BŘEZFEST 2026: Jihlavský amfiteátr jako bojiště undergroundu i mezinárodních hvězd

Velké festivaly s desítkami tisíc lidí mají své jisté, ale skutečné srdce scény bije na menších, vznikajících akcích. Druhý ročník jihlavského Březfestu ukázal, jak má vypadat poctivá undergroundová sypačka: skvělý zvuk, mezinárodní sestava, nula pózy a obrovské nasazení všech zúčastněných. Jen škoda poněkud prořídlého publika pod pódiem a drobných organizačních mušek na cestě do areálu  ti, co nepřišli, ale mohou jedině litovat.

PÁTEK: Od maďarské exotiky po hardcorový moshpit, grinding a moderní metalcore

Úvodní den vznikl ve spolupráci s Fajtfestem pod hlavičkou Kořeny Vysočiny, což předznamenalo žánrově pestrou jízdu. Pro návštěvníky, kteří do Jihlavy dorazili poprvé, bylo sice trochu oříškem amfiteátr vůbec najít, protože značení cesty k areálu by zasloužilo lepší péči, ale hudební start to vynahradil.

Otvírákem celého ročníku byli maďarští Komodo, vítězové fanouškovské soutěže. Jejich autorský "varaní metal" servírovali s takovou chutí, jako by hned odpoledne hráli pro vyprodaný stadion, i když před pódiem stála zatím jen hrstka prvních dorazivších. Hned po nich nastoupila zkušená chasa Extreme. Jejich nekompromisní oldschool death/thrash nabídl skvělý kontrast – na pódium se vedle sebe postavilo několik generací a fungovalo to bezchybně.

Domácí Furiosa přivezla divoký kříženec hardcoru a rapu. Kdo čekal vlažný regionální set, byl rychle vyveden z omylu z pódia stříkala absolutní energie a těch několik přítomných fanoušků to okamžitě strhlo. Opozdilce i příchozí pak nekompromisně probrala ostravská legendární mlátička Malignant Tumour, která přisypala do kotle pořádnou porci svého špinavého crust-grindu.

Finále pátku pak suverénně opanovali Stellvris. Nicol Hofman tvořila dominantní středobod celé show a jejich moderní sound plný elektroniky a tvrdých growlů rezonoval na jednictku. Když zazněla novinka "Contra El Silencio" a na poslední song vyskočila na pódium mladá fanynka, bylo jasné, že pátek neměl chybu, i přes komornější kulisu.

SOBOTA: Když stávkuje technika, nastupuje power metalová krev a gotická legenda

Sobotní start zkomplikovalo neplánované zrušení jednoho ze setů, kvůli kterému se harmonogram posunul o hodinu. Pro fanoušky to ale znamenalo jediné: dostatek času na pivo a bezstarostné bloudění v okolí amfiteátru při hledání té správné přístupové cesty.

Šumperští Palpitate byli pro mnohé nepopsaným listem, ale jejich technická kytarová práce a vokál frontmana Milana okamžitě strhly pozornost. Výrazný posun předvedla i turnovská Purnama  nejen vizuálně díky kostýmům a make-upu, ale i hudebně. Přechod k českým textům kapele nesmírně sluší a naživo působí velmi přesvědčivě. Tvrdé kytarové riffy následně podpořila i sestava Black Row, která udržovala správně provozní teplotu pod pódiem.

Němečtí In Sanity ukázali, jak má vypadat moderní melodický death metal. Charismatický lídr Erik táhl kapelu dopředu a jejich řezavé riffy si zasloužily podstatně početnější dav, než jaký se zatím v areálu nacházel. Slušnější zástup se nakonec shromáždil až na XIII. Století – ikonická goth-rocková stálice přitáhla napříč generacemi nejvíce lidí a odehrála set plný prověřených hitů.

Polská Moyra předvedla precizní melodeath (povinnost pro fanoušky Arch Enemy) s dominantním ženským vokálem. Jedním z nejsledovanějších a nejočekávanějších bodů celého festivalu však byla německá power metalová formace Induction. Kapela spojená se jménem kytaristy Tima Hansena, syna legendárního Kaie Hansena (zakladatele ikon Helloween a Gamma Ray), předvedla prvotřídní show. V mezinárodní sestavě s novou finsko-italskou posilou a bubenickou mašinou Michaelem Ehrém naservírovali power metal nejvyšší evropské třídy. Setlist opřený o desku Love Kills potvrdil, že jablko nepadlo daleko od stromu a tahle parta míří obrovským tempem nahoru.

I přes závěrečný déšť a prořídlé řady pod pódiem pak celý festival s přehledem uzavřeli zkušení Dark Gamballe, kteří nasadili profesionální tečku za celým víkendem.

RESUMÉ: Srdcařský projekt, který si zaslouží plný amfiteátr

Březfest ukázal obrovský potenciál. Pořadatelský tým odvedl v samotném areálu fantastickou práci  zvuk i světla byly na úrovni velkých evropských akcí, což nebývá u druhých ročníků zvykem.

Pokud lze něco vytknout, pak jsou to zbytečně dlouhé pauzy mezi kapelami, krapet slabší orientační značení pro příchozí a především škoda nízké účasti, protože předvedené výkony kapel si říkaly o podstatně plnější kotel. To jsou však věci, které se dají do příště vyladit. Březfest má duši, má skvělý dramaturgický záběr a zaslouží si, aby na něj příští rok dorazilo třikrát tucet lidí navíc.

DÍKY A ZA ROK ZNOVU!

Závěrem patří obrovský respekt a poděkování všem pořadatelům za odvahu, energii a srdcařský přístup, s jakým Březfest táhnou dopředu. Velký dík posíláme i všem kapelám za profesionální výkony a energii, kterou do svých setů daly bez ohledu na počet lidí v kotli, a samozřejmě všem fanouškům, kteří dorazili a podpořili živou muziku.

Březfest ukázal, že má smysl. Sledujte nás i nadále, držte underground a za rok v Jihlavě – doufejme ve výrazně hojnějším počtu!