Den druhý: Masters of Rock se nadechl naplno
První festivalový den bývá ve znamení očekávání. Lidé přijíždějí, staví stany, hledají známé tváře a po roce se znovu seznamují s areálem, který se na několik dní stává jejich druhým domovem. Druhý den už ale nikdo není nováčkem. Festival se probouzí do svého přirozeného rytmu a Vizovice naplno ukazují, proč jsou pro tisíce fanoušků symbolem léta.
Ráno ještě působí poklidně. Před stany voní první káva, někdo vyráží do města pro čerstvé pečivo, jiní jen sedí na skládacích židlích a probírají koncerty předchozího večera. Neřeší se práce ani každodenní povinnosti. Na pár dní existuje jen hudba, přátelé a festivalová pohoda. Už nad ránem je jasné, že druhý den ve Vizovicích bude velmi horký, a tak se není čemu divit, že nejeden metalista vzal plavky a šel se podívat na nově zrekonstruované koupaliště, které poskytlo alespoň malý útěk před horkem.
Právě druhý den je také krásně vidět pestrost festivalového publika. Vedle sebe stojí fanoušci, kteří sem jezdí od prvního ročníku, mladé rodiny s dětmi i lidé, kteří přijeli na svůj úplně první Masters of Rock. Spojuje je jediné – radost z živé hudby a respekt k ostatním. Předsudky o tom, že metalová komunita je uzavřená nebo nepřátelská, tady dostávají další trhliny. Naopak. Pokud někde ztratíte telefon či prstýnek, hledáte cestu nebo potřebujete pomoct, většinou se najde někdo, kdo se zastaví a pomůže, nebo nález hned sdílí na skupinu Masters of Rock, aby se co nejdříve vrátili k majiteli.
S přibývajícími hodinami se ale tempo začíná měnit. U vstupních bran přibývá návštěvníků, stánek s merchem se postupně plní a první fanoušci obsazují svá tradiční místa pod pódiem. Druhý den bývá okamžikem, kdy Masters of Rock definitivně naberou obrátky. Do Vizovic dorazí další tisíce lidí a areál likérky Rudolf Jelínek se promění v malé město, jehož společným jazykem je hudba.
A pak přijde okamžik, kdy se z reproduktorů ozvou první festivalové tóny. Dav se začne pomalu přesouvat před pódium a Vizovice se znovu ponoří do rytmu tvrdých kytar, dunících bicích a hlasitého zpěvu.
Druhý festivalový den lákal především na zvučná jména, mezi nimiž nechyběli němečtí metalisté Orden Ogan ani finští The Rasmus. Ještě před nimi však Stage Ronnie James Dio ovládly kapely, které dokázaly publikum skvěle naladit. Angus McSix přivezli energickou a divadelně pojatou show plnou kostýmů, humoru i výrazné práce s publikem. Bylo vidět, že si koncert užívají nejen samotní muzikanti, ale i fanoušci všech generací.
Na ně navázali Vision of Atlantis, kteří nabídli úplně jinou atmosféru. Dali by se popsat asi jednou větou: jemná žena, silný hlas. To je něco, co je pro Vision of Atlantis naprosto typické, co jejich hudbě dodává to správné aroma.
Oproti tomu Cavalera Conspiracy, tvrďáci ze Spojených státu Amerických s brazilskými kořeny, se nenechali zastavit ani deštěm. Skalní fanoušky i zvědavci se ale nenechali zastrašit a tu vodu z nebe přečkali a užívali si každý kytarový riff. Každý Čech byl polichocen úborem zpěváka – státní znak poznal každý.
The Rasmus patří mezi kapely, které není třeba dlouze představovat. Jejich hit In the Shadows se dodnes pravidelně objevuje v rádiích a patří k písním, které si fanoušci dokážou zazpívat od první do poslední noty. Není proto divu, že si jej kapela schovala až na samotný závěr svého vystoupení. Koncert provázelo proměnlivé počasí – déšť fanoušky přivítal na jeho začátku a rozloučil se s nimi i na konci. Ani muzikantům, ani publiku to však náladu nezkazilo. Koncert jako takový proběhl bez jediné kapky deště.
Švédští In Flames následně připomněli, proč patří už řadu let mezi nejvýraznější jména melodického death metalu. Tvrdé kytarové riffy, energické tempo i charisma kapely dokázaly rozhýbat dav a potvrdily, že ani po více než třech dekádách na scéně neztratili nic ze své síly.
Závěr druhého festivalového dne pak patřil německým power metalistům Orden Ogan. Ti nabídli přesně to, co od nich fanoušci očekávali – výrazné melodie, propracovanoushow a energické zakončení, které uzavřelo druhý den Masters of Rock se vší parádou. Ti, kteří statečně zůstali až do dvou do rána jistě nelitovali, a když se rozezněly tóny notoridcky známe písně Come With Me To The Other Side, snad každý s nimi zpíval alespoň refrén.
Ani druhá stage nezůstávala pozadu. Prostor zde dostaly domácí kapely, mezi nimi například liberečtí V.A.R. nebo Forrest Jump, kteří potvrdili, že česká metalová scéna má rozhodně co nabídnout. Druhý festivalový den tak přinesl pestrou směsici hudebních stylů, spoustu energie i další náročnou zkoušku v podobě nevyzpytatelného počasí, které prověřilo jak návštěvníky, tak samotné muzikanty.