Hradišťská jatka pod vlivem Vincentky: Cocotte Minute vyrvali Míru srdce z těla

Návraty po pěti letech bývají buď triumfální, nebo vybojované na krev. Páteční zastávka v uherskohradišťském klubu Mír byla od všeho trochu. Legendární nu-metalová sebranka Cocotte Minute sem vtrhla s vervou sobě vlastní, ale hned na úvod bylo jasné, že tohle nebude jen další rutinní zářez na pažbě. Klubem pulzovala energie fanoušků, kteří vytvořili neprostupnou hradbu těl a nekompromisní kotel, ve kterém se vařila čistá metalová radost.

​Šanson Brut: Temná poezie v doprovodu piana

​Večer otevřel projekt Šanson Brut, který do Míru vnesl atmosféru dekadentního večírku pro vyvolené. Žádná levná hospoda, ale syrové, upřímné umění. Za piáno usedla Ema Pilařová a svými party dodala Zellerovu projevu nečekanou, skoro až filmovou hloubku. Byl to útok na emoce, kde se metalová agresivita přetavila v mrazivý přednes. Skladby jako Měl bych tě sejmout nebo hypnotická Víla v tomto podání odhalily svou nejtemnější podstatu a publikum sledovalo toto netradiční spojení s naprostým soustředěním.

​Cocotte Minute: Boj o každé slovo a nekompromisní setlist

​Když pak nastoupili samotní Cocotte Minute v plné palbě, nálada v klubu okamžitě přitvrdila. Hned od prvních tónů bylo ale patrné, že frontman Martin Zeller bojuje s nepřítelem uvnitř – vlastními hlasivkami. Nebyl ve své kůži a neustálé proplachování hrdla Vincentkou mezi songy jasně značilo, že tenhle koncert bude vykoupený enormním úsilím.

​I přes hlasovou indispozici ale kapela nepustila ani plyn, ani fanoušky. Setlist byl postavený jako nekompromisní průřez diskografií. Od úvodních věcí jako Černý šaty a Srdce se jelo naplno. Když sálem zahřmělo Czeko nebo drtivý Bastard, bylo jasné, že ani indisponovaný hlas nezastaví tuhle mašinu. Zeller potvrdil, že je jedním z nejlepších frontmanů u nás – i když ho tělo zrazovalo, rval to ze sebe s nasazením, které publikum ocenilo hlasitou podporou.

​Vrcholem byl závěrečný blok, kde se přes Můj čas a Lodě dokousali až k finálnímu výplachu v podobě 123 vpřed. Uherské Hradiště nezažilo sterilní show, ale syrovou bitvu o výsledek. Nebylo to stoprocentní po technické stránce, nebylo vyprodáno, ale bylo to kurva upřímné a metalové až na dřeň. Respekt za to, že to Zeller i přes problémy nezabalil.

Velký respekt a dík patří celé kapele za to, že i přes nepřízeň osudu a zdravotní trable neslezli z pódia a doručili fanouškům plnohodnotný set. Poděkování míří i týmu Klubu Mír za skvělý servis a hlavně vám všem, co jste dorazili a podpořili tuhle legendu v boji o hlas. Uherské Hradiště nezklamalo a ukázalo, že metalová komunita drží při sobě, i když teče do bot (nebo do krku).