Helloween v Praze – nejen excelentní koncert, ale i oslava čtvrté dekády

Německá powermetalová stálice z Hamburku, kapela Helloween, slaví 40 let své existence a na oslavu tohoto jubilea si pro své fanoušky připravila evropské turné 40 YEARS ANNIVERSARY TOUR, které započalo 17. října v Lucemburku a vyvrcholí 22. listopadu v německém Stuttgartu. Turné čítá přesně 19 koncertů a pátou zastávkou se stala pražská O2 Aréna, která doslova praskala ve švech. Koncert byl už dlouho dopředu kompletně vyprodaný, zbývalo pouze několik míst k sezení ve VIP zóně, kam se prodej vstupenek spustil až krátce před vypuknutím koncertu.

Už od rána se scházeli fanoušci venku před arénou (první příchozí dokonce již okolo sedmé hodiny ráno) a postupně jich přibývalo a kolem čtvrté odpoledne už se prostor před O2 arénou proměnil v hustý proud metalových nadšenců, kteří odpočítávali minuty a dychtivě čekali, kdy se dveře arény otevřou. Ty se nakonec otevřely v 17:30 a chodba a schodiště vedoucí k ploše se v tu ránu doslova proměnily v jakousi improvizovanou běžeckou dráhu. Davy metalistů, s cílem zajistit si ta nejlepší místa vpředu u podia, vyrazili s takovou vervou, kterou by jim záviděl nejeden atlet.

Přesně v 19 hodin to v aréně odpálili Beast in Black.

Kromě headlinerů, rovněž Beast in Black na tomto turné slaví významné jubileum, a to 10 let na scéně. Krátce před pražským koncertem kapela fanoušky šokovala zprávou o odchodu svého kytaristy Kasperiho Heikkinena, a pražský koncert se tak stal, po předchozím koncertě v Paříži, v pořadí druhým koncertem, který kapela odehrála ve čtyřčlenné sestavě. I navzdory těmto nedávným otřesům však kapela působila sehraně a sebejistě a atmosféra byla pohodová. Ta se projevila rovněž na fanoušcích, které nedávná změna nevyvedla z míry a přidali se ke kapele. Během hodinového vystoupení této severské čtyřky zazpívali, zaskákali a užívali si každou minutu.

Jakmile Beast in Black dohráli, aréna se začala plnit očekáváním a napětím, které s každou další minuto houstlo a houstlo a těsně před hodinou H už by se dalo krájet. Všech 16 000 metalistů vědělo, co bude následovat. Za chvíli přijde živoucí legenda!

S úderem půl deváté už pódium zachvátila strhující "dýňová energie" v plné síle.

A energie to byla vskutku velkolepá. Půlhodinovou přestávku ukončily první tóny písně March of time. Publikum ihned ožilo nadšením, které už bylo všudypřítomné. Helloween si pro nás připravili perfektně vyvážený setlist, který byl průřezem celé jejich kariéry. Starší pecky prolínaly nové, ať už rychlé vypalovačky či pomalé balady, velké hitovky i nepříliš často hrané (či snad vůbec nehrané) rarity, které znali spíše fajnšmekři, nechybělo ani bubenické sólo. Zkrátka na své si tu přišel úplně každý.

Druhou písní byl The king for a 1000 years a po něm už následovala klasická vypalovačka Future world, kterou společně s kapelou zpívala i celá aréna. Tu vystřídala novinka, skladba This is Tokyo, poté následovala We burn, doprovázená ohnivými efekty. Poté další dvě velmi oblíbené a známé starší písně Twilight of the Gods a Ride the sky, následované další novinkou, tentokrát pomalou baladou Into the sun, která do celé show rázem vnesla poklidný a celkem emotivní moment a celá aréna se ponořila do pozvolnější atmosféry. Všechno do sebe krásně zapadalo, písně plynule navazovaly jedna za druhou. Celým vystoupením symbolicky provázela a z obrazovky k publiku promlouvala tajemná postava, známá rovněž z grafiky aktuálního turné.

Následovala skladba Hey Lord!, a poté novinka Universe (Gravity for hearts), potom oblíbená píseň Hell was made in heaven, a po krátkém ale efektním výstupu, kterého se ujal bubeník Dani Löble, následoval snad největší hit kapely, bez kterého by to zkrátka nešlo. Ikonická I want out, a publikum se opět proměnilo v pějící, šestnáctitisícihlasý, chorál. Následovala akustická pasáž, jež koncertu dodala zvláštní, trochu jinou, až skoro intimní atmosféru. Poklidné duety In the middle of a heartbeat a A tale that wasn't right, v podání zpěváků Andiho Derise a Michaela Kiskeho bezesporu patřily k nejsilnějším momentům večera. Po následující novější skladbě A little is a little too much, přišla výzva Kaie Hansena, dotazjícího se fanoušků "What is the law?" (Co je zákon?) a arénou jen zaduněl mohutný křik fanoušků "Heavy metal!". Po následující skladbě Halloween skončil základní setlist.

Potom následovaly ještě 4 přídavky v podobě velmi oblíbených písní Eagle fly free, Power, Dr. Stein a celý koncert skvěle završila mystická Keeper of the seven keys, která udělala dokonalou tečku za celým vydařeným večerem. Lepší zakončení si snad ani nešlo přát.

K drobnému zvratu a napětí mezi fanoušky došlo, když kytarista Markus Großkopf během jedné z písní zakopl o reproduktor a i s kytarou upadl, nicméně ihned se zase postavil na nohy a koncert bez přerušení pokračoval.

Helloween svým fanouškům dokázali, že ani po 40 letech neztrácí energii, sílu ani charisma. I po 40 letech jim to navíc hraje perfektně. Na koncert dorazili jednak skalní fanoušci, kteří na kapele Helloween vyrůstali a už slušnou řadu koncertů navštívili, a jednak i fanoušci, kteří kapelu poprvé zažili naživo. Všichni však odcházeli s dojmem, že si nejen užili skvělý koncert, ale že rovněž byli součástí něčeho výjimečného. I samotní Helloween na sociálních sítích označili vyprodanou O2 Arénu za zlatý "achievment" a největší show celého evropského turné. Zároveň poděkovali všem 16.000 fanoušků za nezapomenutelnou noc v Praze.