Finská melancholická metalová kapela KantalaSyndrooma vydala singl z připravovaného debutového alba

06.10.2026

Průkopnická kapela finského melancholického metalu Lyijykomppania ukončila svou činnost v roce 2022 po úmrtí zakládajícího člena a bubeníka Esy Moilanena. V roce 2023 však vznikla nová sestava KantalaSyndrooma, která pokračuje v odkazu kapely a tvoří ji hudebníci, kteří v průběhu let působili v Lyijykomppania. Nejde o revivalovou kapelu, ale o kapelu, která si razí vlastní cestu, přestože se na jejích živých vystoupeních mohou příležitostně objevit skladby Lyijykomppania.

Kapela v tichosti připravovala své debutové album Aavan suon tuolle puolen (anglicky Beyond the vast marsh), které vyjde 6. listopadu 2026. Nyní kapela nabízí ochutnávku z připravovaného alba v podobě singlu a videoklipu Viinanpolttajien laulu (anglicky Moonshiners's song).

Singl si můžete poslechnout na hudebních platformách.

Kytarista a skladatel Lindström přibližuje vznik skladby: "Při skládání písně se mi v hlavě začal rodit nápad na text, který následně podnítil nápad na videoklip; v tomto ohledu šlo o efektivní proces, protože se mi v hlavě současně honily tři nápady. 'Viinanpolttajien laulu' je možná nejodlehčenější skladbou alba, přestože její téma je ponuré – nacházíme se v deváté zimě nukleární zimy, která následovala po jaderné válce. Skupina 'veselých' mužů se stáhla do divočiny, aby unikla postnukleárnímu světu, a vzala s sebou své kotle na pálení kořalky a další nezbytnosti – a v lese je samozřejmě dostatek dřeva na topení. A přestože existuje záblesk naděje, že se slunce jednoho dne znovu objeví, po návratu do toho mizerného světa není přílišná touha, dokud teče alkohol a oni mohou čas od času vykřičet své plíce do temného lesa."

Příběh kapely bude pokračovat i v budoucnu, protože na dalším vydání se již pracuje. Teprve čas ukáže, zda půjde o plnohodnotné album, nebo EP.


KantalaSyndrooma:

  • Vuorinen: kytara & zpěv

  • Lindström: kytara

  • Alaluusua: baskytara

  • Virtanen: bicí

Viinanpolttajien laulu

  • Hudba a text: Petri Lindström

Share