Finální zastávka Brno: Cocotte Minute a Šanson Brut uzavřeli turné v Prvním patře ve velkém stylu

Sobotní večer 4. dubna 2026 v brněnském klubu První patro patřil finální zastávce jarního turné Cocotte Minute, které absolvovali společně s projektem Šanson Brut.

Do Prvního patra jsem dorazila něco málo po půl sedmé – v době, kdy se měly otevírat dveře. Upřímně jsem čekala frontu až někam za roh, ale realita byla jiná. Před klubem postávalo jen pár desítek lidí, žádné drama, žádný stres. Spíš takové klidné čekání.  Po otevření sálu si část fanoušků zabrala místa u pódia. Během následující hodiny se sál postupně zaplňoval.

Úderem půl deváté sál pohasl a jako první nastoupili Šanson Brut, tedy projekt Martina Zellera a Emy Pilářové. A kdo je ještě neviděl, tak jednoduché shrnutí: žádná velká kapela, jen dva lidi, piáno, mikrofon a úplně jiná energie, než jakou přinášejí Cocotte Minute. A ono to vlastně funguje překvapivě dobře. Bez dlouhých řečí spustili začali hrát Měl bych tě sejmout. Publikum z toho z počátku bylo v rozpacích, z jedné strany jsem od fanoušků slyšela, jak se jim to líbí a jiní byli na pochybách a moc nevěděli, co si o tom myslet. Osobně jsem se řadila k té části publika, kterým se to líbilo. Spojení Zellera a Emy jsem měla možnost slyšet v rámci jejich loňského koncertu v Zllucerně a už tehdy se mi to líbilo.

Zeller si během setu neodpustil klasický humor a lehké popichování, včetně hlášky, že "on je ten zpěvák od té kapely, co přijde potom, teď bude klid a pak teprve bordel". A přesně tohle vystihlo i celý jejich set – klidnější, intimnější, ale přitom pořád s energií a nadhledem.

V průběhu zazněly skladby, které se běžně v klasickém setu Cocotte Minute často neobjevují jako Víla, Víc než sám seš, Ostrov nebo Štěstí. Vrchol téhle části pak přišel s Rakve'n'Roll, která celý jejich set uzavřela tak trochu s úsměvem, ale zároveň i s pořádnou dávkou emocí.

Pak už přišla rychlá přestavba pódia, a to klasické čekání, kdy publikum netrpělivě sleduje každý pohyb na stage a odpočítává minuty. A i když byl oficiální start plánovaný na půl desátou, Cocotte Minute to vzali po svém a nastoupili o něco dřív.

Večer otevřeli písní Černý šaty. Od prvních tónů bylo jasné, že se nebude stát na místě – bude se zpívat, tančit a přijde možná i nějaký ten moshpit. Jejich set byl přesně tím, co od nich člověk čeká – syrový, energický a hlavně neustále v pohybu. Následovaly písně, které byly průřezem celé jejich diskografie jako Srdce, Tanči, Králům Koruny, Milujem se čím dál víc, Vlčí hrad, Křič nahá nebo Punk off kha. Atmosféru navíc podpořily vizuály běžící za kapelou, které koncertu dodaly další rozměr.

Silný moment večera přišel s písní Bratře nedovol, kdo už někdy byl na koncertu Cocotte Minute, tak ví, co přijde. Zeller skočil přímo mezi lidi, táhl za sebou svůj ikonický mikrofon, který roztáčel a pak přišlo to peklo – přišel první moshpit. Ten se po chvíli rozpustil a Zeller si dal kolečko kolem lidí, zpíval a pak to přišlo znovu, další moshpit. Po chvíli se Zeller vrátil znovu na pódium a dozpívali píseň.

Set pokračoval dalšími peckami jako Czeko, Kopem nebo Bastard, které držely tempo večera pěkně vysoko a nenechaly publikum ani na chvíli vydechnout. Energie z pódia šla cítit v každém rohu klubu a i těch pár desítek lidí pod stage jelo naplno, jako by bylo vyprodáno.

Cocotte Minute si během koncertu neodpustili ani krátký real talk. Zeller s nadhledem poznamenal, že sál není tak zaplněný, jak bývá u brněnských koncertů zvykem, a že při plánování turné jim nějak uniklo, že se trefili na velikonoční víkend. Spousta lidí tak byla mimo město – a kapela si z toho odnáší jasné ponaučení: na Velikonoce příště raději nehrát. Myslím si, že kdyby se koncert konal o týden později, První patro by pravděpodobně praskalo ve švech. Na druhou stranu – mělo to i svoje kouzlo. Ti, co dorazili, totiž vytvořili atmosféru, která počet lidí úplně smazala. Bylo to syrovější, bližší, intenzivnější,

Závěr koncertu patřil písním Můj čas, Lodě a 1-2-3 vpřed, které definitivně potvrdily, že tenhle večer byl přesně tím typem koncertu, ze kterého odcházíte zpocení, vyřvaní a spokojení. Po posledních tónech ale nepřišlo žádné velké, dojemné loučení. Zeller to vzal po svém – stručně, přímočaře. Prohodil, že se všichni potkáme u merch stánku, seskočil z pódia, za sebou táhl svůj ikonický svítící mikrofon a bez zbytečných gest ho nechal spadnout na zem a pokračoval dál. Technik ho tiše stáhl zpátky. Konec. Hotovo. Přesně v duchu Cocotte Minute.

Na závěr nezbývá než poděkovat oběma kapelám – jak Cocotte Minute, tak Šanson Brut. Poděkování patří i Prvnímu patru, promotérům, pořadatelům a všem, kdo stáli za tím, že tenhle večer mohl vůbec proběhnout. A velký respekt si zaslouží i fanoušci – i když jich tentokrát nebylo tolik, o to víc bylo cítit, že ti, co dorazili, byli stoprocentní a vytvořili atmosféru, která by obstála i na mnohem větších akcích.

A jestli jste tenhle večer propásli? Žádná panika. Cocotte Minute nekončí – už 15. května to znovu rozbalí na ČERNÝ ŠATY FESTU v pražském Rock Café. A pokud to bude mít aspoň polovinu téhle energie, máte se rozhodně na co těšit.

Kačí