku a jak se vám to daří skloubit s probíhající koncertní sezónou?

Vašek: Materiál jsme měli "nahrubo" připraven, ale práci na nové desce vedeme pozvolna – nic nás netlačí a jelikož jsme aktuálně po zásadní změně na postu bubeníka, rozhodně se to do podoby nové desky promítne významným způsobem. Každou skladbu vnímáme jako samostatný příběh, a i ve chvíli, kdy už se zdá hotová, jsme schopni ji kompletně předělat, a to i opakovaně. Některé skladby z první desky by možná posluchače ve své původní podobě značně překvapily. Realita je ale taková, že neděláme hudbu o 3 akordech a rovných bicích, skladba je systém a tvorba jako taková je v tomto žánru dle mého názoru zásadní – občas třeba chceme mít ve skladbě záměrně nádech nějaké inspirace, ale pořád to musí být něco jiného a originálního. Žánr je to složitý a náročný na posluchače – mnoha kapelám s tvorbou v českém jazyce projde u fanoušků snad úplně vše, ale v našem odvětví se hodnotí pomalu každá nota. A tohle nás baví. Je to důkaz, že když už to někdo poslouchá, vnímá skladbu i do hloubky a toho si vážíme. V rámci probíhající sezóny máme, stejně jako sezóny předchozí, naplánovaný určitý počet vystoupení, kdy víme, že do procesu tvorby nám koncertování nijak významně nezasáhne.

Vaše tvorba je výhradně v angličtině. Co vás k tomu motivovalo a byli jste v tomto rozhodnutí zajedno? Máte ambice cílit spíše na zahraniční scénu?

Pavlína: Naše tvorba je hodně inspirovaná zahraničními kapelami, a myslím, že to pak jde ruku v ruce i v psaní anglických textů. Mně osobně je jako mladší generaci sympatičtější a vlastně i jednodušší psát text v angličtině. Nehledě na to nám tvorba v anglickém jazyce může otevřít brány, byť třeba jen do sousedních států, což už se vlastně nejednou stalo (a toho si nesmírně vážíme). Loni i letos jsme si zahráli v Německu, letos nově i v Polsku. To bychom s českými texty nejspíš neabsolvovali.

Vašek: Vůbec nevylučuji, že jednou od nás něco českého nezazní – ale pokud ano, bude to spíše na přání fanoušků. V okolí bohužel vidíme celou řadu kapel, které začínaly v angličtině, a jejich tvorba byla vskutku na vysoké úrovni – pak s vidinou komerčních úspěchů na domácí scéně přešly do tvorby v českém jazyce, avšak mám z toho celkem rozporuplné pocity. Jsem přesvědčen, že nejeden kapelník z řad těchto kapel taktéž, jen to nikdo neřekne nahlas – nazpět takové rozhodnutí vezmou velmi těžko. Pokud bychom chtěli přejít do české tvorby, proč ne, ale asi ne pod vlajkou MF. Já osobně jsem celý život poslouchal anglicky zpívající kapely a tyto pro mě byly vzorem – a jelikož pro nikoho z nás hudba není zdroj obživy, děláme to, co nás baví – nikoli to, co by asi podle mnohých bylo to jediné správné a nejlepší. Abych to shrnul – primární motivace pro angličtinu není až tak dokola omílané cílení na zahraniční scénu (byť prosazování se i za hranicemi je fantastické a moc nás těší), ale vytvářet něco "made in CZ" se světovým nádechem. Nad češtinou jsem v prvopočátku nepřemýšlel ani vteřinu. Že je to od začátku obrovský hendikep, s tím jsme do toho šli. A jsem hrdý, že MF je momentálně jedna z mála domácích anglicky zpívajících kapel v tomto žánru, která nestojí na místě.

Vašku, strávil jsi mnoho let v ostravské Salamandře. Někteří fanoušci vnímají MF jako modernější a agresivnější verzi power metalu. Byl tvůj záměr vytvořit něco, co bude mít úplně jiný 'drive'? Snažíš se od stylu své původní kapely odstřihnout, nebo na její rukopis spíš přirozeně navazuješ?

Vašek: Tohle co říkáš, se vlastně docela dobře poslouchá, nicméně není to úplně na stole – MF je zcela jiný svět, než v jakém jsme byli kdokoli z nás zvyklí fungovat v předchozích projektech. Zásadní jsou pro nás pohodové vztahy v kapele – a myslím, že se nám je daří docela dobře udržovat. Stresu máme všichni spoustu už v našich "občanských" životech, tohle je koníček a přílišné tlačení na pilu a posedlost touhou "prorazit" nedává smysl a pouze likviduje mezilidské vztahy. A domácí rozpočty (smích). Tohle musí dělat člověk prostě rád. V tomhle je tvorba až druhořadá. A pokud výsledek na kohokoli působí jako agresivnější verze power-metalu a má úplně jiný "drive" než kapely kde jsme začínali, jsem za to jenom vděčný, ale určitě to není žádný záměr, na ničí rukopis fakt nenavazujeme. MF chce mít svou vlastní tvář bez nějakých předchozích vlivů - inspirujeme se úplně jinde. To, že je tam lehká žánrová příbuznost – aby ne, když ten žánr děláme už fakt dlouho (smích).

MF stojí na spojení dvou výrazných ženských hlasů. Jak moc tato změna ovlivnila tvůj přístup ke skládání a aranžím ve srovnání s tvou minulou tvorbou?

Vašek: Vůbec nijak. Baví mě to, že se mohu žánrově pohybovat ve vodách, které jsou mi blízké, a to je základ. To, že ve chvíli, kdy se do práce pustí naše dámy a skladba dostane úplně jiný rozměr, než je původní představa, je už věc druhá. A myslím, že pozitivní. Zejména Pavlínka nejednou vymyslela úplně jinou pěveckou linku, než jakou jsem původně zamýšlel, a z něčeho "neposlouchatelného" tím stvořila, dle reakcí posluchačů, fakt dobrou věc. Zároveň je vhodné dodat, že MF je moje první "skutečná" tvorba, v předchozích projektech to byly spíše aranže a možná stovky hodin studiové či jiné činnosti, autorem však byl povětšinou někdo jiný. V MF se na tvorbě podílíme více týmově, především dámy mají na spoustu věcí zkrátka jiný pohled než já a když se všechny naše podněty a názory smíchají dohromady, vznikne to, co hrajeme.

Mnoho muzikantů říká, že kapela je jako druhá rodina. U vás to platí doslova. Daří se vám s Pavlínou nechávat případné tvůrčí neshody ve zkušebně, nebo se u vás o aranžích diskutuje i u nedělního oběda?

Pavlína: No jistě, že se o MF bavíme neustále, nejen u nedělního oběda, je to pro nás srdcová záležitost. Ale vše samozřejmě v pozitivním slova smyslu. Kdybych to nějak mohla shrnout, vždy na stůl přistane nějaký nápad, a ten se postupně utváří do reálné podoby. Když s nějakou aranží přijdu já, a zdá se být zajímavá a tvárná, Vašek je ten, který to dotáhne k dokonalosti, v tomhle mu absolutně věřím. Žádné neshody nemáme. Měli jsme je vlastně na začátku, kdy jsem si myslela, jako každá žena, že mám pravdu, ale pochopila jsem, že takhle to v této branži nechodí (smích).

Vašek: Je to náš velký společný koníček a tím pádem každodenní téma. Samozřejmě, že máme mnohdy na věc výrazně odlišný náhled, ale každý, skutečně fungující vztah je o kompromisech. A jelikož jsme oba nekompromisní, funguje nám to výborně (smích).

Pavli, skloubit roli mámy a frontmanky metalové kapely musí být obrovská logistická výzva. Co je pro tebe na tomhle 'dvojitém angažmá' nejtěžší a co ti naopak dává největší energii?

Pavlína: Řeknu to možná hloupě, ale vnímám Metal Factory jako jedno z dětí v domácnosti (smích). A když máte vlastně těch dětí třeba 5, nemůžete jedno ošidit, ale snažíte se všem dát maximum. Náš malý chlapeček je navíc natolik úžasný, že nám oběma dává prostor třeba i k trénování, s Venouškem si na zkušebně zpívám neustále, na zkušebně se nenudí ani když pro změnu hraje Vašek na kytaru. A když tam máme zrovna rozestavěné bicí, tak nám do toho dokonce i bubnuje. Nevnímám na tomto dvojím angažmá nic složitého, obě věci mě plně naplňují. Ale je pravda, že když nám občas vypomůže babička s dědečkem, je té energie jednoznačně více (smích).

Zuzko, ty jsi v Metal Factory nejen výrazným hlasem, ale i autorkou textů. Jak moc tě ovlivňuje to, že píšeš texty pro dvě zpěvačky? Musíš při psaní přemýšlet o tom, která pasáž bude lépe sedět tobě a která Pavlíně?

Zuz: Určitě! Ale ne vždy se zrovna trefím do vkusu a očekávání (smích). To si pak samozřejmě vyslechnu… Né, teď vážně. Pavli je bezvadná parťačka se silným a moc zajímavým hlasem a už dávno vím, které polohy dělají dobře mně a které zase jí. Hm, to teď možná vyznělo jako jiné téma, ale mluvím pořád o zpěvu (smích). Vždy, když skládám, tak s individuálním přístupem k nám oběma, ale u nás jsou věci o spolupráci. Nikdy ode mě Pavli nedostane kompletní striktní představu melodické linky, kterou bych po ní já chtěla s konkrétním výrazem. Záleží mi na tom, aby pasáž pro ni byla pocitově její, když ji má zpívat a chci, ať do ní vnese své vlastní cítění a výraz.

Fanoušky zasáhla zpráva o odchodu Dana Jurečka ze zdravotních důvodů. Jak moc bylo pro vás těžké najít náhradu za tak výjimečného muzikanta a jak se Lukášovi Kroutilovi podařilo vplout do vaší rozjeté mašiny?

Zuz: Danečka jsme vyloženě obrečeli, já doslova. Rozhodně spolu ale natvrdo nekončíme, letos jsme si spolu střihli i jednu akci na Slovensku a bylo to nás všechny strašně fajn, stále jsme ve spojení a vidět se určitě chceme. A Lukhino? To je prostě frajer, který to dává s prstem v nose a s úderem, díky kterému by i lev na pódiu stáhnul ocas a šel se někam schoulit do klubíčka. S ním to bude ještě sranda.

Vašek: O zdravotních problémech jsme u Dana věděli už delší dobu, ale popravdě jsme chtěli psát společný příběh co nejdéle. Když už však na počátku letošního roku přišel Dan s tím, že síly ubývají a je potřeba si odpočinout a situaci co nejdříve řešit, bylo jasné, že se hledání náhrady nevyhneme. A vzhledem k tomu, jaké má spousta kapel trable s tím najít kvalitního bubeníka, jsme všichni měli trochu vrásky na čele. A teď přijde to nejlepší, co nikdo z nás nečekal – hledání nového bubeníka nás stálo přesně jeden telefonát. Lukhina známe už z jeho působení v Porta Inferi, kde mě osobně jako bubeník docela oslovil, a jsem neskutečně rád za to, že jsme během jednoho telefonu zjistili, že máme celou řadu pohledů na věc velmi podobných. Následné zkoušení nás všechny přesvědčilo o tom, že po lidské i technické stránce je to trefa na první dobrou a snad nám to vydrží co nejdéle. Tímto bych chtěl také moc poděkovat všem bubeníkům, kteří nám po oznámení Danova odchodu napsali a nabídli své služby – ať už jako záskok, nebo byli ochotní do MF nastoupit. To nás neskutečně dojalo a hrozně si vážíme toho, že se našli lidé, kteří by nás nenechali padnout.

Když jedete v dodávce na koncert, co je ta největší hudební šílenost, kterou si tam pustíte a za kterou by vás skalní metaloví fanoušci moc nepochválili?

Zuz: Asi bychom s Pavli nesklidily moc pochval za to, že občas na deších štacích volíme místo poslechu pořádného metalového nářezu raději hraní her, ideálně s krimi tematikou, i když to ostatní vůbec nezajímá a smějeme se tam u toho jak švihlé (smích).

Vašek: Málokdy se nám poštěstí jet někam všichni pohromadě, ale když už, tak to stojí za to. O poslechu hudby to bohužel moc není, dá se říct, že poslechu a diskuzi o kapelách a hudební aparatuře a se věnuje povětšinou Pišta (basák) s Jirkou (technik), kteří sedí vepředu a ovládají rádio (smích). Největší hudební šílenost, kterou posloucháme je náš Pišta, ale ten se spouští sám. Většinou na zpáteční cestě v čase okolo půlnoci (smích).

Je něco, co byste vzkázali fanouškům našeho časopisu?

Zuz: Díky za váš hudební vkus, za vaši účast a energii na koncertech a velké díky za to, že i v éře AI ještě stále čtete a podporujete časopis! A pokud jste to dočetli až sem, tak si běžte pustit něco z dílny Metal Factory!

Vašek: Velké díky všem fanouškům, kteří věnují svou pozornost živé hudební produkci, dávají kapelám energii a žijí muzikou, stejně jako my. Pro Vás jsme tady a těšíme se na setkání na turné! Jsou fanoušci, kteří si chtějí nechat pasivně servírovat pořád to samé dokola a fanoušci, kteří hledají a objevují. Jsem přesvědčen, že fanoušci REBEL SOUND jsou druhý případ, protože tohle médium k tomu dává ideální příležitost. Podporujte REBEL SOUND i nadále, doporučte jej svým známým, sdílejte příspěvky, objevujte poctivou muziku a choďte na koncerty!

Závěrem bychom rádi poděkovali celé kapele za ochotu a profesionalitu při spolupráci na našem rozhovoru. Ten ukázal, že za skvělou muzikou stojí především lidé z masa a kostí, kteří do své tvorby dávají kus vlastního srdce a soukromí. Je skvělé vidět, že i s narůstajícím úspěchem si kapela drží zdravý nadhled, pokoru a obrovský respekt ke svým fanouškům. Nezbývá než jim popřát, aby jim tenhle pověstný motor šlapal i nadále na plné obrátky. Pokud vás jejich pohled do zákulisí navnadil, nenechte si ujít blížící se koncerty a sledujte jejich sociální sítě. Tahle továrna na metal totiž rozhodně neplánuje zavírat své brány.

Text: Lenka Svatoňová
Foto: Martin Kysela