Cocotte Minute berou Lucernu útokem: Zllucerna se blíží

Cocotte Minute dávno překročili hranice nu metalu a stali se ikonou české crossoverové scény. Kapela je výjimečná svou syrovou hudbou, charismatickým hlasem frontmana Martina Zellera a texty, které se nebojí říct nahlas, co si myslí. Během svých 25 let na scéně stihli odehrát stovky koncertů v klubech i na festivalech, pokřtít album v sexshopu a zahrát si i ve věznici Mírov.

Rok 2025 znamená pro Cocotte Minute velký milník – kapela slaví 25 let na scéně. Vrcholem oslav bude 13. prosince koncert v Lucerně, který sami přejmenovali na Zllucernu. Fanoušci se mohou těšit na jedinečný večer plný unikátní choreografie, tanečnic a ohromujících videoprojekcí – zážitek, který se jen tak nezapomíná.

I během právě probíhajícího turné se slovenskou legendou Horkýže Slíže neztrácí tempo. V zákulisí i na pódiu kapela maká naplno a připravuje každý detail, aby koncert v Zllucerně byl jedinečný a nezapomenutelný. V rozhovoru se zpěvákem Martinem Zellerem jsme probrali nejen přípravy na Lucernu, ale i rituály před koncerty, náklady spojené s velkou show, plány na novou hudbu, tvorbu videoklipů a jejich pohled na vývoj české metalové scény.

Máte za sebou už pár koncertů podzimního tour s Horkýže Slíže. Jak si společné koncerty užíváte?

Je to super. Slíže i celá jejich crew jsou zlatý lidi. Nic není problém a přijde mi i, že nám furt upřímně přejou úspěch před tím jejích publikem. Hráli jsme s nima už jednou – před 16 lety. Jsou to furt ty samý Slíže. Sláva jim do hlavy neleze. A jejich publikum je taky super. Nemaj problém podpořit i nás jako hosty. Tohle tour je pro nás za odměnu a zároveň i ostrá rozcvička na Zllucernu. A za to patří Slížákům fakt mega dík!

Jak u vás vypadá atmosféra před koncertem? Máte po tolika letech na pódiu stále nějakou trému, nebo to berete už s nadhledem? Případně máte nějaké svoje rituály, bez kterých by koncert nezačal?

Kdokoliv přijde k nám do šatny před show tak je vyděšený. Je tam totiž absolutní ticho, nikdo se s nikým nebaví a všichni se soustředí na následující show. Žádný rituály nemáme, jen si někdy těsně před nástupem na stage dáme panáka. A to ještě ne všichni, protože hodně z nás pak po show řídí auto. Trému nemáme. Respekt ano.

V prosinci, konkrétně 13. 12., vás čeká velký koncert v Lucerně, kde oslavíte 25 let kapely. To je pro kapelu významný milník. Jak probíhají přípravy na takto významný večer?

Trénujeme choreo, zkoušíme muziku, visíme na sockách a pálíme promo. Vymetáme talkshows. Ještě jednou mega dík Honzovi Dědkovi za 7 pádů, že má tu odvahu pozvat kapelu, jako jsme my. Paralelně s tím konzultujeme s technickým týmem i tu jejich část, tzn. jak to ozvučit, jak zapojit všechny nástroje (v nějaký moment nás bude na stage i 15 lidí). Začínáme programovat light design a probíhá výroba timecodovejch projekcí. Prostě naprostý nesmysl za cca 1.4 milionu korun.

Zeller zmiňoval: "Mít dva měsíce před Lucernou 70 % lístků venku považuju za zázrak! Makáme na tom neskutečně a chystáme věci, co jsme nikdy předtím nezkusili. Doufám, že ten legendární barák shoří!" Čekali jste, že o koncert bude takový zájem?

Jo i ne. Říkal jsem si, že po těch letech, co hrajme, a i s vědomím každoročně vyprodaný Akropolis a někdy i dvou najednou, by se to mělo nějak v tý Lucerně sejít, ale dokud se to nestane, tak prostě nevíš, jestli si to odhadnul dobře. A jak je vidět, tak naštěstí to byl celý dobrej nápad. A i když lístek stojí cca 800 Kč, bude to vyprodaný. První velkou Lucernu v životě prostě vyprodat chceš!

Lucerna by měla být největším koncertem ve vaší historii. Můžete trochu poodhalit, na co se fanoušci mohou těšit?

Ne. Je to překvápko pro ty, co tam budou s námi.

S ohledem na chystaný koncert v Lucerně a probíhající koncerty s Horkýže Slíže – pracujete i na něčem novém? Třeba singlech, klipech nebo albu? Nebo si tvorbu necháváte až po skončení tour?

Nejsme profesionální muzikanti. Děláme to ve svým volným čase. Děláme to rádi, ale taky musíme chodit do práce a starat se o svoje rodiny. Takže nějakej další čas na nějaký nový věci prostě neexistuje. Ale od novýho roku bychom rádi zalezli do zkušebny a začali dělat na novejch věcech.

Nedá se nevšimnout, že do klipů hodně investujete. Považujete kvalitní videoklipy za nutnost dnešní doby? A který z vašich klipů byl nejnáročnější na produkci a finance?

V klipech máme už určitě investice za několik milionů. Chceme to prostě dělat, jak nejlíp je to možný. Máme to tak rádi. Když už to děláme, tak ať to má nějakou úroveň. Nejnáročnější bylo asi natáčení Traviče vody. Uprostřed natáčení v Praze v Karlíně nám někdo vypnul proud a už ho prostě nikdo nedokázal zapnout. Pak jsme zjistili, že to bylo fakt naschvál. Stalo nás to desítky tisíc. Natočili jsme to pak znovu úplně jinde, ale nic z toho, co jsme nabrali v Praze, se nedalo použít. To chceš. Na place dvacet lidí, vysokozdvižná plošina, komplet kapela, zvukaři i ten obří náklaďák, na kterým jsme to točili...a všechno úplně na píču. Já jsem to řešil i jako produkční a bylo mi fakt dobreku, když jsem to musel celý uprostřed tý noci odpískat. A nejdražší jsou asi ty poslední. Ceny prostě obecně stoupaj. A to ty naše klipy jsou vlastně levný. Motáme se někde do 150 000 Kč za kus, za což by se nám průměrnej raper vysmál.

Vaše texty jsou silné, osobní i provokativní. Kde hledáte inspiraci při psaní? Je to spíš terapie, nebo způsob, jak ze sebe dostat to, co vás štve?

Dík za chválu. Není to pro každýho a ne každej to dokáže ocenit. Inspirace je všude kolem. Prostě nějak žiju, koukám se kolem sebe a ono to ve mně zůstává a v nějakej moment se to objeví. Nejdřív mě samozřejmě hnala frustrace z toho, kde a jak jsem vyrostl, a postupem času se to rozšířilo na širší témata. Mám potřebu vyjádřit se prostě k nějakejm věcem sám za sebe. A taky samozřejmě si někdy z něčeho udělat prostě čirou prdel.

Jak se podle vás změnila česká metalová scéna od vašich začátků?

Těžko říct. Já sice říkám, že hrajeme metal, ale to není až tak pravda. Vyrostli jsme na nu metalu, ale už dávno jsme ten žánr záměrně překročili. Děláme si, co chceme. Nemáme problém vedle sebe drbnout nazvracenej chlív a total love song. A občas to proložíme třeba i středověkým metalem nebo discem. Hranice jsou nudný. A ani nás nevnímám jakou součást nějaký český metalový scény. A ta scéna, to myslím, má s náma obdobně, takže nedokážu nic říct k nějakýmu jejímu vývoji. Ale většina těch kapel, se kterejma jsme začínali, a měli je rádi, tak už spíš nehraje nebo tak nějak živoří. Málokomu se to podařilo dostat někam výrazně dál. Čest výjimkám.

Vnímáte, že se vaše publikum mění? Třeba že na vás začínají chodit mladší fanoušci, nebo že se mění celková atmosféra?

U nás ne. Na nás chodí specifický typ lidí a ty mi přijdou v dobrým slova smyslu furt stejný. Je to celý o nějaký energii a náhledu na svět. A to je nejlepší filtr. Otočila se nám už třeba třetí generace od našeho začátku, ale ty starý stále neodešli. To je super. Lidi nám neubejvaj, ale přibejvaj. Pomaličku, ale kontinuálně neustále, a to je samozřejmě super. My třeba nemáme ani problémy s mobilama na shows. Ty naši lidi nejsou dementi a považuju to za obrovskej dar

Jak se vám daří skloubit rodinný a kapelní život? Všichni mimo kapelu pracujete – měli jste někdy v práci problém s tím, že jste "ti z Cocotte Minute"?

Ano, a je to fakt někdy dost náročný, ale je to naše volba. Na to, abychom se tím mohli živit, bychom museli jít strašně dolů. Hlavně s kvalitou publika, a to prostě nechceme. Ale že by někdo řešil, že hrajeme v "kokotech" tak to ne. My všichni, myslím, pracujeme tam, kde jsou v pohodě lidi. Nikdo z nás nemá čas ani náladu cokoliv dělat s debilama.

V rozhovoru pro 7 pádů Honzy Dědka Zeller zmiňoval, že jste si před koncerty kupovali vždy jednu flašku alkoholu, nejlépe tu nejlevnější. Co nejšílenějšího jste si kdy koupili?

Podle mě to bylo nějaký Ouzo nebo Pastis, a to je prostě hnusný samo o sobě. A pokud je to ještě levný Ouzo nebo Pastis, tak to je prostě pomsta bohů to spolknout! Ale dokázali jsme to!

S ohledem na předchozí otázku – jak to máte s alkoholem dnes? Stále platí "flaška před koncertem", nebo už se mírníte?

Na show je nás v šatně 9 lidí, takže když si dá každej panáka, tak je po flašce. Čili nějak zásadně divoký to nikdy nebylo z tohohle pohledu, ale jak jsme každej z jinýho města a jezdíme více autama, tak většina už před show nedává ani toho panáka. A protože skoro nikdy nespíme, tak ani po show to nebejvá moc divoký. Doufám, že v tomhle za nás ten rock'n'roll dělaj zase ty mladší kapely a já jim to přeju.

Děkujeme, že jste si našli čas na rozhovor. Na závěr – co byste vzkázali svým fanouškům, kteří se chystají na Lucernu nebo vás sledují už celé roky, a také čtenářům Rebel Sound?

Dělejte všechno podle svýho srdce a serte na všechny, kdo vám stojej v cestě. Je to vaše cesta a nikdo nemá právo vás brzdit!!!

Velké poděkování patří Martinu Zellerovi a celé kapele Cocotte Minute za čas a otevřenost, kterou nám věnovali. I po 25 letech na scéně je zřejmé, že kapela stále žije energií, odhodláním a vášní, která ji žene kupředu – a zároveň si udržuje syrovost a autenticitu, kterou fanoušci tolik milují. Nadcházející Zllucerna není jen výroční koncert, ale vyvrcholení 25 let trvající cesty, která se nikdy nepodřídila kompromisům. S rozpočtem přesahující milion korun a s nasazením, které jde daleko za běžné standardy, bude tato show důkazem, že Cocotte Minute dělají hudbu srdcem.

Máte poslední šanci být u toho! V prodeji zbývá už pouze 333 vstupenek. Pokud chcete zažít oslavu 25 let Cocotte Minute na vlastní kůži a v atmosféře, na kterou se nezapomíná, neváhejte!

Děkujeme kapele za jejich otevřenost a energii, kterou do rozhovoru vložili. A vám, čtenářům děkujeme, že jste u toho. Uvidíme se 13. prosince – pod pódiem, v kotli, tam, kde Zllucerna opravdu ožije!