Carl Sentance: „Kdo odpočívá, rezaví“ – Nová kapitola, nadčasové písně a ryzí rocková energie

Carl Sentance je zpěvák, který nikdy nevěřil na přešlapování na místě. Po více než deseti letech v čele legendárních Nazareth se rozhodl uzavřít jednu důležitou kapitolu a naplno se vydat vlastní sólovou cestou. Nebylo to náhlé rozhodnutí, ale výsledek tvůrčích a osobních rozdílů, které se postupně prohlubovaly. Zůstává však jeho nezaměnitelný hlas, desítky let zkušeností a neutuchající touha tvořit silné rockové písně.

Jeho zatím poslední sólové album, Silent Angels, se stále setkává se silnou odezvou publika, zatímco práce na jeho nástupci jsou už v plném proudu. Nový materiál, nahrávaný z velké části doma, slibuje zapamatovatelné motivy, silné melodie a návrat k některým Carlovým hudebním kořenům, včetně skladeb původně napsaných v osmdesátých letech.

Zároveň Carl zůstává naplno oddaný pódiu. Jeho živá vystoupení propojují všechny etapy kariéry, od Leading Star a Persian Risk přes Nazareth až po sólovou tvorbu. Před rozsáhlým českým turné promluvil pro Rebel Sound o odchodu z Nazareth, tvůrčím procesu, důležitosti chytlavých písní, vztahu k českým fanouškům a o tom, proč zpomalit nikdy nebylo součástí plánu.

Carle, po jedenácti letech v Nazareth jste se rozhodl naplno vydat na sólovou dráhu. Kdy jste poznal, že nastal čas jít dál?

Rozhodnutí jít dál ve mně zrálo dlouho kvůli tvůrčím a osobním rozdílům.

Když se ohlédnete zpět, co vám těch jedenáct let s Nazareth dalo jako zpěvákovi a jako člověku?

Nejlepší pro mě jako zpěváka Nazareth bylo cestování po světě a poznávání různých kultur a lidí. Právě lidé a fanoušci jsou v tomhle byznysu nejdůležitější. Hodně mi dali a udělali ze mě lepšího člověka.

Silent Angels je venku už dva roky. Jak album dnes vnímáte, když jeho skladby hrajete živě?

Na turné hraju tři nebo čtyři skladby ze Silent Angels a několik písní z předchozího alba Electric Eye. Na Silent Angels jsem velmi hrdý a ty skladby hraju opravdu rád. Publikum je má také rádo a je skvělé vidět lidi, jak si je zpívají se mnou. To mi dělá obrovskou radost!

Velkou část alba jste nahrál doma. Co vám tento způsob práce nabízí oproti tradičnímu studiu?

Jsem ke své vlastní práci opravdu velmi, velmi kritický a výhodou domácího nahrávání je, že nemám žádný časový limit. Během nahrávání mě napadají nové nápady, a když mě napadne lepší část, jednoduše ji nahraju. Ve studiu, kde běží čas a vy za něj platíte, na to zkrátka ne vždycky máte prostor.

Zmínil jste, že nové album vzniká podobným způsobem. V čem podle vás bude oproti Silent Angels největší rozdíl?

Ano, znovu nahrávám doma, kromě bicích a baskytary, které nahrávají moji přátelé Russel Gilbrook z Uriah Heep a Wayne Banks. Bicí se vždy nahrávají ve studiu a baskytara obvykle ve vlastním studiu baskytaristy. Písně budou jako vždy mít výrazné hudební motivy a chytlavé melodie, které si lidé mohou zpívat. Největší rozdíl bude pravděpodobně v tom, že se tentokrát o něco víc vrátím ke svým kořenům. Některé skladby jsem napsal už v osmdesátých letech a až dosud zněly zastarale, ale teď už ne. Jsou to skvělé písně a nemůžu se dočkat, až je lidé uslyší. Samozřejmě budu psát i nové skladby a několik jich už mám připravených.

Řekl jste, že na nové desce chcete ukázat víc ze svého hlasu. Co to znamená – větší rozsah, nové barvy, nebo jiný způsob vyprávění příběhů?

Ano, řekl jsem to a někdy to tak dělám rád. Dnes je ale spousta zpěváků, včetně těch nových, naprosto úžasných a rádi předvádějí své hlasy, což je skvělé. Někdy tomu však chybějí chytlavé písně. Já zkrátka nedokážu přestat psát ve prospěch samotné písně, takže i když svůj hlas ukážu co nejvíc, chytlavé melodie budou vždy na prvním místě.

Když skládáte, začínáte hudbou, nebo textem? A jak poznáte, že je píseň "hotová"?

Obvykle začínám hudbou a vím, že je skladba hotová, když funguje od intra až po outro, ať už skončí náhle, nebo se postupně vytratí. Tehdy vím, že je hotová. Můj přítel Don Airey z Deep Purple mi jednou řekl, že nejtěžší částí psaní písně je skutečně ji dokončit. Ha! Co to znamená? Můžete napsat spoustu riffů, výrazných motivů a chytlavých melodií, ale opravdu dokončit skladbu od začátku do konce je ta nejtěžší část.

Váš koncertní set zahrnuje celou vaši kariéru – Leading Star, Persian Risk, Nazareth i sólovou tvorbu. Jak těžké je udržet jednotný zvuk napříč tak rozdílnými obdobími?

Z nějakého důvodu to všechno funguje dohromady. Záleží jen na tom, které skladby od jednotlivých kapel vyberete. Ve všech písních zpívám já, a když má skladba dobrý chytlavý motiv, bude fungovat.

Existuje skladba Nazareth, kterou jste vždycky chtěl zpívat častěji, ale do setlistu se jednoduše nehodila?

Ano, jednou z nich je Expect no Mercy. Nazareth ji roky nehráli, protože někteří členové kapely už ji nedokázali zahrát. Teď ji proto rád hraju se svou kapelou a pořádně to šlape!

S projektem New Wave of British Heavy Metal jste absolvoval turné po Japonsku. Co vás na japonském publiku překvapilo nejvíc?

Vlastně mě nic nepřekvapilo, protože jsem věděl, že budou skvělým publikem. Milují heavy metal, znají všechna slova a nejvíc se mi líbily jejich usměvavé tváře. Bylo mi potěšením tam hrát a doufám, že se velmi brzy vrátím.

Odehrál jste už první dva české koncerty – v Olomouci a ve Svatobořicích. Jaké dojmy jste si z nich odnesl a co vás motivuje pokračovat v příštích měsících v tak rozsáhlém českém turné?

V Česku se vždycky hraje skvěle. Myslím, že většinu fanoušků jsem si tady získal díky Nazareth. Jsou to skvělí lidé, trochu blázniví. Slyšel jsem, že někteří cestují přes celou zemi jen proto, aby mě viděli. Co víc si můžete přát?

Moje motto zní: když si mě pořadatelé objednají, přijedu. Fanoušci mohou očekávat večer nabitý skvělými skladbami a vystoupení plné energie.

V létě a zejména v září vás čeká dlouhá série českých koncertů – Starnov, Kroměříž, Kolín, Písek, Nová Paka, Hranice, Kutná Hora, Horšovský Týn, Milevsko a Šumperk. Jak se připravujete na tolik různých míst a měst v tak krátkém čase?

Po psychické stránce jsem připravený vždycky. Miluju život na cestách, je to moje vášeň, můj život! Nejtěžší je ale sbalit si kufr, ha! Nechci na nic zapomenout a samozřejmě může být složité odhadnout, kolik merche vzít s sebou.

Každé české město má svou vlastní atmosféru. Očekáváte, že se energie publika bude lišit v menších městech, jako jsou Milevsko nebo Nová Paka, oproti větším zastávkám, jako jsou Kroměříž či Kolín?

Upřímně, žádný rozdíl neočekávám. Podle mých zkušeností má každé místo v Česku úžasnou energii a atmosféru. A samozřejmě výborné pivo, ha!

Když jste na pódiu a přecházíte mezi různými obdobími své kariéry, který okamžik vás stále drží pevně spojeného s hudbou?

To je těžká otázka!!! Do svých koncertů vždycky dávám tolik síly a energie, že nemám čas přemýšlet nad tím, z jakého období jednotlivé písně pocházejí. Když zazní první charakteristický tón nebo úder ikonické skladby, zaplaví vás obrovský adrenalin. A vidět emoce, které v lidech určité písně probouzejí, protože si je spojují s konkrétním okamžikem svého života, je nenahraditelný pocit.

Co je vaší největší motivací v roce 2026 – nové album, koncertování, nebo něco úplně jiného?

Ano, přesně všechny věci, které jste právě vyjmenovali. Jsem tak zaneprázdněný a snažím se všechno vměstnat do programu. Bohužel má rok jen 365 dní, ha! Miluju živé koncerty, při kterých mohu sdílet svou energii s fanoušky. Také mám domluvené nahrávání pro další hudební projekt v Bulharsku. Žiju podle hesla: "Kdo odpočívá, rezaví."

Co byste chtěl vzkázat našim čtenářům a fanouškům, kteří vás uvidí na českém turné v roce 2026?

Děkuji všem, kteří mě podporovali v minulosti i v poslední době. Doufám, že mnoho z vás, kteří tohle čtete, dorazí na mé koncerty. Nebudete zklamaní, bude to pořádný rockový nářez. Mám skvělou kapelu a energii pocítíte od začátku až do konce. Brzy se uvidíme na jednom, nebo klidně na několika koncertech!

Carl Sentance rozhodně nepatří mezi lidi, kteří by chtěli zpomalit. Po jedenácti letech s Nazareth vstoupil do nové kapitoly se stejným hladem po hudbě, vášní a neutuchající energií, které ho provázejí po celou kariéru. Ať už znovu oživuje skladby z osmdesátých let, pracuje na novém sólovém albu nebo přináší klasiky z repertoáru Persian Risk, Nazareth a svých předchozích projektů, jedno zůstává beze změny: píseň a její melodie jsou vždy na prvním místě.

Jeho spojení s českým publikem je mimořádně silné. Fanoušci za ním cestují napříč celou zemí a Carl jim jejich věrnost slibuje oplatit silnými vystoupeními, nezapomenutelnými motivy a kapelou, která dokáže otřást každým místem od prvního tónu až po závěrečný akord.

S novým albem, které postupně dostává konkrétní podobu, rozsáhlým českým turné před sebou a dalším hudebním projektem čekajícím v Bulharsku Carl Sentance dokazuje, že rocková hudba není jen něco, co hraje. Je jeho vášní, smyslem a způsobem života.

Jak sám říká: "Kdo odpočívá, rezaví." A soudě podle všeho, co má v plánu, Carlovi Sentanceovi v nejbližší době rozhodně žádné rezivění nehrozí.