Driák: Krkonoše v srdci, punkrock v krvi

Dvacet let na scéně, stovky odehraných koncertů a pořád stejná chuť rozdávat fanouškům energii pod pódiem i na něm. Přestože Driák nepatří mezi mediálně nejvýraznější české punkrockové kapely, za dobu svého fungování si vybudovali silné jméno a věrné publikum. Letos je navíc čeká společná koncertní šňůra s Vision Days, a tak byla ideální příležitost ohlédnout se za jejich dosavadní cestou i nahlédnout pod pokličku toho, co kapelu čeká dál. O tom všem jsme si povídali s frontmanem Michalem "Průžou" Pružincem.

Na začátek klasická otázka, která ale nesmí chybět. Proč právě Driák? Byly ve hře i jiné názvy kapely, nebo to byla takzvaně láska na první pohled?

Název vznikl jako u každé jiné punkové kapely. Ptáte se kde? No v hospodě přeci ...Na samém začátku byl zakladatelem kapely Tůča s bubeníkem Chárvim, kteří chodili svůj um brousit sami ve dvou. Přibrali dalšího kámoše a šli do kultovní hospody ve Vrchlabí, která nese název Sklípek (legendární knajpa). Tam si špatně zvolili svůj první nápoj, zvedli se a řekli, že tenhle driák pít rozhodně nebudou. V tom se Chárvi pozastavil a řekl: "Mám to! Skvělý název kapely!".

Krkonoše jsou vaším domovem i velkou inspirací. Jednu skladbu jste věnovali právě našim nejvyšším horám. Chystáte se jim vzdát hold i v další tvorbě?

Ano, vzdali jsme hold rodné hroudě, ale nemá to být jen o Krkonoších. Chtěli jsme spíše i v lidech vyvolat emoci, kterou zažíváme při každém návratu domů. Taková ta úleva. I když jedeš z dovolené, tak máš takový ten vnitřní potěšující pocit, že seš doma – ve svém známém prostředí. Není cílem se chlubit o tom, jak se tady u nás v Krkonoších máme krásně a že je to top strop. Chtěli jsme, aby si člověk převrátil svoji domovinu do kontextu téhle písně. Určitě nejsme sami, kteří mají pouto v srdci k určitým místům, zvykům ve svém rodném městě. Bohužel se setkávám s velkou negací okolo sebe, kdy si člověk začne vybavovat jen to špatné – to je ale nastavení sebe sama. 

O naší domovině se min. v jednom tématu chystáme zmínit. Ale to už bude o tom, zda si někdo dá práci s ověřováním faktů v chystané písni.

Před vydáním nové desky kapela na nějaký čas utichla, a nejednoho fanouška napadlo, zda se neblíží definitivní konec. Co se v té době dělo? Byla za tím únava, nedostatek času, nebo jste zkrátka potřebovali na chvíli zpomalit?

Prožívali jsme vážně útlum a stagnaci. O konci kapely jsem i já osobně uvažoval, protože jsem byl plný vášně pro tvorbu, ale nebyla správná konstelace. Vše se změnilo bolestivou změnou na postu kytaristy. Zdobila nás léta stejná sestava, která se ustálila po příchodu bubeníka Ježíška. Bohužel čas rychle plyne a tím, že náš kytarista Milda je profesionální hasič, který pracoval na 24h směny a priority se postupně měnily, tak nebylo možné hrát tolik, kolik by si kapela zasloužila. Dostali jsme se do fáze, kdy jsem opakovaně odmítal nabídky koncertů 4 roky po sobě stejným pořadatelům, a to by do budoucna už pro kapelu byl velký problém. Já osobně bych to 4 roky po sobě nezkoušel a zlomil nad dotyčnou kapelou hůl. Odmítali jsme 30 koncertů ročně.

Do náročného období navíc přišel po dvaceti letech odchod kytaristy Mildy. Jak složité bylo zapracovat dva nové kytaristy a zároveň pracovat na novém albu?

Troufám si říct, že to bylo nejtěžší období v kapele, které jsme zažili. Mildu jsme považovali jako součást rodiny a bylo to nejtěžší rozhodnutí, které v kapele nastalo. Bohužel jsme se každý museli rozhodnout, zda chceme hrát anebo skončit. Následně začal kolotoč zkoušek. Hráli jsme do zblbnutí songy, které hrajeme vážně dlouho. 2x týdně zkouška 4 měsíce v kuse, do toho jsme tvořili a dolaďovali nové album – to je důvod, proč je na albu pouze 9 písní a nebylo více. Ale i to považuji za nesmírný úspěch.

V překlenovacím období po odchodu Mildy nám pomohl kytarista Petr Chromý (Krkonoise Studio a ex. Driák), ale hledání kytaristy nás neminulo. Nechtěli jsme psát veřejně, tak jsme zkoušeli shánět sami – vůbec se nám ale nedařilo někoho najít. Buď jsme byli pro potenciální kytaristy velké sousto (to jsme netušili ani náhodou) nebo to ztroskotalo na dlouhodobé vizi ohledně koncertování a další překážkou byl pak čas. Nakonec s námi zkoušel kytarista Adam a Láďa (brácha Tůči). Finální rozhodnutí padlo na Láďu a ten nám potvrdil, že byl tou správnou volbou. Adam ale s námi odehrál také koncerty a jeho přednosti tvoří akustické hraní, takže ho společně s námi určitě budete vídat (skvělej kluk!).

Klid před bouří byl nahrán v sestavě: Bicí + akustická kytara (Petr Chromý), Basa (Lukašenko - Driák), Akustická Kytara (Jonathon Harvey - On The River Bank), Elektrická kytara (Skoří - Exoška), Housle + doprovodný zpěv (Bára Vránová - Benjamings Clan) a zpěv já (Průža - Driák) Jak vzniklo spojení punkové party s thrashovou mašinou?

Tohle byl takový můj malý sen, který jsme si chtěli splnit s Tůčou. Byl to takový náš projektík.

Tůča dodal text a já vymyslel základ struktury. Tu jsem pak dotvořil až na místě s tím, že bylo pozváno na každý post jiný muzikant a vize byla jasná. 

Se Skořím jsme hráli společně fotbal za Trutnov a mimo jiné se pak rozhodli pro vášeň hudební. Byli jsme léta v kontaktu, sem tam se potkali a máme spolu neuvěřitelnou chemii – jsme kamarádi, kteří mají dost podobný feeling a vize. Netajím se tím, že bych se Skořím do budoucna chtěl spolupracovat mnohem více. Aktuálně nám to sice čas nedovoluje, ale jsme ještě mladý kluci, že?

Ve skladbě Vteřina se poměrně ostře vymezujete vůči punkovému klišé "No Future". Jak na píseň reagují ortodoxní punkoví fanoušci?

Hehe, to je dost zajímavá otázka a neodpovídám na ní poprvé. Tak nějak jsem se setkal pouze se souhlasnou reakcí (divný, co? :D ). Pokud má někdo jinej názor, tak nemá koule na to, aby nám předal svůj pohled na "No Future" (ten špatnej samozřejme :D). Je to zvláštní střílení do svých řad, ale třeba se někdo nad tím textem zamyslí a dospěje.

V klipu ke skladbě Mistři si děláte legraci z internetových všeználků a objeví se v něm i Jan Budař. Jak se vám ho podařilo přesvědčit ke spolupráci? Stálo vás to hodně přemlouvání – nebo třeba půl prasete?

Původně jsme měli 3 adepty na tuto roli, ale systematicky jsme vylučovali dle žebříčku. Ehm. Jan Budař byl na prvním místě :D Ozval se nám, dali jsme si pár callu po netu a řekli si pojmy a dojmy. Postupně si nás oťukával, aby neztrácel zbytečně čas...dopadlo to, vidíte?

Mistr Honza je vážně profík. Moc nám to všem dalo, ta spolupráce byla vážně škola. Každopádně jsme ho museli trošku přesvědčit, že ho vážně chceme a neustoupíme z jeho scénáře. Což se povedlo. No, a pak padlo to prase podle mě celý.

Která skladba z nové desky zatím u fanoušků rezonuje nejvíce?

Těžko říct... neustále se to snažíme vysledovat. Ono je to totiž i podle publika. Řekl bych, že to budou právě songy jako Vteřina, Mosty a Nebeskej bar. Pro fanoušky tvrdšího ražení Oko za Oko.

Přestože hrajete punk rock, výrazným prvkem vaší hudby je akordeon. Jak náročné je pracovat s nástrojem, který si řada posluchačů automaticky spojuje třeba se Třemi sestrami nebo hospodským folkem, a přitom si zachovat vlastní tvář?

Tohle je prostě nálepka...ano. Absolutní souhlas. Pořád se ale snažíme dělat tu hudbu úplně jinak. Pár hudebních publicistů se na tom nezávazně shodlo, že by tvorbu Driáku úplně nepřirovnávali k Sestrám. Řekl bych, že s novou tvorbou jsme se vzdálili i od "hospodského folku", ale nevíme, co nás napadne příště, že? Každopádně máme už dost polotovarů na další "pecky", tak se nechte překvapit. Třeba si o tom řekneme zase příště, co se daří a co ne.

Ve skladbě Mistři světa jste navíc sáhli po hammondkách. Kde se tenhle nápad vzal? Chtěli jste středně tempu dodat trochu poctivého hardrockového nádechu sedmdesátých let?

Asi takhle. To si takhle točíme videoklip. Točí nám ho Karel Mareš, který hrál na hammondky léta v Prague Conspiracy. Takže říkám: "Karle, ty vole, až sem pojedeš, tak vem ještě Hammondky!". Karel je náš kamarád! Btw. dodal tomu tu správnou atmošku!

Vaše texty stojí na silných rýmech a výrazných refrénech, které publikum na koncertech často zpívá hlasitěji než samotná kapela. Máte skladbu, u které víte, že bude fungovat za všech okolností?

V poslední době HOLKY ČESKÝ, to je jasný! Jinak jsme si všimli, že naše songy už zná vážně hodně lidí, takže v mnoha už necháváme vyniknout i naše samotné fanoušky. ...to je ten důvod, proč to člověk dělá. Ta energie od lidí je naprosto boží!

Venku je vaše páté řadové album, křest máte za sebou a vinyl se točí na gramofonech. Jaké jsou nejbližší plány Driáku? Kde všude chcete letos rozvířit festivalový prach a klubovou tmu?

Přijde mi, že letos nevynecháme žádný kout republiky. Hrajeme naprosto všude.

Ať to jsou velké festivaly (Braník, Brněnec Fest Barvy léta, Punkáči deťom na Slovensku), tak i menší festivaly anebo velké městské akce (například Porciunkule v Hostinném).

V každém případě nás letos čeká pořádná porce koncertů v rámci tour s kapelou Vision Days!

Fanoušci prý po koncertech často pátrají po skutečných příbězích a inspiracích vašich textů. Která skladba – ať už ze starších alb, nebo z novinky – je pro vás osobně nejdůležitější?

Hodně nás to těší. Ta hranice mezi realitou a fikcí je tenká, ale povětšinou se texty opírají o realitu a prožitek ze života. Vždy musí přijít múza prvotním impulzem.

Řekl bych, že každý z nás bude mít skladbu jinou. Ale já mám některé písně spojené s velkou emocí. Ať je to Poslední vlak anebo Nebeskej bar, které mám spojeny se ztrátou blízké osoby.

Letos plánujete odehrát přibližně padesát koncertů, čekají vás festivaly i podzimní turné s Vision Days. Je to pro kapelu složenou z pracujících lidí s rodinami ideální počet koncertů, nebo už se pohybujete na hranici toho, co je dlouhodobě udržitelné?

Tuhle otázku si aktuálně pokládáme taky. Prozatím cítíme, že nás to baví a máme nastaveny interní pravidla v kapele. 1 víkend volna v měsíci je podmínkou. Pro tuhle kadenci jsme se rozhodli společně a museli si upravit priority. Každopádně na 1. místě máme rodinu, takže máme dostatek času i mimo kapelu, aby nikdo nestrádal. Na druhou stranu... bereme s sebou i naše polovičky a když to vyjde, tak i děti, takže je to pak spravedlivě pestré pro všechny. :)

Na koncerty často cestujete napříč republikou a další šňůra je před vámi. Máte z cest nějakou historku, na kterou dodnes vzpomínáte?

Máme spoustu vzpomínek a řekl bych, že si dokážeme společně s klukama užít každou cestu (kolikrát i řidič se náramně baví – což je většinou Lukašenko anebo já). Klidně prásknu třeba na sebe, kdy jsme se vraceli z festivalu v podvečerních hodinách. Měl jsem své bujaré období a v Hradci Králové na semaforu jsem vystoupil z dodávky a šel kluky pobavit tzv. "kozlem" pro stojící auta na červené. No...snad už jsem trochu dospěl. Nebo také naše motoristická vzpomínka na to, jak jsme věřili palivoměru a 500 m před benzínou nám došla nafta, takže jsme tlačili dodávku po dálnici.

Když Tůča psal text ke skladbě Rybář, myslel tím trochu sám sebe, nebo spíš Průžu? A jak to vlastně je s hudebním sluchem v Driáku?

Když jel Tůča autem, tak v rádiu slyšel téma dne: "Co by sis přál, kdybys chytil zlatou rybku?" Odpovědi od posluchačů: zdraví, láska, žít věčně, bohatství...V tuto chvíli se Tůča zamyslel nad tím, jak průhledné "klišé" odpovědi poslouchá. Reakci můžete slyšet v našem songu.

Někdo má rytmus, někdo sluch a někdo obojí. Já prozradím na sebe, že mám obojí a na ryby nechodím.

Na závěr jedna bilanční otázka. Máte ve své tvorbě skladbu, o které si myslíte, že vás jako kapelu vystihuje úplně nejlépe?

Myslím, že textově by to mohla být právě Vteřina!

Celkově nás každého z nás a jako celek dosti vystihuje tento song. Máme stejný mainset a cítíme, že v tomto textu je pojmenována zdravá myšlenka. Dost často se setkáváme v běžném životě se závistí, udáváním, sebedestrukcí. U nás vítězí disciplína a je to základní pilíř, proč máme v kapele tak skvělou chemii a společně dokážeme trávit tolik času. No Future? ani náhodou...ambice s cílem je v životě zdravá věc a motivace pro okolí.

Chtěli byste něco doporučit nebo popřát našim čtenářům?

Děkujeme za skvěle položené otázky! Chceme všem moc poděkovat za dosavadní podporu, protože je pro nás hlavním motorem ta sounáležitost pod podiem, a i mimo něj. Přijďte na koncert a s velkou pravděpodobností se potkáme i na baru!

Za Driák odpovídal Průža.

Děkujeme kapele Driák za čas, který nám věnovala, i za otevřenost, se kterou nám umožnila nahlédnout do zákulisí svého fungování. Dvacet let na scéně rozhodně není samozřejmost a z našeho rozhovoru je jasné, že kapela má stále chuť tvořit, koncertovat a posouvat se dál. Přejeme jim, aby se vydařilo nejen letošní turné s Vision Days, ale i všechny další koncerty a projekty, které mají před sebou. Ať se pod pódiem schází stále více fanoušků a Driák rozdává energii minimálně dalších dvacet let.