BOHEMYST: Temnota, která žije vlastním životem. Okultura má být víc než jen deska

Bohemyst nejsou kapelou, která by se spokojila s pouhým pokračováním minulosti. Po uzavření pětadvacetileté kapitoly Avengeru si od roku 2017 krok za krokem budují vlastní svět, temný, česky zakořeněný a naplněný hororovými obrazy, historií, pověrami i osobitou atmosférou. Debut Čerň a Smrt z roku 2021 ukázal, že nejde jen o nové jméno, ale o svébytnou tvář, kterou sami označují jako bohemian dark metal. Teď se pozornost obrací k ambicióznímu koncepčnímu albu Okultura, jehož vznik si vyžádal několik let a které má podle kapely přesáhnout hranice samotné hudby. V exkluzivním rozhovoru pro Rebel Sound mluví Bohemyst otevřeně o rozchodu s minulostí, tvůrčím vývoji, kolektivní práci, živém hraní, čekání na novou desku i o tom, proč má hudba především zanechat emoci a stopu.

Bohemyst vznikli v roce 2017 ve chvíli, kdy jste po pětadvaceti letech vědomě uzavřeli kapitolu Avengeru. To není běžná změna názvu, ale téměř rozhodnutí pohřbít vlastní historii a začít znovu. Co jste tehdy potřebovali jako muzikanti opustit, aby mohl Bohemyst skutečně vzniknout , a co naopak z Avengeru muselo přežít za každou cenu?

Bylo to celkem složité rozhodování, protože argumentů proč nezahodit pětadvacetiletou historii Avengeru byla celá řada. Ale vzhledem k tomu, že primární podnět vzešel od Honzy Kapáka, ústřední postavy kapely, tak jsme to přijali jako hotovou věc. Vlastně to dávalo smysl, protože mým příchodem do Avengeru se uzavřela původní kapitola. Sólový frontman nikdy v kapele nebyl a podle Honzových slov už by nás historické zařazení Avengeru jen limitovalo v další tvorbě. Nezměnilo se jen jméno, ale i styl, tématické vyznění a dokonce i samotný proces tvorby nových skladeb. Samozřejmě se nedá říci, že Avenger v hudbě Bohemyst nezrcadlí. Je to logické pokračování a přímo navazujeme na původní tvorbu Avengeru, který tak žije dále jako předobraz toho nového.

Pozn. Ramus – to rozhodování zda zůstat pod původním názvem, nebo otevřít zcela novou kapitolu bylo dost náročný, probíhala kolem toho dlouhá diskuse, no z mého pohledu dávalo smysl pokračovat dál, ale byl jsem nakonec přehlasován. Upřímně, nebyl jsem přesvědčen o správnosti přerodu na BOHEMYST a hodně dlouhou dobu mi trvalo pochopit, že to dává smysl. S odstupem času ale musím uznat, že to byl krok správným směrem. Obrovským bonusem je I samotný název BOHEMYST už jen tím, že je originální a všude jednoduše dohledatelný, což se o AVENGER říci nedalo.

Debut Čerň a Smrt z roku 2021 působil jako velmi sebevědomé potvrzení toho, že Bohemyst není jen pokračování staré kapely pod novým logem. Kdy jste vy sami poprvé cítili, že už nestojíte ve stínu Avengeru, ale že jste vytvořili vlastní svět, vlastní jazyk a vlastní tvář? A překvapilo vás, jak silně byla deska přijata i mimo okruh vašich dlouholetých fanoušků?

Už v momentě, kdy jsme se domluvili, že budu psát texty já. V Avenger byl Honza výhradním autorem hudby všech skladeb a v pozdější fázi I všech textů (od allba Feast of Anger..). S Bohemyst jsme chtěli načít novou kapitolu a změnit tématiku. Z hudby přímo sálala temnota, která si říkala o propojení do jednotného světa, kde hraje prim hororová atmosféra pohádek pro dospělé se zvukomalebností českého jazyka. Vše, co by naplňovalo podstatu nového jména Bohemyst. Že by měla mít deska nějaký úspěch jsme neřešili, prostě jsme dělali to, co nás baví. Asi to je z desky znát a proto je fanouškům blízká. Rozhodně jsme byli překvapeni, jak dobře byla přijata a dokázala plynule navázat na úspěchy Avengeru. Přece jen, já to vnímám tak, že oproti Avengeru jde o mnohem přístupnější materiál. Jsou to prostě písničky i textově daleko jednodušší a méně filosofické.

Čerň a Smrt stojí na českém jazyce, temných obrazech, smrti, krajině, pověrách i zvláštní jihočeské atmosféře. Když píšete hudbu označovanou jako "bohemian dark metal", co pro vás vlastně znamená ono "bohemian"? Je to místo, historie, mentalita, jazyk, nebo něco mnohem hůře popsatelného, co člověk musí mít v sobě?

To označení se přímo nabízelo, jelikož se tak jmenuje jedno z alb Avengeru. A co jiného by tak přesně vystihovalo tvář Bohemyst než bohemian dark metal? Hudebně jde o temný mix blacku, deathu a dalších subžánrů metalu, takže přívlastek "dark" je nejpřesnější. Díky českým textům a obecné vazbě na historii českých zemí mezi 17. a 19. stoletím je zeměpisné určení "bohemian" nasnadě. A samozřejmě vše tebou výše zmíněné. Nebyl to žádný kalkul nebo záměr, spíše to přirozeně vyplynulo a spojilo se do nového celku, který si už tak trochu žije vlastním životem. Takže ano, je to něco, co jsme museli mít v sobě.

V Bohemyst se potkávají desítky let zkušeností z undergroundu, Avengeru, Master's Hammer i dalších projektů. Je taková minulost při skládání spíš obrovskou výhodou, nebo někdy také zátěží? Dokážete ještě po tolika letech překvapit sami sebe něčím, co by vás ve zkušebně skutečně vyvedlo z komfortní zóny?

Určitě ano, z komfortní zóny jsme museli vystoupit všichni, jelikož materiál, který Honza připravil pro úvodní album není vůbec jednoduché přenést do živého hraní. Samozřejmě je zde i díky tomu, že skladby stvořil výhradní autor Avengeru, cítit velmi silný duch předchozího působiště, což nás mohlo svým způsobem limitovat. Ale já to vnímám jako návaznost na historii, takovou citaci odkazu uplynulých 25 let. Pro Honzu bylo určitě velmi nové a složité přenechat alespoň část své původní agendy na někom jiném, tam byl ten výstup z komfortní zóny asi nejsilnější.

Na druhém albu pracujete přibližně tři roky. Co je hlavním důvodem, že si Okultura vyžádala tolik času? Je to perfekcionismus, složitost konceptu, hledání správného zvuku, běžný život kolem kapely, nebo jste během práce některé věci záměrně bourali a stavěli znovu od začátku?

Okultura pro nás znamená mnoho nového a také určitou zodpovědnost. Nechceme chrlit každé 2 roky desku, která pojede ve stejných kolejích jako ta předchozí. Pořád se vyvíjíme, klademe si nové výzvy a Okultura je velmi ambiciózní projekt. Když Honza přišel s nápadem natočit koncepční desku, nebyl jsem nadšený, protože jsem věděl, že to není žádná legrace. Ale když jsem se ponořil do vymýšlení konceptu, najednou vše (opět) zapadlo do sebe a námět byl na světě poměrně rychle. Stvořit něco, co přesahuje běžnou hudební tvorbu je v podstatě adrenalinová záležitost. Povede se to? Přijmou to fanoušci? Pochopí to správně? Je to spousta výzev v jedné. Už to samotné zabralo podstatnou část času pro přípravu alba. Dalším faktorem je čas, který jsme schopni tomu věnovat a jelikož už nám opravdu není 20 let a máme povětšinou rodiny a závazky, tak je složité vše skloubit dohromady. A to nepočítám životní změny, které dopředu nelze předvídat. Naštěstí nějaké výraznější přepisovaní již hotového se nám vyhnulo, takže dokončení je už v podstatě jen o vyladění zvukového kabátu a nějakých drobnostech.

Název Okultura jste veřejně odhalili už v roce 2024. Samotné slovo okamžitě otevírá prostor pro okultismus, kulturu, tajemství i různé vrstvy výkladu. Co pro vás ten název skutečně znamená a jaký svět má deska posluchači otevřít? Je Okultura jeden souvislý příběh, soubor propojených obrazů, nebo spíš galerie různých podob lidské a nadpřirozené temnoty?

Je to souvislý příběh, kdy jednotlivé části fungují i samostatně. Chtěl jsem to tak od začátku aby bylo možné hrát jednotlivé skladby živě, bez rozbití celého konceptu. Ale díky propojení do jednoho příběhu se teprve vyjeví dusivá temnota, která vše spojuje do obludného rozměru. Mohu prozradit, že zdaleka nepůjde jen o hudební záležitost a v rukávu toho máme mnohem vice. Také se velmi těším, jestli budou fanoušci schopni odhalit všechna propojení s původní deskou. Těch odkazů je v koncepci hned několik. Název Okultura není pouze shrnutím atributů alba, ale zárověň představuje ústřední motiv celého příběhu. Více nebudu prozrazovat…

O nové desce se mluvilo jako o koncepčním albu plném hororových obrazů, tísnivých příběhů a hudby, která se dokáže plížit, explodovat a znovu mizet ve stínu. Jak moc se tato původní vize během tří let proměnila? Existuje skladba nebo motiv, který nakonec nasměroval celé album úplně jinam, než jste původně plánovali?

Ta vize je pořád stejná, vlastně se vše drží původního záměru. Nevýhoda koncepční desky je ta, že pokud byste chtěli něco změnit, sesype se celá konstrukce jako domeček z karet. Například Honza zničehonic přišel s textem k jedné skladbě. Zde jsem se chtě nechtě musel zachovat diktátorsky a odmítnout, protože by to vůbec nezapadalo do konceptu a navíc by to významově nefungovalo s celkovým vyzněním příběhu.

Fanoušci už několik nových skladeb slyšeli naživo, ale samotná Okultura zatím stále čeká na své vydání. V jaké fázi se album právě teď nachází a co ještě musí nastat, abyste mohli říct "je hotovo"? A otázka, kterou vám fanoušci nejspíš odpustí jen těžko: kdy ji reálně budou moci slyšet celou?

Na toto téma už bylo řečeno mhohé, ale termíny nám opravdu nejdou. Událo se v mezičase opravdu hodně věcí a objektivních důvodů proč není ještě hotovo je až příliš. Ale o tom je život. Raději si nechat odstup, než honem rychle vydat něco, s čím nemůžeme být spokojeni. Teď už to vypadá, že bychom konečně mohli tu finální fázi překlenout, podzim máme prakticky bez koncertů, takže bude více prostoru pro dokončení desky. Další neznámá je vydavatel, zde budeme teprve hledat nový label, jelikož vydavatel debutové desky mezitím firmu Petrichor ukončil.

U druhé desky jste dříve naznačili, že půjde ve větší míře o kolektivní dílo a zároveň bude v rámci bohemian dark metalu rozmanitější. Jak konkrétně se změnil způsob, jakým dnes v Bohemyst vzniká skladba? Přináší větší počet autorských hlasů svobodu a nové barvy, nebo také mnohem víc tvůrčích střetů a kompromisů?

Ano, jak já tak i Honza jsme lobbovali za kolektivní tvorbu, tedy aby dodali nějaké skladby i oba kytaristé. To se povedlo a myslím, že to velmi prospělo celkové rozmanitosti alba. Ale i Honza udělal velký posun ve svém rukopisu, protože dodal několik opravdu atmosférických skladeb, které se náramně pojí s lyrickou částí. Musím říci, že Okultura je opravdu mnohem dál než Čerň a Smrt. A vůbec jsem nezaznamenal nějaké tvůrčí střety, je to velmi přirozený a funkční proces. Nedávno navíc přibyl do kapely další významný skladatel v podobě nového baskytaristy Jakuba Neumana, takže se dá očekávat ještě rozmanitější následná deska. Ale to už jsem se dostal do daleké budoucnosti (asi tak rok 2033).

První album nastavilo velmi specifickou atmosféru a zároveň vysokou laťku. Když tvoříte jeho následovníka, bojujete někdy s tím, že posluchači čekají "další Čerň a Smrt"? Co je pro vás důležitější – uspokojit člověka, který miluje debut, nebo mít odvahu udělat desku, která ho může při prvním poslechu i zneklidnit či rozdělit?

Určitě nechceme stát na místě. Každá další deska by měla přirozeně navazovat a zároveň rozvíjet předchozí tvorbu. Nevím co od nás posluchači čekají, ale vzhledem k tomu, že nové věci bez problému fungují živě, tak se nijak neobávám o osud Okultury. A hlavně, nejsme v pozici kdy bychom měli být zklamaní. Ambice být "nejslavnější kapelou na světě" nás už dávno opustily a je otázka, jestli vůbec někdy byly. Chceme prostě tvořit to, co nám přináší radost a pokud to osloví další lidi, tak jenom dobře. Ale myslím, že ti, kterým se líbí první deska nemohou být zklamaní. Opět půjde o 100% bohemian dark metal (s lehkou inspirací jistou dánskou legendou ).

V roce 2026 jste vydali také společný živý titul Pad Tame na Agramu / Live in Zagreb s chorvatskými Elusive God. V době, kdy se hudba často redukuje na jednotlivé skladby ve streamu, proč je pro vás pořád důležité zachytit koncert jako celek a dát mu fyzickou podobu? Co podle vás živá nahrávka prozradí o Bohemyst, co studiová deska nikdy ukázat nemůže?

Pro mě osobně se jedná o úplně první LIVE nosič. A to jsem už prošel slušnou řádkou kapel. Nejsem zrovna příznivcem živých desek, ale je pár takových, které dokážou přenést energii koncertu i na nahrávce. A neskromně si myslím, že zrovna toto naše splitko to dokáže také. Pro Bohemyst to je speciální v tom, že šlo o unikátní koncert ve všech směrech. Kytarista Jirka Kocián byl v té době na univerzitní stáži v USA, takže jsme akci odehráli s aktuálním basákem Kubou jako hostujícím kytaristou. Živý záznam vůbec nebyl v plánu, nabídka přišla až během příprav na koncert. A to, že se to povede natolik aby se to použilo na první oficiální živák nikoho z nás ani nenapadlo. Takže o Bohemyst to vypovídá mnohé. Dokážeme svou hudbu prezentovat naživo kvalitně a s plnou energií, což je velmi povzbuzující.

Bohemyst jsou pevně spojeni i s festivalem ETEF a s jihočeskou undergroundovou scénou. Po tolika letech na pódiích a po zkušenostech, které sahají hluboko do devadesátých let, co dnes ještě dokáže udržet metalovou kapelu hladovou? A co byste chtěli, aby se o Bohemyst říkalo za deset let – ne z hlediska prodejů nebo čísel, ale z hlediska odkazu, který po sobě zanecháte?

Chtělo by se říci, "nedat nám nažrat". Ale vážně, každý koncert je výzva a radost z té energie, kterou když lidem dáte, tak vám jí vrátí stonásobně. Jakmile z toho něco chybí, je konec. Ani pro peníze to člověk nevydrží dělat věčně. Musí vás to bavit a hlavně musíte mít kolem sebe lidi, kteří to cítí podobně. Pak to může fungovat desítky let. A co náš odkaz? Zanechat po sobě něco, co má význam a třeba to někomu trochu projasní (hehe) šeď všedních dní. Něco k čemu se metalový fanoušek rád vrátí i s velkým časovým odstupem.

A úplně na závěr: až jednou Okultura konečně vyjde a otevře druhou velkou kapitolu Bohemyst, co byste chtěli, aby si z ní posluchač odnesl ještě dlouho poté, co dozní poslední tón? A co byste dnes chtěli vzkázat lidem, kteří s vámi čekají na novou desku, fanouškům Bohemyst a čtenářům Rebel Sound?

Moje osobní vize je taková, že bude chvíli stát a přemýšlet, co že se to právě událo. A pak si desku pustí znovu a s každým dalším poslechem bude žít příběhem, který jsme pro něho připravili. Pak si budeme moci říci, že to mělo smysl. Nejhorší je, když vás hudba nijak emocionálně nezasáhne. Jenom tak prošumí a nezanechá po sobě nic.

Všem fanouškům bychom rádi poděkovali za dosavadní podporu, přízeň a také trpělivost. A těm, kteří o Bohemyst dnes slyší poprvé bych chtěl popřát aby je tento rozhovor motivoval k poslechu naší tvorby. Může se vám to líbit, může se vám to nelíbit, ale určitě to nebude nuda!

Děkujeme za velmi přínosný rozhovor a Rebel Sound i jeho čtenářům přejeme mnoho kvalitních hudebních zážitků nejen s Bohemyst!

Bohemyst v tomto rozhovoru působí jako kapela, která už dávno nemusí nic dokazovat čísly ani honbou za rychlým výsledkem. Místo toho si hlídá vlastní svět, návaznost na minulost i odvahu posouvat se dál. Okultura proto nevzniká jako povinné pokračování úspěšného debutu, ale jako promyšlený celek, který má posluchače vtáhnout, zneklidnit a přimět k návratu. Jestli se naplní přání kapely, po posledním tónu nezůstane ticho, ale otázky, obrazy a chuť pustit si celý příběh znovu. A právě v tom může být největší síla Bohemyst: jejich temnota není kulisa, je to prostor, který si žije vlastním životem.

Denča