Dimmu Borgir vydávají nové album. Poslechněte si singly „Ulvgjeld & Blodsodel“ a „Ascent“
Nedaleko islandského jezera Mývatn se rozkládá krajina připomínající výjev z jiného světa. Tam, kde se kdysi valila žhavá láva a pára stoupala z nitra země, vznikly bizarní lávové pilíře a jeskynní labyrinty. Právě zde leží DIMMUBORGIR – "temné město". Podle místní mytologie tu vede cesta do pekla a čím déle zde člověk setrvá, tím víc podléhá temnotě. Po osmi letech se pekelný chřtán znovu otevírá, aby vyvrhl dalšího padlého anděla.
Dimmu Borgir vydají v polovině května své desáté studiové album Grand Serpent Rising, konkrétně 22. května 2026. Deska vznikala ve studiu Fredman v Göteborgu pod dohledem producenta Fredrik Nordström a vyjde pod hlavičkou Nuclear Blast.
Po odchodu kytaristy Galdera se na albu představuje Kjell Åge "Damage" Karlsen, který už s kapelou absolvoval turné "The Chosen Legacy". Sama kapela novinku popisuje jako návrat k syrovějšímu, old school zvuku.
Aby čekání nebylo tak dlouhé, vypustili Norové do světa už dva singly – Ulvgjeld & Blodsodel a čerstvý Ascent. Obě skladby naznačují jistý hudebí posun, mají méně symfonické okázalosti, zato více syrovosti a přímočaré temnoty. Zdá se, že "klasičtí" symfoničtí Dimmu Borgir jsou již minulostí.
Kapela ve složení Shagrath (zpěv), Silenoz (kytary), Damage (kytary), Victor Brandt (baskytara), Gerlioz (klávesy) a Daray (bicí) tak uzavírá osmileté čekání na nástupce alba Eonian.
Dimmu Borgir vznikli v roce 1993 v Oslo, kdy je založili Shagrath, Silenoz a Tjodalv. Z jedné z mnoha kapel, která se v té době vydala ortodoxním směrem se však brzy vyklubal fenomén. Zatímco řada kapel zůstala uvězněná v undergroundu, Dimmu Borgir přišli s kombinací extrémního metalu a symfonických prvků, která žánr posunula dál.
První nahrávka Inn I Evighetens Mørke (1994) okamžitě upoutala pozornost. Chladné klávesy a ostré riffy působily jako soundtrack k apokalypse. Debut For All Tid o rok později pak potvrdil, že se rodí nová podoba black metalu: temná, atmosférická a podmanivá.
Zásadní zlom přišel v roce 1997 s albem Enthrone Darkness Triumphant. Díky propracovaným aranžím a silné produkci se kapela vymanila z podzemí a vstoupila na velká pódia. Následující desky jako Spiritual Black Dimensions, Puritanical Euphoric Misanthropia nebo Death Cult Armageddon jejich pozici jen upevnily. Právě na posledně jmenovaném albu spolupracovali i s Pražskou filharmonií, což dodalo jejich hudbě, zvláště u českého obecenstva, punc takřka srdcové záležitosti.
Přes četné personální změny a dlouhé pauzy si kapela udržela status jedné z klíčových formací symfonického black metalu. Po Abrahadabra (2010) následovalo delší ticho, které přerušilo až album Eonian v roce 2018.
Na novince Grand Serpent Rising tak Dimmu Borgir stojí znovu na prahu další kapitoly. Temnější, přímočařejší, ale stále s jasnou vizí.
Jak Shagrath prohlásil v jednom z rozhovorů: "Nejsme tu od toho, abychom byli sympatičtí. Naším úkolem je vyvolávat obrazy, co nikdy nezmizí."
V současnosti se Shagrath spolu s pevným jádrem kapely, které tvoří ještě kytarista Silenoz, připravuje na evropské turné, během nějž nevynechají ani Českou republiku. "DIMMU BORGIR není kapela. Je to rituál," zdůraznil Shagrath. Naposledy se kapela přestavila na loňském ročníku festivalu Brutal Assault, opět se ukáží na podzim letošního roku v rámci turné "In League With Satan" společně s Dark Funeral a Behemont v brněnské Hala Vodova. Vstupenky koupíte zde.
Renata Spotzová