Himlhergotdonrvetr! Kančí pivo, bujné dekolty a velkopanská veselice počtvrté ovládly Plzeň

První zářijový víkend byl v Plzni, jak už je tady zvykem, věnován jemnostpánovi Trautenberkovi a jeho tradiční velkopanské veselici s názvem Himlhergotfest. I letošní, již čtvrtý ročník, se odehrál v amfiteátru Plaza, kam byly sezvány všechny Jemnostpánovy spřátelené duše. Pozvání přijali i někteří hudební hosté, například uskupení Walda Gang či zahraniční bratia Horkýže Slíže.

Pobočku si zde pro dnešní odpoledne otevřelo i několik hostinců a stánků – například "Občerstvovna u bujného dekoltu", která dovezla gulášek a jiné pochutiny. Kromě klasického čepovaného piva jste navíc mohli ochutnat hned dvě Trautenberkovy speciality – Kančí ležák 12° (známý již z loňského ročníku) a nově i ležák Elegán. Obě tato piva vytvořili ve spolupráci se sokolovským Pivovarem Permon.

Na přivítání jednu pohádku… Šumavskou.

Areál přivítal první příchozí už po jedné hodině odpolední, o hodinu později začal i program. Ten letos zahájili netradičně – pohádkovým divadlem. Pozvání na tyto hody totiž přijal i jihočeský ochotnický divadelní spolek Národní divadlo Čkyně. Ti sem přijeli představit své nejznámější vystoupení s názvem Šumavská pohádka aneb hříbky, bobky a borůvky.

Toto představení vypráví o tom, jak se jednou Trautenberk přestěhoval z Krkonoš na Šumavu. Překřtil se na Winterberga, aby ho nikdo nepoznal. Hned začne přemýšlet, jak zbohatnout – rozhodne se posbírat šumavské hříbky a borůvky a výhodně je zpeněžit v Německu. Na scéně se však objevuje Tetřev Žalobníček, který povolává Lesa pána, vládce Šumavy, aby udal zloděje Winterberga. Lesa pán zakročí, nakradené hříbky promění ve smrkovou kůru a borůvky v králičí bobky.

Kromě tradičního pojetí jejich pohádky své vystoupení ještě plně propojili s kapelou Trautenberk – maličkou roli přímo na míru, zemského rady, tam totiž dostal i Miroslav Císler, jeden ze zpěváků kapely. Ač se v příběhu jen mihnul, mnoha fanouškům jeho zakomponování do děje neuniklo.

Zahájení s Waldou i slovenští bratia

Po pohádce už následovala krátká zvukovka první kapely, jen o chvilku déle se pak fanoušci dočkali odtažení plachty a prvního vystoupení – kapely Walda Gang. Ti hrábli do strun, dovezli Lodivoda a okamžitě strhli pozornost celého publika. Zaznělo i Pověste ho vejš, Veď mě dál, Asi se mi stejská nebo Eldorádo. Při Lásko má, já stůňu by si mohl Miro Šmajda klidně odběhnout, publikum má vycvičené natolik, že si song tak jako tak zazpívalo samo. Nechyběla ani Atomova známá bomba na CO2, kterou střílel do lidí. Samozřejmě přišly i přídavky. A jelikož kapela tvrdí, že nejsou tak chytří na IQ 3, museli přidat hned 4 songy. Úplně se s fanoušky rozloučili rozeskákanou Je tu léto.

Následně se zas pódium na chvilku zatáhlo, za plachtou probíhala zvuková zkouška slovenských Horkýže Slíže. Ti set zahájili Emanuelem Bacigalou ve speciálně upravených koncertních županech, které svým střihem a zlato-modrou barevnou kombinací připomínají spíše královské róby. Po několika písních se dokonce zpěvák Kuko zbavil své mikiny, když ji vhodil do davu, kam se pro ni vrhli fanoušci. Nechyběly oblíbené odkazy například před songem Líza a Wendy na film Popelka větou "Proč nehrají, preceptore?" Nebo před Silným refrénem, kde mají intro z filmu Pelíšky. Zaznělo mnoho jejich známých songů jako L.A.G. Song, A ja sprostá nebo Logická hádanka. A jako přídavek nemohla chybět Maštal'.

Bujné dekolty, rudá opera a pes Žeryk

Zatímco na stagi měl zvukovku "Tajný host", Jemnostpán pořadatel nezahálel – vedle stage byl přistaven delší stůl, kde následovala "Podpisovka." Někteří (moudří již věděli) již čekali v první řadě na kapelu, ostatní se na poslední chvíli občerstvovali a postupně řadili do fronty pro podpis. Kapela kromě podpisových karet či CDček podepisovala jak bundy, dětská bodýčka či jiné textilie, tak ruce a bujná poprsí nejen místních dam v krojích.

Pak už následoval přesun zpět k pódiu, do červeného pokoje na Noc v Opeře, kterou rozehráli arcirockerští Panoptiko. Ti mimo jiné dovezli i Mozartovy kule, Gilotinu nebo Escobara. Jejich pódiový pokoj se taktéž proměnil na Ďábelský bál, V.I.P. party, kde se tančilo a lízaly karty. Na rozloučenou zahráli Poslední Tango a hraběnku Bathory. Všem popřáli, ať si zbytek arcihimlhergotveselice užijí naplno.

Panoptiko sbalilo kufry a vyrazilo vstříc další koncertní štaci. Na pódium bylo zatím pozváno pět nejlepších kostýmů, které se na festivalu pohybovaly. Cílem návštěvníků pak bylo rozhodnout, který z kostýmů je tím nejlepším. A jak jinak než za pomoci svých hlasivek. První cenu, karton speciálního Jemnostpánova piva, si nakonec odnesl kostým v podobě zamilovaného manželského páru se psem Žerykem. Ostatní vybrané kostýmy (například selka-prasnice) získaly podepsané hudební nosiče nebo kšiltovky.

A jedna "Krkonošská" na závěr...

Slunce už pomalu zapadá a nás čeká závěr, na který všichni čekali – představí se nám sám Jemnostpán osobně. Tedy se svou kapelou, samozřejmě. Celé jejich vystoupení zahájilo intro v podobě melodie Krkonošské pohádky zahrané na housle a odzpívané sympatickými konzervatoristkami. Pak už však rychle na pódium vtrhla kapela, přitáhla Buržousta, přinesla Umaštěný tváře a velkou Vzpouru kanců a již nebylo cesty zpět, velkopanská veselice byla na vrcholu.

Nejednou se ozvalo dělo a do prostoru pod pódiem vystřelilo obří množství velkých konfet (kdyby například selkám chyběly velké mašle do vlasů). Nezapomněli jsme ani na Aničku, ani v době, kdy ještě bývala Mužoretkou – tu doplňovaly tanečnice, stejně jako píseň JeBál. Zavzpomínalo se i na Obrouše, Pána Udíren, zakládajícího člena kapely, který už tu bohužel více než dekádu není. A rozhodně nemohla chybět ani moshpitová "ulička lásky" při songu Pytlák. Dorazili i Pan Pilous a Pyroman Roman, který donesl svoje "pyro."

Celý set pak zakončili písní Himlhergotdonrvetr, která dala název celé této již čtyřleté taškařici, a Netáhlo. Na úplné rozloučení se pak z repráků rozezněla klasika – "Hajný je lesa pán."

Čtvrtý ročník je za námi, vidíme se za rok

Tak, milé děti (a hlavně tedy dospělí), to už bylo z dnešního vystoupení Jemnostpána Trautenberka vše. Ale nezoufejte, pokud budete mít cestu do Prahy, nezapomeňte je navštívit 19. listopadu ve velkém sále pražské Lucerny. A kdyby to pro vás bylo přeci jen trochu z ruky, příští rok (04. 09. 2027) se bude konat již pátý ročník této velkopanské trachtace. Ale víte to mezi prvními, takže pššt, ať nevyplašíte sojku. Hezky potichu si v pohodlí svých statků či jiných usedlostí otevřete GoOut a pořiďte vstupenky, ať se sem příští rok dostanete.

Ještě jednou děkujeme kapele Trautenberk, pořádajícím ZL Production, i všem ostatním vystupujícím, že jsme mohli být součástí této trachtace. A těšíme se za rok, opět s kančím guláškem, bavorskou klobáskou a možná i s novým ležákem.   

Šári