Dvě generace metalové rodiny v Jindřichově Hradci: Arakain a Dymytry na jednom pódiu
"Jedna krev", "Bouřlivá krev". Kapely Arakain a Dymytry znovu vstupují "Do stejný řeky", aby společně mohly "Žít svůj sen". Znovu po 10 letech se jejich cesty znovu protínají na jednom pódiu a fanouškům jasně vzkazují: "Neztrácíme náboj".
Společné turné dvou metalových legend, Arakain a Dymytry, se pomalu přehouplo do své druhé čtvrtiny a osmou zastávkou se stalo KC Jitka v Jindřichově Hradci. Mezi prvními nedočkavými fanoušky, kteří se začali scházet už kolem čtvrté odpoledne, však nebyli místní, nýbrž fanoušci z různých koutů republiky – od Středních Čech přes Vysočinu až po Východní Čechy. Nepřijeli však obdivovat primárně krásy jindřichohradecké přírody (která však, jak jsem měla tu čest poznat, je také velice krásná), ale především Kulturního centra Jitka, kde se měl odehrát tříhodinový metalový koncert.
S úderem půl sedmé se chodba vedoucí do sálu proměnila v improvizovanou sprintérskou dráhu. Fanoušci s cílem obsadit ta nejlepší místa u pódia ze sebe vydali výkon, za který by se nemusel stydět ani jamajský sprinter. Po obsazení pozic následovalo devadesátiminutové čekání, během kterého se sál postupně zaplnil do posledního místa. Později jsem se dozvěděla, že bylo skutečně vyprodáno – a hustota publika tomu odpovídala.
Krátce po osmé se z reproduktorů rozezněla píseň Crazy Train od Ozzyho Osbourna. Kapela Dymytry tímto songem nahradila své dřívější intro Hey Stupid od Alice Coopera.
Opona spadla a na pódiu se objevily obě kapely – Arakain i Dymytry. Společně odpálily úvodní pecku Jedna krev a s prvními tóny se dal do pohybu i celý sál. Po první písni se Dymytry na chvíli stáhli do zákulisí a prostor dostal Arakain. Ten předvedl vyvážený setlist složený ze starších i novějších skladeb, rychlých vypalovaček i pomalejších balad.
Silným momentem pro mě osobně byla píseň Chtěl bych ti říct, kterou téměř celou odzpíval Honza Toužimský pouze s kytarou za doprovodu publika. Zbytek kapely se přidal až v závěru. Ačkoliv jsem na koncertech Arakainu byla už mnohokrát, tuto píseň jsem dosud neznala. Jak ale Honza s oblibou říká: "Kdo zná, zpívá s námi, a kdo nezná, zpívá ještě víc," tak jsem se spolu s celým sálem přidala i já.
Poté následovala stará dobrá vypalovačka Metalománie a poté hit kapely Dymytry Klub rváčů v podání Arakainu. Jejich verze byla naprosto skvělá a fanoušci ji přijali s nadšením. Následně se na pódiu objevil i Václav Noid Bárta a společně s Honzou Toužimským zazpívali Strom života.
Nechyběla ani typická otočka všech členů kapely během písně Princess nebo skákačka Ďábelská hra. Na závěr setu zazněla píseň Proč, po které Honza představil všechny členy kapely – bubeníka Lukáše "Doxy" Doksanského, kytaristy Mirka Macha a Jirku Urbana, baskytaristu Marka Loučku – a samozřejmě také sebe, a také zvukaře Ondřeje Martínka a osvětlovače Tomáše Hříbka.
Po skončení setu Arakainu přišel na řadu bubenický duet Lukáše "Doxy" Doksanského a Miloše "Mildora" Meiera. Působilo to jako přátelský souboj dvou skvělých muzikantů.
Poté už patřilo pódium kapele Dymytry. Ta zahájila svůj set dvěma skladbami z nové desky – My ještě nechcem jít a Digitální tráva. Následovala starší vypalovačka Revolter a poté starý a v nové éře dosud nehraný song Zůstaň stejná, který byl pro fanoušky milým překvapením.
Později Noid přizval na pódium Honzu Toužimského. Společně zazpívali píseň Dej bůh štěstí. Dymytry také zařadili do svého setu skladbu Promiňte, slečno z repertoáru Arakainu a také ji zvládli na výbornou. Poté kapelník Jirka "Dymo" Urban poděkoval kapele Arakain, ale také svému otci – Jirkovi Urbanovi. Právě Arakain byl pro něj jedním z hlavních vzorů při zakládání Dymytry. Během proslovu také představil zbytek kapely Dymytry - kytaristu Gorgyho, baskytaristu Artura, bubeníka Miloše a zpěváka Noida, kterého zná už od školky a vypracoval se až na Zlatého Slavíka.
Po skončení samostatného setu Dymytry se na pódium opět vrátil Arakain a začala společná část koncertu. Ta odstartovala písněmi Neztrácíme náboj a Žít svůj sen. Následovaly střídavě skladby obou kapel. Vtipnou vsuvkou byla interpretace písně Slečna závist, kde se kromě známého "aaa aaa aaa" zpívalo také "béé", "ččč" nebo "zzz". Celý večer pak zakončila ikonická hymna Arakainu Apage Satanas.
Žádná předkapela – jen společný koncert dvou výjimečných kapel, který trval neuvěřitelné tři hodiny. Spojení Arakainu a Dymytry působilo téměř epicky. Jedním z nejsilnějších momentů večera pro mě bez pochyby bylo vidět na jednom pódiu oba Jirky Urbany – otce a syna. Dvě generace českého metalu.
Jak jsem se tak dívala kolem sebe, viděla jsem fanoušky všech věkových kategorií, od nejmladších po pamětníky. Často rovněž rodiny s dětmi, či s prarodiči. Stejně jako si v rodině Urbanových předali hudební vášeň, bylo vidět, že se podobně mezi generacemi předává i mezi fanoušky. Metal zkrátka spojuje generace nejen v kapelách ale i mezi fanoušky. A právě tak to má být, jen tak dál
Na závěr bych ráda poděkovala nejen oběma kapelám a jejich týmům za skvělý koncert, ale také agentuře ZL Production a všem, kdo se na organizaci akce podíleli. A samozřejmě i fanouškům, kteří dokázali KC Jitku vyprodat a vytvořit nezapomenutelnou atmosféru.
Budu se těšit na další setkání na koncertech.
Verri