Catastrofy: „Ľudia odchádzajú z našich koncertov vyšťavení z kotla, ale spokojní na duši“

Slovenská thrashmetalová parta Catastrofy už dávno dokázala, že tvrdá muzika nemusí mít neustále kamennou tvář. Ve své tvorbě přirozeně propojuje ostré riffy, zbojnickou tematiku, nadsázku, humor i společenskou kritiku. Právě tato kombinace společně s výraznou koncertní energií vytvořila kapele nezaměnitelný rukopis, díky kterému si získala fanoušky na Slovensku i v České republice.

Za Catastrofy na naše otázky odpovídal Boris, který otevřeně promluvil o vzniku skladeb a textů, fungování kapely, zkušenosti z festivalu Brutal Assault i rozdílech mezi českým a slovenským publikem. Řeč přišla také na nový materiál, který má být ještě více propojený se zbojnickým světem kapely, a na to, proč by si měli posluchači z koncertu Catastrofy odnášet především dobrou náladu.

Catastrofy si během let vybudovali naprosto rozpoznatelný rukopis. Co je podle vás tím nejdůležitějším, díky čemu si kapela i po letech zachovává vlastní tvář?

Ahoj, Denisa. V prvom rade sa ti chcem za celú kapelu poďakovať za oslovenie na rozhovor. Vážime si to. Čo sa týka rukopisu, my vlastne ani nevieme, hehe. Tvoríme tak, ako to cítime a ako najlepšie vieme. Počúvame hromadu muziky, vyvíjame sa ako osobnosti, starneme ako ľudia a toto všetko sa postupne dostáva do našej tvorby. Jano má svoj rukopis pri skladaní riffov, ja som si rokmi vytvoril akýsi štýl pri písaní textov a zbytok kapely svojou hrou dotvára výslednú atmosféru. Keď dáme dokopy hrubú kostru skladby a nijako nám nešlape, nevzbudzuje žiadne emócie, skúsime ju prerobiť. A keď to je viac trápenia ako radosti, tak ide do koša. Tento filter tvorí našu výslednú tvár. Nejaký vnútorný pocit spokojnosti s konkrétnym songom.

Vaše texty často balancují mezi humorem, nadsázkou a vážnějšími tématy. Kde hledáte hranici mezi recesí a sdělením, které má posluchače přimět k zamyšlení?

Nikde. Ono to prichádza samo, lebo my sami sme takí. Vieme sa zabaviť na úplne záchodovom humore a politicky nekorektnom standupe, ale takisto je našou súčasťou empatia a vedia nás nasrať krivdy všetkého druhu. Autenticky tomu nechávame voľný priebeh a tak sa naša tvorba organicky strieda a vlní podľa toho, čím žijeme, čo prežívame. Raz je to vtipná a niekedy až primitívna zábava, inokedy štipľavá kritika spoločenského neduhu. Ukazuje sa, že podobne to má veľa našich fanúšikov, pretože tento mix tém v nich rezonuje.

Když vzniká nová skladba, co je obvykle první riff, text, nebo společná energie ve zkušebně?

Prvotný impulz k songu vychádza z Janových riffov. Ja si vkuse zapisujem témy textov, stále ich mám aspoň 20 v talóne. Keď Jano nejaké riffy nahrá, počúvam ich a vyberiem tému, ktorá ku nim pasuje. Následne ju rozvíjam zároveň s tvorbou skladby. Niekedy sa ale stane, že mám nápad na text skôr ako prvé riffy. Tak vtedy Janovi predostriem náladu a emóciu, akou by sa mohla muzika uberať a on na základe toho vymyslí muziku.

Je nějaká píseň, která se během let vyvíjela úplně jinak, než jste původně plánovali?

Na detskej oslave. Hudba bola hotová skoro polroka a ja som furt prerábal text. Najprv som ho chcel na vážno - na tému mesta a vzťahov ľudí v ňom. Ale stále mi to nešlo a neustále som to prepisoval. Medzitým sme sa s chalanmi dohodli, že skúsime spraviť aj pár songov o zbojníkoch a vtedy mi napadlo, že ako by to asi vyzeralo, keby zbojníci rabovali na detskej oslave? Odrazu sa text na polročný song písal úplne sám.

Slovenská metalová scéna je specifická. V čem podle vás vyniká a co jí naopak stále chybí?

Vyniká v rôznorodosti žánrov. Na tak malú krajinu máme celkom široké zastúpenie v metalových škatuľkách. Ale chýba jej vytrvalosť. Vzniká mnoho nádejných kapiel, lepších, než sme my. Ale po pár rokoch z nich väčšina vždy zakape.

Na koncertech působíte uvolněně a bavíte publikum. Kolik z té energie je spontánní a kolik je výsledkem promyšlené přípravy?

80% je freestyle, 20% sú častým koncertovaním naučené grimasy, pózy a choreografia. Väčšinou, keď sme sa snažili nacviciť niečo komplikovanejšie, ako napríklad nejakú scénku medzi songami, kde sme sa mali viacerí navzájom dopĺňať, tak sme sa vždy nejak pomýlili, alebo si skákali do reči a výsledok bol, povedzme to jemne, rozpačitý.

Který koncert vám změnil pohled na fungování kapely a proč právě ten?

Asi keď sme hrali prvýkrát na Brutal Assault. Bolo to v roku 2016 a bol to náš prvý veľký koncert. Tam sme si uvedomili, akí sme malinkí. Nebolo to len kvôli tomu obrovskému pódiu. Oproti kapelám z veľkej áčkovej ligy – našim obľúbeným interpretom, ktorí aj s celou crew šľapali ako stroje – sme boli len bezvýznamné teleso. Dodnes si veľmi vážim tú príležitosť, pretože nás to primälo k tvrdšej práci na sebe, na muzike, na show...

Stává se vám, že fanoušci objeví ve vašich textech významy, které jste do nich původně vůbec nevkládali?

Ani nie. Ja píšem texty pomerne priamočiaro. Preto ma raz po koncerte prekvapilo, keď sa ma týpek pýtal, či náš song Kazimír odkazuje na vtedajšieho politika Kažimíra. Hovorím mu, že prečo by som ho teda volal Kazimír a nie Kažimír? Ako mladí hovoria - WTF? Skôr ma ale teší, ak niekto pochopí texty presne tak, ako boli myslené a nájde tam všetko tak, ako som plánoval. Ako keď komikovi výjde vtip. Tiež to nie je metafora, ale na to, aby to diváci rozkódovali a zasmiali sa na pointe, je potrebná veľká práca so slovami.

Kdybyste měli vybrat jednu skladbu Catastrofy, která nejlépe vystihuje charakter kapely, která by to byla a proč?

Zbojnícky tanec. Je to energia, zábava, tancovačka, junácke popevky... to všetko zažijete, keď prídete na koncert. V súkromných životoch by som volil asi Taký je život.

Jak se změnil váš pohled na vlastní tvorbu od prvních nahrávek až po současnost?

Od ranej tvorby, kedy sme spievali po anglicky a učili sa vôbec hrať na nástroje, celkom radikálne. Je to ako sledovať prváka učiť sa písať a potom toho istého človeka ako končí umeleckú školu z kaligrafie. Ale od debutu Zbojnícky tanec, ktorý vyšiel v roku 2015, si držíme celkom podobný level. Občas sa vraciam k našim dlhohrajúcim albumom a furt sa mi to páči. Nie je tam až tak veľa vecí, ktoré by mi trhali uši. V tvorení sa každopádne stále snažíme posúvať, stále skúšame do skladieb zakomponovať nové prvky. Trochu spomaľujeme, ale to s vekom ani inak nejde. Odlišne sa vymýšľajú thrashové songy, keď máš 25 a odlišne, keď máš 38.

Fanoušci netrpělivě čekají na to, co přijde dál. Můžete už naznačit, zda vzniká nový materiál a jakým směrem se chcete hudebně posunout?

Áno, už sa netajíme tým, že máme nový album skoro komplet zložený. Práve teraz finišujeme s demom, ktoré budeme počúvať a vylaďovať rôzne nedostatky. Na jeseň by sme ho potom chceli nahrať naostro a pevne veríme, že začiatkom roka 2027 ho vypustíme do sveta. Ak sa zadarí, tak nejaký singel zverejníme už koncom tohto roka. Hudobne bude celkom pestrý. Zase sme zabrdli do rôznych žánrov, podobné to bolo na Besnote. Ale netreba čakať kopírku Besnoty. Posunuli sme to zase trochu inam - napríklad sme do niektorých songov prepašovali o niečo viac ľudových motívov. No a bude to iné aj textovo. Tentokrát to bude komplet všetko z nášho zbojníckeho vesmíru.

V roce 2027 se máte znovu představit českému publiku. Co pro vás znamenají koncerty v České republice a vnímáte nějaký rozdíl mezi českými a slovenskými fanoušky?

Najväčší rozdiel je vekový priemer. U nás, býva na koncerte tak štrvtina až tretina publika v rozmedzí 14-20 rokov. U vás pozorujeme v tejto vekovej kategórii 1-5%. S vekom sú samozrejme spojené ďalšie aktivity davu, napríklad moshpit, circle pit, stagedive a iné. Z tejto rovnice ti asi jasne vychádza, že u nás to tie decká vedia roztočiť energickejšie. Čo sa ale týka fanúšikovskej podpory, tá je úplne totožná. Mladí aj starí, Slováci aj Češi... kto nám fandí, tak je srdečný a prajný. Rovnako rád kecám s fanúšikmi v Plzni, alebo v Košiciach.

Kdybyste mohli uspořádat vysněný festival a pozvat jakékoli tři kapely z historie metalu, které by to byly a proč?

Ozzy, Motorhead a Dio by boli headlineri - každý večer jeden z nich - a zbytok fesťáku by som už nejak vyskladal, hehe.

Co byste chtěli, aby si fanoušci po poslechu příští desky nebo po odchodu z vašeho koncertu odnesli především?

Dobrú náladu. Na to sme celú dobu mysleli, keď sme tento album skladali. A z koncertu v podstate to isté. Často mi ľudia po koncerte hovoria, že aj sa zasmiali, aj sa zamysleli a odchádzajú vyšťavení z kotla, ale spokojní na duši. Takýto zážitok ma vždy úprimne poteší.

Na otázky odpovídal zpěvák Boris.

Rozhovor s Borisem jen potvrdil, že Catastrofy nejsou výjimeční pouze svou hudbou, nezaměnitelnou zbojnickou image a koncertní energií. Za tvrdými riffy, humorem a nadsázkou stojí především naprosto přirození, upřímní a sympatičtí lidé, kteří mají svou tvorbu opravdu rádi a ani po letech neztratili pokoru, nadhled a radost z toho, co dělají.

Musím přiznat, že po přečtení Borisových odpovědí jsem z celé kapely ještě více naměkko. Jeho otevřenost, humor a způsob, jakým mluví o fanoušcích, společné tvorbě i budoucnosti Catastrofy, jen dokazují, proč si tahle slovenská parta zaslouží obrovský respekt a pozornost. Jsou sví, originální, neberou sami sebe smrtelně vážně, ale zároveň přesně vědí, co chtějí svou hudbou předat.

Catastrofy zkrátka patří mezi kapely, které dokážou člověka rozesmát, donutit k zamyšlení a následně ho úplně rozsekat v koncertním kotli. Už teď se nemůžeme dočkat nové desky, dalšího setkání s českým publikem a všeho, co tahle úžasná zbojnická banda chystá. Protože jestli si někdo zaslouží, aby se o něm mluvilo ještě mnohem více, jsou to právě Catastrofy.

Denča