Hodonín na nohou: Harlej předvedl koncert plný energie i silných momentů

Turné kapely Harlej s názvem Tak jdem dál, dokud ještě můžem je v plném proudu a je znát, že fanoušci si ho nenechávají ujít. V sobotu 18. 4. dorazila kapela do jihomoravského Hodonína, kde bylo už od prvních minut jasné, že půjde o večer, na který se bude ještě dlouho vzpomínat. A Rebel Sound u toho samozřejmě nemohl chybět.

Že to bude velké, bylo zřejmé už při otevření dveří. Před Domem kultury se postupně scházel početný dav, který se po jejich otevření rychle přesunul dovnitř. Sál se začal plnit takřka okamžitě a během chvíle bylo jasné, že o energii nebude nouze.

Půl hodiny po otevření následovala autogramiáda kapely Harlej. Vznikla sice poměrně dlouhá fronta, ale ta rychle ubíhala. Každý, kdo si chtěl nejen odnést podpis, společnou fotku, ale také si podat ruku a prohodit pár slov s členy kapely, měl ideální příležitost.

Krátce nato už patřilo pódium předkapele Loco Loco. Parta mladých muzikantů, jejichž žánr není jasně definovaný, kromě rocku se pouští do různých experimentů, elektronika, místy rap a některé písně mají nu-metalový nádech. Na kontě mají vlastní tvorbu i covery. Po úvodní trojici skladeb Revoluce, Přej si a Americkej boy přivítal publikum zpěvák vystupující pod pseudonymem Zlord. S nadsázkou poznamenal, že jejich úkolem je rozehřát publikum – jinak prý dostanou od Harleje "nakopáno". Následovala píseň Tak počítej.

Zazněla i skladba Kdo je víc, kterou Loco Loco nahráli ve spolupráci s kapelou Dog Eat Dog, nebo cover písně Online, kterou si vypůjčili od punk-rockové kapely Jaksi taksi. Oproti originálu působila o něco méně punkově a spíš v klidnějším tempu. Po závěrečné skladbě Nezapomeň přišla na řadu společná fotka s publikem a rozloučení. Během zhruba pětačtyřiceti minut kapela odehrála dvanáct skladeb. Publikum však, až na několik mladších lidí v předních řadách, zůstávalo ještě poněkud "vlažnějším", vyčkávajícím na zlatý hřeb večera.

To se ale změnilo ve chvíli, kdy sálem zazněla tradiční famfára ohlašující příchod Harleje, kvůli kterému dorazila jistě většina návštěvníků. Hned na úvod zazněla osvědčená vypalovačka Zfetovanej z debutového alba, která na jejich koncertech nechybí už roky.

Po skladbách Možná a Dětský hřiště přišla na řadu píseň Můžeš mít, ke které kapela nedávno vydala videoklip. Ten obsahuje mimo jiné působivé záběry z výročního koncertu, kterým Harlej oslavil 30 let své existence v pražském O2 Universum.

Během skladby Tráva se zpěvákovi Tomáši Hrbáčkovi podařilo skvěle zapojit publikum, které si samostatně zazpívalo refrén. Během písně Nejsem zklamanej, se baskytarista a kapelník Tonda Rauer vydal mezi diváky, přičemž jeho pohyb snímala kamera a promítala ho na plátno za pódiem. Poté již přišel čas na velice emotivní předělávku staré skladby Tak jdem dál. Kapela ji předělala a znovu nahrála jako připomínku zesnulého zpěváka Vládi Šafránka a doprovází ji i videoklip se spřátelenými muzikanty. Je dobře, že na jeho odkaz kapela nezapomíná a připomíná jej také svým fanouškům.

Ze starších kousků zazněla i méně často hraná Lopata, kterou ocenili především pamětníci Šafránkovy éry. Po dvojici ikonických hitů Pověste ho vejš a Živýho mě nedostanou přišla krátká vsuvka. Hrbáček si s publikem zazpíval "Holka modrooká…" a vyzval fanoušky, aby byli lepší než publikum v Prostějově, kde hráli den předtím. Následovala společná Začalo to nevinně. Před skladbou Svatební košile vyzval Hrbáček fanoušky, aby se na chvíli objali kolem ramen, i když se třeba neznají. V kombinaci s pomalejším tempem skladby to vytvořilo velmi epickou atmosféru.

Mezi další nepostradatelné hity nepochybně patřil Svařák, při kterém v průchodu mezi pódiem a publikem plápolali barevní "panďuláci" a fanoušci doplňovali Hrbáčkův zpěv druhým hlasem. A další hity, které rovněž nemohly chybět, byly Kapitán Morgan, a samozřejmě ikonické skladby Zrzi, zrzi nebo Přirození.

Z pomalejších skladeb zazněla i akustická Proměna, která vyzněla velmi emotivně, k čemuž přispěl i sbor zpívajících fanoušků. Během písně Strážní andělé se zase celá hala proměnila v pomyslnou noční oblohu, když fanoušci rozsvítili stovky mobilů.

Po skladbě Optimistická, která často bývá právě závěrečnou písní na koncertech Harleje, se slova ještě ujal bubeník Libor Fanta a uvedl přídavek Kdo neskáče není Harlej. Tady se naplno ukázala energie i soudržnost fanoušků – skákali opravdu snad všichni.

Na závěr se Hrbáček rozloučil, členové kapely rozházeli mezi fanoušky trsátka, paličky a Tonda Rauer klasicky sundal triko, do kterého si utřel pot z obličeje, a hodil jej mezi fanoušky v přední řadě a rovněž se rozloučil a poděkoval lidem, že přišli. Harlej znovu potvrdil, že jeho koncerty mají stabilně vysokou úroveň. Setlist čítal 27 skladeb a vystoupení trvalo zhruba dvě hodiny.

Na závěr nezbývá než poděkovat kapelám Loco Loco a Harlej, jejich týmům i všem, kteří se na organizaci večera podíleli. A samozřejmě také fanouškům, kteří dorazili a vytvořili skvělou atmosféru.

Verri