Kuba Ryba: Bigbýt, pot a rock’n’roll!

Rozhovor s Kubou Rybou z kapely Rybičky 48: O nové desce, tvrdších tónech a střízlivém hraní

Kutnohorská kapela Rybičky 48 působí na české scéně více než 23 let. Na podzim tohoto roku, konkrétně 1. října 2025, vydala nové album s názvem "BIG/BÝT", se kterým vyráží na velké podzimní halové turné. Už 1. listopadu se mohou fanoušci těšit na jeho první zastávku – právě v Brně.

Aby kapela nasála brněnskou atmosféru s předstihem, rozhodla se uspořádat akci "Pojď v Brně na pivo", která se konala v pondělí 20. října v klubu Metro Music Bar. Kapela se zde rozhodla sejít s fanoušky, aby si dali pivo, popovídali si o nové desce, vyfotili se a společně si užili pohodový večer plný smíchu a dobré nálady.

My z redakce Rebel-Sound jsme si takovou příležitost samozřejmě nemohli nechat ujít – a při té příležitosti jsme vyzpovídali frontmana kapely Kubu Rybu, který nám otevřeně pověděl o nové desce, přípravách na tour a životě.

V čem se liší album BIG/BÝT oproti předcházejícím deskám, které jste za dobu vašeho působení vydali? V čem je nové?

Z mého pohledu se to liší v tom, že jsme se nebáli dalších stylů. My to v kapele máme asi tak nějakých deset až dvanáct let, co jste styl Rybiček 48 strašně blbě definovat. Hrajeme to, co nás zrovna baví, co chceme a co nás v tu chvíli ovlivní.

"Poprvé jsme si tam zahráli skáčko, který jsme nikdy předtím nehráli. Poprvé tam máme fakt takovou hardrockovou baladu – Nebeskou bránu. A taky poprvé takhle tvrdý písničky, víc do hard rocku, jako je Horník, nebo Big/Být, protože jsem teď zase hodně poslouchal Motörhead" řekl se smíchem Kuba.

Naše deska bude vždycky v něčem nová, i když neumím popsat přesně v čem. Prostě si hrajeme to, co nás baví. Myslím si, že na téhle desce jsme si dali opravdu záležet — jak s muzikou, tak s texty a celkovým zkoušením. Zajímavostí je, že jsme desku nahrávali všichni dohromady. Seděli jsme ve studiu vedle sebe a nahrávali ji všichni společně. Až pak se přidávaly další nástroje. To, že to tak hezky pluje je tím, že jsme s klukama za ta léta na sebe navázaný.

Na webu píšete, že je BIG/BÝT je nejrychlejší, nejtvrdší a nejvtipnější deska, kterou jste kdy vydali. Je tomu tak?

Jasně, ono to tak nějak sedí. "My jsme vždycky tlučhubové, takže to děláme schválně. Děláme si z toho trošku i prdel, že jsme dokonce říkali, že je to nejtvrdší deska, kterou kdo kdy natočil" dodal se smíchem. Ale jo – je to od nás nejrychlejší. Z mého pohledu nevím, zda nejvtipnější, ale nejtvrdší taky, asi jsme nikdy neměli tak tvrdé písničky, jako teď.

Jak dlouho vznikala celá deska BIG/BÝT?

Některé písničky vznikaly už před pěti lety – třeba samotná Big/Být. Nahrávalo se postupně, začalo se na jaře 2024 a pokračovalo se na jaře 2025. Nahráli jsme nejdříve půlku desky a za rok druhou půlku desky, protože se během toho koncertovalo a nedalo se to všechno stíhat. Celkově to tedy trvalo zhruba dva roky, včetně příprav, které jsme dělali s Filipem Vlčkem, aby se všechno dalo dohromady.

Co pro tebe osobně znamená deska BIG/BÝT?

Cítím to jako další etapu kapely. Uvidíme, jestli nás budou bavit hrát tvrdší písničky. Mě to osobně vždycky bavilo víc, i na poslouchání. Mám rád písničky, u kterých se dá tak nějak řídit, ne že bych byl nějaký rychlý řidič, ale mám prostě rád, když to dupe, když jedu v autě. Myslím, že naživo nás to bude rozhodně víc bavit hrát, až do toho zapojíme ohně, na to se fakt těším.

Když jste psali texty, je na nich něco jiného než dřív?

Texty jsou jiné v tom, že jsem se snažil tam nedat nic, za co bych se v budoucnu musel stydět. Dřív jsem dělal to, že jak jsem byl línej, tak se mi třeba nějaká věta nebo slovní obrat nelíbil, ale jak jsem v tom byl už dlouho, tak jsem to tam nechal a zpětně mě to třeba sralo. Tentokrát jsem si s tím dal více práce, jednak sám, ale taky jsem si přizval Jendu Vávru, který píše texty i pro jiné kapely. Pomáhal mi s místy, kde mě štvalo nějaký slovo a já už nevěděl, jak ho nahradit. A taky mi s jednou slokou pomohl Pokáč.

Co by sis přál, aby si fanoušci odnesli z nové desky?

Naše texty jsou často vtipné, ale vždycky se snažím, aby v nich bylo i něco víc. Kolikrát jsem zjistil, že si z toho odnesli něco úplně jiného, než jsem původně zamýšlel. Je to naprosto v pořádku, je to určitý druh umění, nechávám na lidech ať se každý inspiruje, jak chce. Chceme, aby si z každé desky lidé odnesli radost, pozitivní energii, aby z toho měli dobrý pocit, ať už z melodie, textu nebo rytmu.

Jak se připravujete na tour? Co všechno za tím je, jak dlouho trvá celá příprava?

Plánujeme to více než rok, je za tím hromada práce, kterou odvedou lidé, kteří nejsou vidět – ti, co navrhují stage, světla, ohně. Teď máme i LED produkci za sebou. Někdo to musí celé vymyslet – my většinou máme nějaký nápad, ale někdy to necháme na jiných. Na nás je víceméně vydat desku, nazkoušet ji a být připraveni. Management pak řeší všechny ostatní věci, třeba zajištění míst a tak.

Připravujete na podzimní tour něco speciálního? Co jste ještě neměli?

Upřímně, už není moc, co vymyslet, co jsme neměli. Snažíme se to udělat spíš tak, aby ten celý večer měl skvělou atmosféru. Před námi zahrají Jakub Děkan a Pekař – a udělali jsme to tak, že budou mít jednu kapelu a budou se střídat po písničce. Jednu zazpívá Jakub Děkan a druhou Pekař. Jak je znám budou se hecovat, a chceme, aby v každém městě jeden z nich vyhrál "Zlatý pás." O tom rozhodnou lidé svým tleskáním, kdo byl v daném městě lepší.

Máte před koncertem nějaké rituály?

Myslím, že to s klukama nějak vyplynulo. Myslím, že si s klukama vždycky ťukáme pěstičkami – i s techniky. Než obejdeme těch 20 lidí, tak to nějakou dobu trvá. Vždy si navzájem popřejeme hezký koncert. Já si na to už zvykl, a kdyby to nebylo, tak mě to asi i mrzí. Nevím, zda je to rituál, ale vznikne při tom hezká atmosféra – všichni o sobě víme, spoléháme na sebe a společně si to užijeme.

Říkal jsi, že po dvaceti letech hraješ střízlivý. Jak velká změna to je oproti době, kdy jsi chodil na koncerty v dost velké "náladě"?

Na koncerty jsem opilý chodil celá léta, ale málokdo to poznal. Byl jsem rozjetý, občas na začátku i padal, ale to bylo v úplných začátcích. Dokonce jsme tehdy museli i nějaké koncerty zrušit, kvůli tomu, že jsem byl opilý. Dneska si to už samozřejmě nemůžeme dovolit. Je rozdíl, když jdeš na pódium s nějakou hladinkou nebo úplně střízlivý. Když jsem střízlivý, trvá mi třeba dvě, tři písničky, než se na lidi úplně napojím. Naopak, když je člověk opilý, je víc otevřený a rozjetý. Půlku léta jsem zkoušel hrát úplně střízlivý, dával jsem si pivko až po koncertě. Teď si dávám pivko i před koncertem, ale tvrdý už nepiju.

Dá se kapelní život skloubit s rodinou?

"Když nejseš debil, tak to jde úplně normálně" dodává Kuba. Samozřejmě, kdybych měl dítě ve dvaceti, tak se o něj budu starat jinak než teď. Anebo naopak by mě to hned vyléčilo, protože já jsem hodně rodinný typ. Můj syn je pro mě úplně všechno. Všichni si myslí, že spolu nejsme tak často, ale lidi, kteří chodí do práce od sedmi do tří, jsou s dětmi daleko méně než my. Od té doby, co se nám narodilo dítě – a klukům také – se snažíme být s dětmi co nejvíc. Tak jsme zvolnili koncerty – místo stovky nebo osmdesáti jich hrajeme třicet až čtyřicet ročně. Kolikrát se mi stane, že jak hrajeme v noci jako headlineři, tak já synka v 7 uspím, jedu na koncert, v noci se vrátím a on ani neví, že jsem byl pryč, to mě kolikrát dostalo. Teď máme víc rozhovorů, kvůli nové desce, ale jinak jsem doma prakticky od neděle do čtvrtka furt k dispozici. Manželka taky pracuje z domova, protože je keramička a má doma keramickou dílnu.

Máte nějakou vtipnou historku z koncertu, něco, co ti opravdu utkvělo v hlavě?

Některý jsou hrozný, některé jsou hrozné, ale zároveň vtipné. V mém nejvožralejším období jsme dělali hodně blbostí na hotelích, nikdy jsme ale nebyli ti, co by něco rozbíjeli. Při koncertování s Iné Kafé jsem si nechal na hotelu strčit deštník do zadku a nutil jsem ho ať ho rozevře. Jednou jsem se zase nechal přestěhovat celou recepci na pokoj, aniž bych o tom věděl – zjistil jsem to až ráno. Takových věcí bylo mraky. Některé si už radši nepamatuju, ale vzpomínám si hlavně na ty, které znějí vtipně, i když v té době vtipní nebyly, dnes už jsou vtipný, protože jsou promlčený.

Přemýšlel jsi někdy nad tím, kdybys nebyl muzikant, co bys dělal?

Přemýšlel jsem nad tím, ale nikdy mě nic nenapadlo. "Já upřímně ještě furt nevím, co budu chtít, být až budu velkej." dodal s humorem Kuba. Tohle mě hrozně s klukama baví. Naplňuje mě to, ale myslím, že jsem daleko od toho, abych říkal, že je to nějaké moje poslání nebo něco takového. Tohle mě zatím pořád baví. Takže až přestaneme, půjdeme dělat něco jiného. Vždycky jsem hezky kreslil, tak bych možná něco ilustroval. Jsem spíše kreativní typ, který nad sebou nesnese bič. Možná bych dělal v reklamce, pár jsem takových věcí vymýšlel, a to mě baví dělat reklamy. Baví mě to z toho pohledu, že to dohodím kamarádovi. Ale kdybych měl sedět v korporátu a vymýšlet to na běžícím páse, to by mě nebavilo.

Kdyby ses mohl vrátit do začátků kapely, udělal bys třeba něco jinak, nebo by ses do toho vůbec nepouštěl?

Občas tyhle myšlenky člověka napadnou – co by mohl udělat líp, rychleji. Pak jsem si říkal, že vlastně kdybych se teď vrátil do té doby, kde mi bylo nějakých 18 a zakládám Rybičky a měl tyhle vědomosti, které mám dnes, tak by to možná nefungovalo, tak jak to funguje teď, jelikož bych k tomu přistupoval už s nějakým kalkulem. My to tenkrát opravdu dělali pokus omyl, vlastně to do dneška děláme. Každá ta etapa – některá byla skvělá, některá méně dobrá, ale každá ta etapa měla velkou část toho, co z nás nakonec je, nejenom jako kapela, ale jako jednotlivý kluci v kapele. Nějak nás to formovalo, a já se naučil vlastně nelitovat ničeho.

Jsou věci, kdybych se v minulosti měl zachovat jinak, ale na druhou stranu, zpátky je nevezmu a můžu je maximálně litovat. Tak jsem to nechal tak, že to takhle mělo být. Já jsem v tomto jednoduchý člověk, pro mě je to nejjednodušší. Takže takhle to mělo být, takhle to je a nebudu přemýšlet, co by bylo kdyby.

Na závěr – máš nějaký vzkaz pro fanoušku?

Chtěl bych všem fanouškům strašně poděkovat, že je to ještě pořád baví a je jich furt více a více. Je vlastně neuvěřitelné, že na 40-letý chlapi chodí nově 15-leté holky a zároveň na nás chodí 20-letí, 60-letí týpci, kteří jsou ve věku našich rodičů. Takže mě to vlastně jenom těší. Chtěl bych fanouškům poděkovat, a že s námi sdílejí náš smysl pro humor.

Ráda bych tímto moc poděkovala Kubovi Rybovi, že si pro naší redakci našel čas a popovídal si s námi o nové desce, nadcházejících koncertech a životě. Rybičky 48 můžete vidět už 1. listopadu v Brně na první zastávce BIG/BÝT Tour. Připravte se na energický večer plný nových písniček, ale i starších songů. Pokud máš rád živou muziku, tvrdší tóny a skvělou atmosféru, rozhodně si tuto zastávku nenech ujít.