Den čtvrtý: Každý konec je začátkem odpočítávání do dalšího ročníku Masters of Rock
Čtyři dny utečou rychleji, než by si většina návštěvníků přála. Ještě před chvílí se otevíraly brány festivalu, první fanoušci hledali místo pro stan a areálem zněly úvodní tóny letošního ročníku. Najednou je tu neděle. Poslední festivalové ráno.
Ve vzduchu je cítit zvláštní směs emocí. Únava z několika dní plných koncertů se mísí s odhodláním užít si úplně každou zbývající minutu. Nikdo ještě nechce odjíždět. Naopak. Poslední den bývá často tím, kdy si lidé uvědomí, jak rychle čas ve Vizovicích plyne.
Stanové městečko se pomalu začíná měnit. Někde už mizí první přístřešky, jiní odkládají balení až na poslední možnou chvíli. Před stany se probírají nejlepší koncerty uplynulých dní, vyměňují se fotografie, domlouvají další společné akce a nikdo nechce uvěřit, že dnes o půlnoci zazní poslední tóny…
Právě poslední den nejlépe ukazuje, že Masters of Rock nejsou jen o hudbě. Jsou o lidech. O přátelstvích, která trvají roky, o náhodných setkáních, která přerostou v tradici, i o komunitě, která si každé léto najde cestu do Vizovic bez ohledu na to, odkud přijela.
Ani závěrečný festivalový den ale rozhodně nepatří jen loučení. Naopak. Organizátoři každoročně připravují program, který udržuje energii až do posledních tónů. Publikum tak ani tentokrát nemělo důvod šetřit hlasivky nebo síly.
Letošní neděle se však nesla v duchu výzev. Dopoledne se jevilo vše v pořádku, odpoledne však počasí rozhodlo si trochu s fanoušky a celým festivalem pohrát, když kolem třetí spadl proud. Ale ani nepřízeň celé situace nikoho nezastavila a než se jeden nadál, hlavní stage jela na generátory a mohlo se pokračovat dál.
Za zmínku stojí uskupení The Gathering, které předvedlo poetickou až epickou hudbu, při které mohl nejeden posluchač zrelaxovat, představovat si nějaké fantasy scény, … Na každého to působilo jinak, někteří jen čerpali síly na následující nářez, o který se postarali Lordi s jejich novou show. Po každé písni nezapomněl zpěvák poděkovat, a to hezky česky! Zaznělo i pár dalších českých slov, které skalní fanoušek jistě zná, ale není je úplně vhodné prezentovat během běžného dne. Kapela Lordi vždy přiváží představení, u kterého jeden neví, jestli je více divadelní či hororové… Je zkrátka lordské! A na konec nesměla chybět píseň, která by se už dala považovat za hymnu tvrdé hudby. Hard Rock Hallelujah byla perfektní tečka za jejich hororovým vystoupením.
Slaughter To Prevail. Ti nastoupili s energií, jakou má jedině deathcore. Toto uskupení by člověk očekával spíše na Brutal Assault, ale i na Masters of Rock si našli své fanoušky a určitě by se plac nedal považovat za prázdný. Kombinace gouwlu, pig squeelu tvrdých riffů a zběsilou kadencí bicích se postarala o nezapomenutelný zážitek, který byl podržen jejich maskami.
Závěr večera a vlastně i závěr celého letošního ročníku patřil jménu, které je natolik známé, že jej každý jednou slyšel, až už kvůli přezpívané písni Sweet Dreams, nebo díky jeho kontroverzi, která se táhne celou jeho kariérou. Nástup byl… velmi dlouhý, skoro 10 minut, kdy publikum několikrát vykřiklo v domnění, že se již na pódiu zjeví Marilyn Manson. Mohlo se zaslechnout, že ho snad ještě zvučí, že zbytečně napíná, ale i nedočkavé věty, aby už nastoupil. Přestože to je interpret velmi kontroverzní, choval se slušně a na pódiu byl typický Mansonovský chaos.
A možná právě proto mají Flereti pravdu. Každý má někde svoje Vizovice. Pro někoho jsou jen městem na mapě. Pro desetitisíce rockerů a metalistů jsou místem, kam se rok co rok vracejí nejen kvůli hudbě, ale především kvůli lidem a atmosféře, kterou jinde hledají jen těžko.
Letošní ročník je minulostí. Ten příští se už ale pomalu blíží…