Každý má někde svoje Vizovice. Masters of Rock znovu otevřely brány metalovému světu
Masters of Rock. Festival, o kterém slyšel snad každý fanoušek tvrdé hudby. Už více než dvě desetiletí se každé léto mění Vizovice v místo, kam míří desetitisíce rockerů a metalistů nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Malé město s necelými pěti tisíci obyvateli se na několik dní promění v centrum evropské metalové scény, kde vedle češtiny běžně uslyšíte slovenštinu, polštinu, němčinu, angličtinu i řadu dalších jazyků.
Masters of Rock už dávno nejsou jen hudebním festivalem. Jsou místem setkávání starých přátel, každoroční tradicí i symbolem komunity, která navzdory nejrůznějším předsudkům znovu a znovu dokazuje, že metalová rodina drží při sobě. Kdo někdy slyšel, že metalisté jsou děsiví, ten ve Vizovicích velmi rychle zjistí, jak daleko má podobná představa od reality. Úsměvy, vzájemná pomoc, respekt a společná radost z hudby jsou zde stejně samozřejmé jako černá trička oblíbených kapel.
Stejně jako každý velký festival mají i Masters of Rock své drobné nedostatky. To ale nic nemění na tom, že areál likérky Rudolf Jelínek nabízí prostor prakticky každému. Ti, kteří chtějí být přímo pod pódiem a užít si koncert z první řady, si přijdou na své stejně jako návštěvníci, kteří dávají přednost klidnějšímu koutku s dobrým výhledem. Každý si zde může festival prožít vlastním tempem.
První festivalový den tradičně patří obrovskému očekávání. Ve vzduchu je cítit nadšení, lidé se po roce znovu zdraví, staví stany, objevují první koncerty a naplno nasávají atmosféru. Mnozí přijíždějí už o několik dní dříve a celý týden berou jako svou letní dovolenou. Není výjimkou potkat skupinky přátel, které se právě tady scházejí pravidelně rok co rok.
Fleret kdysi zazpíval, že "každý má někde svoje Vizovice". A právě Masters of Rock dávají těmto slovům každoročně nový význam. Pro tisíce návštěvníků nejsou Vizovice jen bodem na mapě Zlínského kraje. Jsou místem, kam se vracejí za hudbou, za lidmi i za atmosférou, kterou lze jen těžko popsat tomu, kdo ji nikdy nezažil. Někdo sem přijede na jeden den, jiný si z festivalu udělá týdenní dovolenou. Společné mají jediné – na pár dní se Vizovice stanou jejich druhým domovem.
Každá kapela zde předvedla své nejznámější kousky, největší hity a snažila se podat nejlepší výkony, ať už Dirkschneider se svou Princess of the Dawn, Fleret a jejich Zafúkané nebo Marko Hietala s jeho Frankenstein's Wife. Dnes ale zahrála jedna kapela, která si zaslouží pár slov samostatně. Kissin' Dynamite tu měli jeden z posledních koncertů s jejich zpěvákem Hannesem Braunem. A rozloučení to bylo vskutku grandiózní. Nejenže dav opravdu rozpumpovali, ale každému návštěvníkovi zůstane v paměti Hannes na člunu, který plul po moři rukou, či jeho kaskadérský kousek, kdy vylezl na kolegy a zpíval. S faoušky a celou svou kariérou zpěváka se rozložil opravdu se vším všudy. Píseň Not the End of the Road tak náhle získává nový rozměr. Nezbývá než nevěřit, že to není opravdu konec cesty a my se na kapelu můžeme těšit i nadále.
První den byl horký, plný hudby a emocí. Laťka byla nasazena vysoko, doufejme, že i následující dny budou v podobné ražení a metalheads ukáží, že umí být jedou rodinou.