Dan Friml: producent, muzikant a tvůrce The Barn, který otevřeně mluví o Mean Messiah i tvrdé realitě hudebního světa

Jméno Dan Friml se v posledních letech stále častěji objevuje v souvislosti s moderní českou metalovou scénou – ať už díky jeho producentské práci ve studiu The Barn, nebo prostřednictvím jeho autorského projektu Mean Messiah, jeho rukopis je nepřehlédnutelný. Hudebník, producent i vizionář, který neustále posouvá hranice – ať už ve vlastní tvorbě, nebo při práci s jinými kapelami.

V rozhovoru otevírá témata své pestré kariéry – od začátků v kapelách přes budování vlastního studia až po práci s desítkami muzikantů napříč scénou. Mluví otevřeně o náročnosti hudební produkce, rozdílech mezi českou a zahraniční scénou i o tom, proč je podle něj důležitá upřímnost a tvrdá práce. Nechybí ani pohled do zákulisí fungování kapely, plány do budoucna nebo jeho nekompromisní názor na využívání umělé inteligence v hudbě.

Dane, tvoje jméno je v posledních letech hodně spojované se studiem The Barn a zároveň s tvým autorským projektem Mean Messiah. Cítíš se dnes víc jako producent, který pomáhá realizovat vize jiných kapel, nebo spíš jako hudebník, který si skrze vlastní projekt plní svoje kreativní ambice?

Asi jako oboje, navíc produkuju i Mean Messiah a ostatní moje kapely, takže oni se tyhle dva světy dost prolínají. Každopádně, začal jsem jako muzikant, to produkování a práce ve studiu se na to nabalily až postupem času, ale patří to neoddělitelně k sobě. Tedy alespoň u mě.

Tvoje hudební cesta je poměrně pestrá – lidé tě znají z různých projektů a kapel. Tvoje začátky byly v dnes už poměrně známé kapele Sebastian. Dnes kromě Mean Messiah působíš také v kapelách Trahir nebo Surma. Je náročné skloubit všechny tyto projekty? A liší se nějak tvůj přístup k jednotlivým kapelám?

No, občas je to těžké, protože těch aktivit mám dost i ve studiu, a dokonce i úplně mimo hudbu, takže jsou chvíle, kdy je toho fakt nad hlavu, ale život se má prožít naplno! Přístup k jednotlivým kapelám se samozřejmě mírně liší. V Mean Messiah jsem vůdčí osobností, skládám repertoár, produkuju, řeším chod vlastně všeho a zároveň na mě leží největší tíha rozhodování. I když to mi teď hodně ulehčuje naše baskytaristka Lenka, která velkou část agendy přebírá na sebe. V Trahir i Surma jsem aktivní spíše po té tvůrčí a produkční stránce, ale provoz obou kapel tam řeší jiní.

Mean Messiah je tvůj autorský projekt. Kam bys ho ideálně chtěl dostat? Máš ambici prorazit i na světové scéně, nebo ti stačí být tím nejrespektovanějším "šílencem" na domácí scéně?

Ambice jsou a rád bych Mean Messiah dostal co nejdál to bude možné, ale vyžaduje to hodně trpělivosti a práce. Na domácí scéně jsme sice známí a respektovaní jak jako kapela, tak i jako jednotlivé osobnosti, ale přesto je pořád na čem pracovat. V zahraničí máme dnes již obrovské množství fanoušků, ale prostě nejsme dost velcí na to, abychom utáhli turné nebo nákladné výjezdy. A na tom také stále pracujeme.

Mean Messiah jsou často vnímáni jako nekompromisní industriálně-thrashový projekt. Jak náročné je pro tebe přepnout z role producenta, který musí mít odstup a nadhled, do role autora, který do hudby vkládá emoce, agresi a osobní energii?

Vůbec! Já jsem velmi energický a emocionální i jako producent, takže u mě se tyhle dva světy nijak nevylučují ani si nepřekáží. Odstupu od své vlastní tvorby jsem se během let naučil a dokážu být sám na sebe přísný tak, že nikdo jiný by to asi nesnesl. A samozřejmě i já sám využívám producentských rad svých kamarádů a kolegů z branže, se kterými konzultuju výstupy v rámci Mean Messiah. A požaduji i velmi upřímnou a tvrdou kritiku, stejně tak, jak přistupuji k produkci já sám, když produkuji někoho jiného. Člověk na sebe musí bejt tvrdej.

Co chystáte s Mean Messiah pro rok 2026? Po kritiky oceňovaných deskách jsou očekávání fanoušků poměrně vysoká. Pracujete momentálně na novém materiálu? A pokud ano, můžeš naznačit, jakým směrem by se nová hudba mohla ubírat?

Ano, na novém materiálu se samozřejmě pracuje, i když teď se to trochu zastavilo, kvůli přípravám na koncerty. V nových věcech se budeme trochu vracet k složitějším formám a rytmickým strukturám, ale jinak budeme organicky navazovat na to, kde jsme skončili na In Infinite Illusion. Ale stejně se všechno ukáže až na konci, až bude všechno nahraný a smíchaný. V týhle kapele se totiž věci mění až do poslední chvíle. Není výjimkou, že se rozhodneme skladby změnit ještě i během práce na finálním masteringu, kdy už je zdánlivě všechno hotové.

Vedle hudební kariéry jsi také producent a ve studiu The Barn ti pod rukama prošla řada kapel. Co všechno vlastně obnáší proces nahrávání alba? Kolik práce, času a energie je za tím, než se hudba dostane k posluchačům?

Hodně záleží na hudbě samotné i na kapele, kolik se tomu rozhodne dát úsilí, ale obecně platí, že za vznikem alba nebo třeba i jen singlu je docela velká spousta práce. Pokud například s kapelou pracuju jako producent, tak se mnohdy skladby řeší i měsíce, nebo minimálně týdny, před samotným nahráváním. A po nahrávacích frekvencích se zase řeší postprodukce, která také může zabrat i dlouhé týdny. Jak jsem říkal, záleží na kapele, co je ochotná tomu obětovat jak časově, tak finančně, a jak velké ambice se svojí tvorbou mají. Obecně platí, že některé věci je dobré nechat uzrát a jiné naopak zbytečně nekomplikovat, aby se zachovala prvotní energie.

Tvoje studio The Barn je poměrně unikátní – vzniklo ve stodole. Jak vlastně vznikla myšlenka postavit nahrávací studio právě tam? Byl to plán od začátku, nebo se ten nápad vyvíjel postupně?

Už když jsem to místo viděl poprvé, věděl jsem, že by tam bylo skvělé studio. Než jsem měl šanci to zrealizovat trvalo léta a i samotná rekonstrukce a rozjezd trvaly další roky.

Vedle studia jste otevřeli také Creative Space. Co všechno si pod tím lidé mohou představit a komu je tenhle prostor určený?

Creative Space je služba pro muzikanty, kteří potřebují vypadnout z každodenního stereotypu a udělat si kapelní soustředění v příjemném prostředí a zároveň i v akusticky vyřešené místnosti, kde mohou svoji tvorbu slyšet jinak než na své zkušebně. Jezdí k nám i kapely, které si svépomocí v naší live room natočí demo, nebo dokonce i normální nahrávku. A pokud chtějí, mohu jim být i nápomocen.

Pořádáte také workshopy zaměřené na nahrávání a produkci. Kolik už takových workshopu proběhlo a jaký je o ně zájem? Kdo je typickým účastníkem takového workshopu?

Ano, zájem jen velký, i když v poslední době na to není moc prostoru. Těch workshopů proběhlo už přes dvacet a typickými účastníky jsou lidé, kteří by rádi posunuli své domácí nahrávání na nějakou vyšší úroveň. Nebo i lidé, kteří třeba plánují v budoucnosti mít svoje vlastní nahrávací studio. A na jednom z mých workshopů jsem mimochodem poznal Lenku Čechovou, která poté nastoupila do Mean Messiah na post baskytaristky.

Ve studiu The Barn ti pod rukama prošlo opravdu hodně kapel. Co je ta největší "začátečnická chyba", kterou kapely dělají – když si myslí, že mají hotové album, ale ve skutečnosti ještě nejsou úplně připravené jít do studia?

Časté je, že kapela dost přecení své schopnosti a není schopna dobře zahrát své party. Ale není to jen začátečnický problém, tohle se stává i muzikantům, kteří by teoreticky měli mít už nějaké zkušenosti. V prvním případě to souvisí s tím, že mladí muzikanti úplně neví, jak svoji hudbu poslouchat, čemu věnovat pozornost a jak cvičit. V tom druhém případě je to většinou lenost nebo podcenění situace s tím, že se to přece ve studiu nějak udělá. Ti první mají šanci s tím ještě něco udělat a zdokonalovat se, těm druhým většinou už není pomoci.

Spousta kapel chce znít "světově", ale zároveň šetří na technice nebo na čase ve studiu. Je podle tebe lepší nahrát tři skladby ve špičkové kvalitě, nebo celé průměrné album?

Na tohle není úplně jednoduchá odpověď. Nikdy není dobré na podobných věcech šetřit, ale realita je občas tvrdá a finanční stránka je pro mnohé kapely dost bolestivé téma. A dost to souvisí i s předchozí otázkou. Pokud jde kapela do studia dobře připravená, je pak čas na to detailněji řešit produkci a zkušený producent dokáže i v rámci rozumného budgetu kapelu dostat na tu "světovou" úroveň. Nebo alespoň hodně blízko.

V čem je podle tebe tvůj přístup k produkci jiný než u jiných studií? Máš nějakou vlastní filozofii práce se zvukem?

Ano, každý producent má "svůj" zvuk a já nejsem výjimka. Mám rád moderní, ale pokud možno živý a dynamický sound. Moje filozofie jako producenta spočívá v tom, že se snažím kapelu vést až na hranice jejich možností. Jinak nemá smysl očekávat skvělé výsledky. A je pro mě klíčová upřímnost. Pokud je kapela špatná, řeknu jí to. Pro některé muzikanty je to dost tvrdá srážka s realitou, a proto tací se mnou nikdy spolupracovat nebudou. Jiní mne zase přesně kvůli tomuhle vyhledávají a podobný přístup oceňují, protože druhým dechem hned slyší možnosti, jak situaci změnit a ze špatné kapely udělat kapelu dobrou.

Máš jako producent nějakou pomyslnou "červenou linii" – situaci, kdy bys raději spolupráci odmítl, protože ti projekt nedává smysl?

Ano, odmítám spolupráci, pokud od začátku cítím, že kapela nedokáže dobře vyhodnotit svoji situaci a má hned zkraje naprosto nerealistická očekávání. Přemotivované zpěvačky, nebo kapely které jednou předskakovaly Dymytry a hned si myslí, že jim svět leží u nohou rád přenechávám jiným. Tady totiž moje upřímnost dozajista nepadne na úrodnou půdu. :)

Dnes si může spousta lidí doma nahrávat hudbu na počítači a používat různé simulace nástrojů. Myslíš si, že tahle dostupnost technologií pomáhá kreativitě, nebo naopak ubírá hlad po skutečném hraní?

Kreativitě to asi napomáhá, člověk může jen zapnout mašinku a hned se dá tvořit a hrát. Ale při takovém tom běžném domácím nahrávání většině lidí chybí ten pohled zvenčí, jiný názor, na základě kterého se dá někam rozvinout, posunout a zlepšit se. Proto většina domácích nahrávek stojí za hovno. 

Měl jsi možnost pracovat i v nahrávacích studiích v USA. Jak ses k téhle příležitosti dostal a co ti tahle zkušenost dala?

Dostal jsem se k tomu přes známého, který má zavedené nahrávací studio v Německu a u kterého jsem byl na stáži. Díky svým kontaktům mi domluvil další stáž v USA. Dalo mi to úplně jiný pohled na problematiku nejen zvuku, ale především produkce a pochopil jsem, že za dobrou nahrávkou je i dost psychologické práce, respektive práce s lidmi.

Vidíš dnes nějaké zásadní rozdíly mezi českou a americkou hudební scénou – ať už v přístupu kapel, nebo v celkovém fungování hudebního průmyslu?

Ano, a nejen mezi naší a americkou, ale stačí nahlédnout třeba jen vedle do Německa. Tamní muzikanti jsou mnohem více motivovaní a mnohem větší dříči, už jen z důvodu, že musí za koncertem zdolávat i mnohem větší vzdálenosti a potýkat se s mnohem zajímavější a výraznější konkurencí. Tady se muzikanti spokojí s průměrem, protože po nich ani český posluchač víc nechce. Ten český bigbít ustrnul v tý svý český malosti, čímž naprosto ztrácí kontakt s tím, co se děje hned kilometr za hranicemi. Tam už nikoho tyhle naše party nezajímají.

Když se ohlédneš za svou dosavadní kariérou – od hraní v kapelách přes produkci až po vlastní projekty – jsi se svou hudební cestou spokojený, nebo tě pořád láká zkusit něco úplně nového?

Nikdy nebudu spokojený. A pokud by se to náhodou stalo, tak to je znamení, že je na čase skončit. Já potřebuju jít pořád dopředu, zlepšovat se a učit se a zkoušet nový věci. Jinak by mi to vůbec nedávalo smysl.

Co tě na hudbě i po tolika letech pořád nejvíc baví?

Kreativa, koncerty, fanoušci, kterým se moje hudba líbí. Tohle se nikdy neomrzí!

V poslední době se stále víc mluví o využití umělé inteligence v hudbě. Máš jako producent obavy, že by AI mohla jednou nahradit lidskou práci?

AI může pomáhat v některých technických aspektech, jako jsou separace stemů z mixu nebo čištění stop, pokud mícháš živou nahrávku, kde je spousta přeslechů. Ale používáním AI v kreativě hluboce pohrdám. AI je v takovém případě zkratka pro netalentované hochštaplery, ale lidskou emoci to nikdy nenahradí a vždycky to bude jen derivát vložených dat bez přidané hodnoty. A stejné to je a bude i s posluchači. Konzumentům bez hlubšího zájmu o věc bude stačit i vygenerovaná AI hudba, posluchači se zájmem o opravdovou muziku ale vždycky upřednostní lidskou práci a emoce.

Dokázal bys poznat skladbu, kterou celou vytvořila umělá inteligence?

Pokud skladbu vygeneruje AI a někdo ji živě nahraje a smíchá, tak bych to asi nepoznal. Ale takový ty kompletně vygenerovaný kapely v SUNO poznám bezpečně. Je toho plnej YouTube, bohužel… Ale jak říkám, tím hluboce opovrhuji.

Kdybys měl dát jednu jedinou, nekompromisní radu klukovi, který si právě koupil první kytaru a sní o tom, že jednou bude mít kapelu jako Mean Messiah – jaká by to byla?

Makej a buď svůj!

Na závěr – je něco, co bys rád vzkázal svým fanouškům a čtenářům Rebel Soundu?

Poslouchejte živou muziku a choďte na dobrý český kapely! A děkuju všem, kdo posloucháte a máte rádi moji hudbu. Ani nedokážu vyjádřit, jak moc to pro mě znamená a jak si toho nesmírně vážím! Děkuju!

Děkujeme Danovi za jeho čas, otevřenost a nekompromisní pohled do zákulisí hudby, která se nebojí jít na dřeň. Jeho přístup k tvorbě, produkci i fungování scény ukazuje, jak náročná, ale zároveň fascinující může být cesta hudebníka, producenta a tvůrce v jednom. 

Tento rozhovor navazuje na naše předchozí povídání s baskytaristkou Lenkou Čechovou, která působí po boku Dana ve stejné kapele. Pokud vás zajímá pohled "z druhé strany"– určitě si nenechte ujít i její rozhovor, který najdete ZDE!