Heidenfest Brno 2026: Od růžových plameňáků přes piráty až po vikinské válečníky – šílené kostýmy a epické melodie!

Nedělní večer 18. ledna 2026 v brněnském hudebním klubu Sono patřil světovému pohanskému folk metalu a pagan metalu. Konala se tu totiž v pořadí 10. zastávka evropského turné Heidenfest, které započalo 9. ledna v nizozemském Tilburgu a zakončí 8. února ve francouzském Rennesu. Během tohoto měsíce proběhne celkem 28 zastávek, převážně ve střední a západní Evropě a právě Brno mělo tu čest hostit jedinou z českých zastávek tohoto fenomenálního festivalu. A jelikož jsem osobně velkou fanynkou těchto zmíněných žánrů, jsem si to samozřejmě nemohla nechat ujít.

A jak jinak začít tento článek, než atmosférou před vypuknutím celé akce? Fanoušci se i navzdory chladnějšímu počasí začali před klubem scházet už kolem 15. hodiny, čili zhruba dvě hodiny před otevřením dveří. Ve zdejším hotelu byly rovněž ubytováni členové vystupujících kapel, kteří z hotelu občas vycházeli, fanoušci tedy měli šanci potkat se se svými idoly a pozdravit je.

Po otevření vstupu již vše nabralo rychlejší spád. První řada pod podiem byla tradičně rychle obsazená a celkově se sál zaplňoval dalšími lidmi, skoro jako když se postupně napouští bazén. Fanoušci se ještě rychle občerstvili douškem piva či jiného nápoje, a pak hurá na značky a užít si dnešní večer! Čekal nás totiž bohatý program pěti kapel, z nichž každá přinášela něco trochu jiného, ať už vizuálně, hudebně či tematicky.

Jako první se o slovo přihlásili kalifornští "piráti" The dread crew of oddwood. Jejich melodické a veselé písně byli velmi příjemným a vítaným začátkem večera. Ačkoliv je kapela je považována za folk metalovou, hrají ryze akusticky, bez typických metalových nástrojů - místo elektrických kytar a baskytar používají akustickou kytaru, mandolínu, kontrabas a bouzouki. Jejich hudba připomíná atmosféru středověké krčmy, i když sama kapela se jako středověká oficiálně neprofiluje.

Po vystoupení této veselé party následovala rychlá přestavba pódia a už za 15 minut před zraky fanoušků vběhli norští "plameňáci" Trollfest. Tato veselá folk metalová kapela vystupuje v extravagantních kostýmech růžových plameňáků a hraje rytmické a energické melodie, tak trochu jako party kapela. Instrumenty byly už trochu metalovější než u předchozí kapely, ale stále se nesla ve veselém folkovém duchu.

Během další krátké pauzy však atmosféra poněkud zvážněla. Ideálně nasadit štít a do rohů nalít pivo či medovinu, protože právě přichází na řadu nizozemští "vikingové" Heidevolk. Pagan metalová formace s prvky viking metalu, již podstatně tvrdší v porovnání se dvěma předchozími. Písně byly zpívány nizozemsky, až na dvě anglickojazyčné výjimky (Wolf in my heart a Drinking with the gods - které jsou ovšem přeložené verze původních nizozemských textů). Tyto texty však jsou velmi zpěvné a myslím, že po chvíli se minimálně k refrénům některých písní může připojit i fanoušek, který znalostí nizozemského jazyka zrovna nedisponuje. Kapela je šestičlenná, a kromě tentokrát již výhradně metalových instrumentů, elektrických kytar, baskytary a bicích, nabízí také 2 plnohodnotné zpěváky (Jacco de Wijs a Daniël den Dorstige), jejich písně jsou tedy zpívané dvojhlasně, nebo se tito 2 zpěváci vzájemně doplňují a zpívají jakýsi duet (typickým příkladem takového duetu by mohla být píseň Yngwaz' zonen, která rovněž během večera zazněla a kde Daniël pokládá otázky, na které Jacco, spolu se sborovým zpěvem zbytku kapely odpovídá). Melodie jsou pochodové a bojové a ústředním tématem drtivé většiny textů je severská mytologie, vikingové, výpravy, boje, oslavy vítězství či smrt a odchod do Valhally. A vzhledem k tomu, že sama částečně nizozemštině rozumím, mohu to potvrdit.

Po vystoupení této party se o slovo hlásí ještě tvrdší kapela Finntroll, která už do svých folkových melodií vnáší black metalové vokály a growling, který bývá poněkud hanlivě označován jako "blití do mikrofonu". Jejich styl rovněž bývá označovaný za "trolí metal". Kapela vystupovala se špičatýma ušima, které si lidé nejčastěji spojují s elfy, ačkoliv kapela svým názvem i působením odkazuje na troly, nicméně vymyká se hollywoodskému a tolkienovskému pojetí elfů, což patrně měly dokazovat právě tyto jejich kostýmy, jež znázorňují troly v trochu jiném pojetí, než jak jsme z filmů zvyklí. Ačkoliv se jedná o finskou kapelu, jejich jazykem je prakticky výhradně švédština - jedná se o švédsky hovořící menšinu ve Finsku, kterou tvoří více než 5% obyvatelstva (a i z této menšiny pochází pro Finy velmi významná vlastenecká díla, ale kdybych např. chtěla psát o tom, jak finská hymna byla původně napsaná švédsky a později přeložena a že jsou dodnes takřka obě verze oficiální, byl by to už článek na jiné téma).

Po poslední přestávce už podium ovládla poslední kapela dnešního večera, kterou nebyl nikdo jiný, než finští Korpiklaani. Tato folk metalová kapela z města Lahti se opět vyznačuje veselými folkovými melodiemi, využívají rovněž folkových nástrojů, jako housle, akordeon, či zpěvák Jonne Järvelä občas hraje na niněru (např. píseň Rauta), doplněnými i o ty metalové. Kapela vzešla z původního projektu Shaman a musím říct, že v některých písních je to šamanství skutečně znát. Jejich texty pojednávají hodně o finské mytologii, spojení člověka s přírodou, oslavy života či pití alkoholu, ale rovněž typicky finské témata, jako např. sauna. Kapela se příliš nevyznačuje vystupováním v kostýmech, nicméně mají i tak své tradiční koncertní oblečení, od kterého nedělají příliš velké odchylky. Kapela v začátcích své kariéry zpívala anglicky, později přešla na svoji rodnou finštinu a mají rovněž písně, které existují v obou jazykových provedeních. Během brněnského koncertu zněly písně v obou jazycích. Velkým překvapením, pro mě osobně, byla zařazená starší píseň Metsämies, jež je mojí velkou srdcovkou a až do této doby jsem ji neslyšela naživo. No a která jiná píseň by mohla lépe zakončit dnešní večer, než Vodka?

Jakmile dohrály poslední tóny, zašli jsme se ještě podívat ke stánkům s merchem, kde byla stále možnost potkat řadu účinkujících muzikantů, kteří i bez oficiálních autogramiád, s úsměvem a vřelostí zdravili fanoušky, fotili se, podepisovali či si s nimi jen tak poklábosili. Zejména můj obdiv v tomto získala kapela Heidevolk, která až do konce večera vydržela v kompletním složení! Vždy je velmi příjemné vidět, jak jsou členové metalových kapel v podstatě obyčejní lidé, kteří si na nic nehrají a rádi se vidí s fanoušky.

A právě za tento lidský přístup a také za perfektní koncerty patří obrovské díky všem kapelám, všichni hráli opravdu famózně. Také velmi krátké patnáctiminutové přestávky na přestavbu pódia byly příjemným překvapením a přispěly k tomu, že nebyla ani na chvíli nuda. Poděkování rovněž patří pořadatelům a promotérům a rovněž všem ostatním, kteří se na bezproblémovém chodu večera podíleli, jelikož vše probíhalo podle plánu a skvěle. A samozřejmě v neposlední řadě děkuji všem zúčastněným fanouškům - vytvořili skvělou přátelskou atmosféru. Všichni si večer užívali, koncert za koncertem, a vládla jakási pospolitost. Nebyl problém začít se o metalu, koncertech či podobných běžných tématech bavit i s někým, koho jsem doposud neznala. Přátelská atmosféra, nikdo neměl s nikým problém a obešlo se to bez vulgarit, opilosti či agrese. Je zkrátka vidět, že metal nás všechny spojuje a dělá z nás přátele. A tak to má být!