INGOTT a Sto černých let: Když se metal potká s odkazem Karla Kryla

Na české rockové a metalové scéně existují kapely, které si jdou svou vlastní cestou bez ohledu na trendy a momentální očekávání trhu. Mezi ně bezesporu patří Ingott. Skupina kolem Jiřího "Jury" Šperla dlouhodobě staví na autentičnosti, silných melodiích a poctivém přístupu k hudbě. Právě díky tomu si během let vybudovala respekt nejen mezi fanoušky tvrdší muziky, ale také mezi posluchači, kteří oceňují především obsah, emoce a příběh.

V poslední době na sebe kapela výrazně upozornila albem Sto černých let, které přináší netradiční pohled na tvorbu legendárního Karla Kryla. Nejde však o obyčejný tribut ani snahu převléknout známé písně do hlasitějšího kabátu. Ingott k materiálu přistoupili s respektem k původním skladbám i jejich autorovi a zároveň do nich otiskli vlastní hudební identitu. Výsledkem je projekt, který oslovuje jak fanoušky kapely, tak příznivce Karla Kryla napříč generacemi.

O tom, jak album vznikalo, jaké reakce vyvolalo, proč se některé myšlenky vracejí i po desetiletích a jak se dnes dívá na hudbu, svobodu a fungování kapely člověk, který má za sebou působení v Citronu, Limetallu i řadu dalších projektů, jsme si povídali s Jiřím "Jurou" Šperlem.

V následujícím rozhovoru se dozvíte více nejen o albu Sto černých let a jeho pozadí, ale také o zkušenostech, které formovaly jednu z výrazných osobností české rockové a metalové scény.

Juro, prošel jsi legendárními sestavami Citronu i Limetallu. Co je ta nejdůležitější věc, kterou sis z těch obrovských pódií odnesl do dnešní práce v Ingott?

To je odpověď na samostatný rozhovor. Ale kdybych měl něco vypíchnout, pak je to zásada, že kapela by měla mít svůj "ksicht", měla by být rozpoznatelná mezi tunami jiných. A jestli to muzikanti v jakémkoliv souboru myslí vážně, pak musí přistoupit na určitou míru profesionality.

Když se ohlédneš za svým působením v Citronu – jak tě tehdy ovlivnil Radim Pařízek jako kapelník a producent? Byl v něčem specifický jeho přístup, který si neseš dodnes?

Pařezovo krédo bylo, že do rockové kapely nepatří demokracie. Musím mu dát za pravdu. Rockeři jsou osobnosti různých, často složitých povah, lpí na své pravdě, jsou neústupní a mívají sebestředné názory. Výjimky potvrzují pravidlo. Nesnadným údělem kapelníka je v ideálním případě najít shodu, nebo přesvědčit dotyčné o tom, že by měli konat "dobro pro kapelu". Krajní variantou je muzikantova výměna. To Pařez ovládal dokonale, jak jsem měl možnost zažít na vlastní kůži.

Je dnes pro tebe práce na projektu, jako je Sto černých let, v něčem svobodnější než tvorba v rámci velkých, zavedených značek, kterými jsi prošel?

Svoboda je pro umělce nesmírně důležitá, ale nezřídka to bývá i jinak. Vítězí kalkul, podbízivost, snaha zalíbit se a přizpůsobit se poptávce trhu. To mi nic neříká. U alba Sto černých let není potřeba nijak ohýbat hřbet. Krylovo dílo je geniální spojením skvělé poezie s dokonalou melodií. Ingott už jen na to "narouboval" rockové až metalové aranže. Citron a pak i Limetall si nesli své rozpoznávací znaky a bylo žádoucí tvořit v jejich rozsahu. Paráda, protože právě taková muzika mě moc bavila. Nehrál bych v kapelách, kde bych necítil tvůrčí svobodu.

Letos je to deset let od vydání alba Charon. Co ti to období dalo jako kytaristovi i jako člověku?

Kytarista Jura si mezitím pořídil další staré Marshally, pár nových kytar, nahrál tři alba s kapelou Limetall, pět s Ingott, napsal asi osmdesát textů a zničil tři kostýmy. Poslouchal své oblíbené kapely, na muziku neměnil názor, vracel se ke kořenům. A protože mám rád poctivé zvuky, i v poslední dekádě mě úspěšně míjely trendy. Člověk Jura zůstal tak, jak byl. Sice mě pořád nepřestává překvapovat lidská hloupost, ale jak se zrychluje čas a je mi vzácnější, tak už nebývám bouřlivý debatér, jako dříve a snažím se nezabývat něčím, co mi vadí a co stejně nezměním. Takže například politiku sleduji jen okrajově. Při sportu mi ovšem emoce stále planou. DODO Doležal říká, že jsem furt stejný křovák.

Vidíš nějakou přímou linku mezi tehdejším rukopisem a tím, jak dnes přistupuješ k aranžím na Sto černých let?

Dělal jsem to jako dřív. Sto černých let je prostě další řadovka kapely Ingott a neliší se až tak od předchozích alb.

Co pro tebe osobně znamená jméno Karel Kryl a kdy se zrodila myšlenka převést jeho tvorbu do metalové podoby?

Karel Kryl pro mě není jen jméno, je víc než jen vzpomínkou prostřednictvím jeho písní a básní. Já si Kryla nesmírně vážil především pro jeho lidskost. Trpěl přemírou empatie, a kdyby to šlo, tak by "zachránil svět". Nenáviděl bezpráví, miloval svobodu a moudro, byl skvělý rétorik a kombinace těchto vlastností naprosto nevyhovovala tehdejším poměrům.

Měl dokonalý všeobecný přehled, včetně rockové muziky. Někdy ve třiadevadesátém jsme se spolu bavili, jestli by jeho skladby unesly hardrockové aranže, ale ta otázka neměla žádné pokračování. Prostě to v tu chvíli vyšumělo, potom nečekaně umřel a už vlastně nebylo co komu dokazovat. Jenže, jak mě pořád bavilo zahrát si jen, tak jeho věci, ta zapomenutá výzva po letech začala zase dráždit. Právě jsme dodělali album Tři kříže, a tudíž zbyl čas zkusit natočit demosnímky. No a ono to fungovalo!

Znal jsi Karla Kryla osobně. Když jsi ve studiu držel kytaru a aranžoval jeho věci, byla tam chvíle, kdy jsi "slyšel" jeho hlas, jak ti radí, abys to udělal jinak?

To ani ne, ale moc by mě zajímalo, co by říkal na výsledek. Fakt je, že se na jednom z našich koncertů najednou objevil Karlův bratr Jan, přišel do šatny a řekl nám, že je to dobré, že je rád za takový počin, a že by se to Karlovi líbilo. To byla veliká pochvala!

Máš v hlavě nějakou jeho větu nebo moment, který se ti vybavil při nahrávání?

Každá práce na nových albech je něčím specifická. Sto černých let ale zůstane poznamenané smutkem z nečekaného úmrtí našeho baskytaristy Aldy Vengláře, který své party nahrál, ale křtu se už bohužel nedožil.

Při nahrávání jste pracovali s archivem a požehnáním rodiny. Cítili jste nějaký tvůrčí tlak nebo zodpovědnost vůči fanouškům, kteří jsou na Kryla velmi citliví?

Výslednou podobu určovala licenční smlouva s paní Marlen Krylovou, která je majitelkou práv. Po celou dobu nahrávání probíhala mezi námi korespondence, ale její souhlas jsme dostali až na poslední chvíli, abychom stihli vylisovat CD včas před Vánoci. Paní Marlen nám pak v dojemném e-mailu sdělila, že vše konzultovala s rodinou a popřála hodně štěstí!

Naší fanoušci nás nijak nesvazovali, jsou tolerantní. Spíš loudili a nemohli se dočkat. Skalní příznivci Karla Kryla překvapili svým vřelým příznivým přijetím. Někteří z nich by normálně o heavy metal zavadili jen stěží a teď přijdou i na koncert. Jeden z nich nás pobavil větou, že "byl poprvé v životě na metalovém potlachu". CD se skvěle prodává, zájem je i ze strany pořadatelů, takže ten experiment vlastně dopadl nad očekávání dobře.

Podle čeho jste vybírali písně pro album? Šli jste cestou nejznámějších hitů, nebo jste chtěli vytáhnout i skladby, které v původní verzi nedostaly tolik pozornosti?

Nešlo o hity, nebyl záměr dělat nějaké Best Of. Poctivě jsem prošel celé Krylovo dílo a vybral na demosnímky pětadvacet věcí, kterým seděly rockové aranže. Z těch jsme už společně vybrali a nahráli čtrnáct písniček tak, aby bylo album co nejzajímavější, tedy skladby notoricky známé i neoposlouchané. O to v podstatě šlo.

Juro, jsi známý svým kytarovým rukopisem. Jak se měnil tvůj přístup k sólování a doprovodům, když jsi musel ctít harmonie psané původně pro španělku?

Harmonie, melodie, tóniny, tempa – vše zůstalo tak, jak to Kryl napsal. Jen se upravily aranže a nahrával INGOTT. Žádný nástroj nebo sólo nevyčnívá, nebo nedominuje. Na druhou stranu nebyl záměr dělat revival, hraje to metalová kapela, takže něco "navíc" tam prostě být musí. A tak například Pušky a děla je fakt nátěr, zatímco ze Salome se stal hardrockový ploužák, Plaváček je rádiovka ve středním tempu a Píseň Neznámého vojína nebo Žalm 71. svižné a nekompromisní kytarovky. Bílá hora má houpavý rytmus a v Lásko! je dominantní snare v pochodovém modu. Úplně bez kapely, pouze s klávesy (nahrával je famózní Borek Nedorost) a trojhlasem je písnička Zapření Petrovo. Třešní na dortu je Rakovina, kde jsme v úvodu nechali hrát a pískat samotného Kryla!

Karel Kryl kladl obrovský důraz na text a sdělení. Jak jste hledali rovnováhu mezi tím, abyste jeho písně "neumlátili" rockovým zvukem, a zároveň aby neztratily syrovou naléhavost původních akustických verzí?

Ale rocková muzika je naléhavá a emotivní, podobně jako Krylův projev. Tady kolize nehrozila. Šlo jen o to ukočírovat ega hudebníků při nahrávání, a to se snad povedlo.

Která z Krylových skladeb byla při přearanžování do rockové podoby největším "oříškem"? A byla nějaká, u které jste si řekli, že ji raději necháte v původním duchu?

Všechny věci, které jsme nahráli na demáč fungovaly skvěle. Spíš nás mrzelo, že se na CD nevešlo více než čtrnáct písniček.

Představ si, že by Karel Kryl seděl v režii, když jste točili Sto černých let. Která píseň by ho podle tebe donutila kývnout uznáním a u které by si neodpustil jedovatou poznámku?

Opravdu nemám tušení.

Karel Kryl byl mistr v nastavování zrcadla společnosti. Která píseň z vašeho alba podle tebe nejvíce definuje dnešní atmosféru ve společnosti?

Jeho verše jsou nadčasové a v mnoha ohledech působí až vizionářsky. Ovšem Kryl se zdaleka netrefuje pouze do politiky, jak je bohužel mnohými chápán. Ano, umí být jedovatý a ironický, ale je i romantický a dojemně křehký. Ale když se vrátím ke Tvé otázce – Kryl má dar trefně popisovat lidské charaktery, nutí k zamyšlení, a právě v tom vidím onu nesmrtelnost, či aktuálnost jeho díla.

Jste metalová kapela. Jak publikum reaguje ve chvíli, kdy během setu přejdete z vaší autorské tvorby ke Krylovi? Je to moment zklidnění, nebo naopak nabití energií skrze silná témata?

Playlisty jsou sestavené vždy podle druhu akce. Naše samostatné koncerty máme rozděleny na dvě půlky a krylovky hrajeme v té první části. S trochou nadsázky by se dalo říct, že je to metalový recitál. Ten probíhá v takové elektrizující až hypnotické atmosféře a lidi spíš poslouchají, nebo si zpívají. Je úplně hmatatelné, jak se jim vybavují ty texty a jak je to baví, když si vzpomenou. Skvělé je sledovat jejich bezprostřední reakce z pódia. Do druhé půlky potom nasazujeme naše věci, takže čistokrevný metal. Dohromady ten koncert trvá dvě a půl hodiny! Kdežto na festivalech hrajeme z alba Sto černých let ty největší hity, takže ohlas je bouřlivý, a to třeba včetně pomalé Salome.

Ovlivnila práce na Sto černých let nějakým způsobem vaši vlastní autorskou tvorbu INGOTT?

Kdybychom nenahráli Sto černých let, tak by byla na světě naše další řadovka. Máme dost materiálu na nové desky, ale nejsme nikomu ničím povinni, takže děláme a tvoříme svobodně, právě tak, na co máme náladu a chuť.

Cítíte, že vás tahle zkušenost hudebně změnila natolik, že se to odrazí i v další tvorbě? Pracujete už na něčem novém, nebo si dopřáváte pauzu?

Máme připravené nové skladby a za jiných okolností bychom právě teď připravovali demosnímky. Jenže se věci vyvinuly jinak. Nepočítali jsme s takovou reakcí na Sto černých let. Je tady tlak na pokračování Krylova tributu. Je v plánu natočit EP s dalšími čtyřmi písněmi a v závěru roku vydat vše na LP!

Máte v plánu vyrazit na ucelené turné k tomuto projektu, nebo se budete držet spíše vybraných festivalových štací a speciálních večerů?

Probíhá mix, od festivalových vystoupení až po klubovky, kde hrajeme sami. Právě teď se připravujeme na speciální koncert v Křižanovicích u Slavkova, kde se budou dít dost zajímavé věci. Po svých setech se spojí muzikanti kapel INGOTT a FANY a zahrají společně songy z dob, kdy jsme s Fany Michalíkem působili v kapelách Limetall a Citron. Ale bude to mít ještě další kreativní bonus – přidá se k nám kytarový virtuóz Honza Kirk Běhunek z kapely SEVEN, která pak i celý večer uzavře. Bude to v sobotu 27. 6. a už se nemůžeme dočkat.

Fanoušci se ptají, jestli se někdy dočkají i čistě akustické verze těchto písní. Uvažujete o exkluzivním "unplugged" turné, nebo je metalový kabát v podání INGOTT teď jedinou cestou?

Čistě akusticky hrávám Kryla v podstatě na každé bečce, takže chce-li někdo slyšet ty songy takto, může koupit sud, vychladit ho a zavolat. Ale i unplugged INGOTT je ve hře. Zvažujeme menší turné po malých sálech či hospodách. Taková idylka za dlouhých zimních večerů, s průvodním slovem o Krylovi, při horkém grogu, s dívkou v náručí... No, nezní to lákavě?

Album Sto černých let není pouze hudební poctou Karlu Krylovi, ale také důkazem, že jeho tvorba dokáže oslovovat posluchače i po desetiletích od svého vzniku. Kapela INGOTT přistoupila k jeho odkazu s respektem a citlivostí, zároveň však dokázala vtisknout skladbám vlastní rockovou a metalovou energii. Jak z rozhovoru s Jiřím "Jurou" Šperlem vyplývá, cílem nebylo měnit podstatu Krylova díla, ale nabídnout nový pohled na jeho nadčasové texty a melodie.

Tento projekt ukazuje, že kvalitní hudba a silné texty mají své místo i v současné době a dokážou oslovit posluchače napříč generacemi.