Bludfest 2026: BLUDné městečko, slzy dojetí, ruce „fuckin“ nahoru

Konečně je to tady – čas, na který se fanoušci Yungbluda těšili už od loňského podzimu. Když byl u nás na koncertě naposledy v říjnu 2025, oznámil, že se rozhodl příští ročník svého festivalu Bludfest udělat mezinárodním a následující rok se odehraje právě u nás. Sice ještě nebylo jasné nic víc, ale věděli jsme, že se za námi zpěvák příští rok opět vrátí. V únoru pak bylo veřejně oznámeno od pořadatelů RFP, že se Bludfest uskuteční v Parku 360 v Hradci králové, chviličku po samotném 31.ročníku festivalu Rock For People. Přesně o dva týdny později, 27.6.2026, se tedy hudebním fanouškům hradecké brány letiště otevřely znovu, tentokrát v trošku menším prostoru.

Největším problémem této akce bylo bezesporu počasí. Během RFP nám lehce pršelo a klouzali jsme se po bahně, to ale bylo mnohem lepší než aktuální horko, kvůli kterému festival mnoho lidí vzdalo. Jelikož ručičky teploměrů dosahovaly až na 40 stupňů Celsia, jsou pro nás jak všichni vystupující a organizátoři, tak i samotní návštěvníci festivalu absolutními hrdiny. Dokonce byly upraveny podmínky pro návštěvníky, do areálu se mohlo (spíše bylo doporučeno) si donést vlastní pití, slunečník nebo ochlazující spreje.

Již v pátek večer začali přijíždět první návštěvníci do stanového městečka, v sobotní dopoledne se přidali další. I samotný Yungblud byl nadšený z možnosti, že je jeho festival opět posunut o level výš – že fanoušci mohou přijet už den dopředu, přespat, druhý den od rána do noci a pařit a zůstat. Pak se v klidu vyspí a domů odjedou až další den. Samotné brány areálu pak byly otevřeny v sobotu v 11 hodin.

Areál byl podstatně zmenšený oproti předchozímu festivalu, působil komorněji, avšak část, co zůstala, byla v podstatě předpřipravena právě z RFP. Byl tvořen třemi pódii – Main stage (původně RFP stage), Stage 2 ve stanu (původně ČT Art) a Gibson stage (původně Conference stan). Největší nevýhodou druhých dvou pódií byla, že byly pod stanem – ale návštěvníci dovnitř vždy nakráčeli s úsměvem a vějíři v rukou a šli si užít to soukromé peklíčko s daným interpretem.

BLUDné kreativní městečko

Z původní akce zde ještě zůstalo ruské kolo, festivalový shop nebo jídelna a zdá se, že i některé prodejní stánky. A samozřejmě hangáry, ale ty už si tým Bludfestu vyzdobil po svém. V těch v okolí pódií se mohli lidé schovat před největším vedrem ve speciálních chill zónách jako The Chill Out nebo Blud Beer Hall.

V pozadí pak byla taková klidovější zóna, které dominovala nafukovací podobizna Youngbluda. Tam se prodávalo oblečení různých značek, taktéž je potřeba zmínit stánek War Child, charitativní kampaň, jejíž výtěžek putuje na pomoc dětem, které byly zasaženy válkou. V rámci festivalu mohli návštěvníci na tuto charitu přispět. Zde v hangárech pak byla umístěna specifická místa.

První – Make A Friend – místo, které lidi spojuje. Byla zde možnost jen odpočívat, seznámit se, ale například si i vytvořit náramky přátelství, nebo si ve spolupráci s firmou Cementum odlít lebku na svíčku – to jsme si vyzkoušeli i my. Bylo to vymyšleno tak, že si člověk s řádnou pomocí připraví materiál a vylije do formy s lebkou. Ta pak připadne někomu dalšímu (jelikož musí doschnout), zatímco vy si vyberete jinou, již hotovou. Prostě ji tam člověk připraví pro dalšího potenciálního zájemce. Zároveň se zde nacházel jeden z mnoha fotokoutků – ať už jste s přáteli přišli, nebo si je vytvořili právě zde, máte na ně krásnou památku v podobě fyzické fotky.

Vedlejší prostor pak patřil speciální výstavě Inside The Worlds of Idols. Zde si mohli fanoušci prohlédnout rekvizity spojené s Yungbludovou aktuální érou Idols. Nejvýraznějším exponátem byla pravděpodobně andělská křídla z videoklipu Zombie, která na době měla herečka Florence Pugh. Dále zde byl vystaven například Yungbludův přívěšek kříže, bicí souprava Gretsch či jeho kožené kalhoty. Zároveň byla tato umělecká výstava proložená jeho převážně koncertními fotografiemi, za nimiž z velké části stojí jeho fotograf Tom Pallant.

Vedle stanu s pódiem označeným jednoduše Stage 2, byla postavena další část Blud městečka – nacházel se zde Bludfest Train, speciální vlakový vagon dozdoben lebkami, kde se věštili karty, hned vedle se nacházel hřbitov, kam byly pohřbeny špatné vlastnosti, pocity a nepříjemnosti jako psychická nepohoda ("hanxiety"), falešní přátelé, špatný vibe, nebo pocit samoty. V podstatě to říká že "tohle bys tady cítit neměl." Hned u hřbitova se vyvalovaly dvě barevné rakve a malá kaplička, kam si mohl návštěvník zajít a zanechat v její schránce nějakou silnou afirmaci. Za hřbitovem stál obří stan s dvěma samostatnými vstupy – jedním, kde se prodával specifický merch a dal se zde upravit různými obrazci, nažehlováním a barvením, a druhým vstupem, jakousi svatyní, kde byly například Yungbludovo knihy, posezení či další fotokoutek.

Zahájení hudebního programu

Již před polednem zahájila vystoupení na hlavní stagi česká zástupkyně – zpěvačka Pam Rabbit. Její styl je vcelku originální – ve svých písních střídá češtinu i angličtinu, kombinuje chytlavé melodie, melancholické texty a prvky tvrdšího zvuku. Přestože na této scéně jsou názory lidí na její působení dost rozporuplné, dala do toho vše a festival zahájila ve velkém.

Stan, kde byla Gibson stage, ozdobená jak jinak než kytarami Gibson, mezitím pokřtil britský alter-rockový hudebník Daland (známý též jako frontman rockové kapely Lion Machine 23) se svou doprovodnou kapelou. I na poměrně brzký hrací čas a výrazné vedro byl jeho set nespoutaný, divoký a plný syrové energie.

Ve větším stanu "na dvojce" to jako první rozpálila britská indie-rocková garážovka The Velvet Hands. Zde odehráli tak výrazný a divoký set, že i kdyby kotel doslova nehořel, jeho energie by tento plamen stejně zažehla.

Hudební návraty

Po rychlé prohlídce areálu jsme zavítali do Merch Hangáru. Tam byly celý den obrovské fronty, zjevně si chtěl každý návštěvník odnést nějakou vzpomínku. K tomuto festivalu vzniklo hned několik variant potisků triček (tuším že sedm nebo osm), mimo jiné byl k dispozici i slunečník s logem festu (což byla velice originální a dnes velmi vhodná položka merche). Následně jsme se navrátili zpět k dalšímu hudebnímu programu, primárně jsme přebíhali mezi dvěma většími pódii.

Z Manchesteru k nám na stage 2 dorazila rocková formace Pale Waves. Ti se k nám vrátili docela rychle – naposledy u nás vystupovali v dubnu jako předkapela na koncertě Louise Tomlinsona. Tohle vystoupení mělo výrazné ohlasy, kapela předvedla energický set plný jejich největších indie rockových, i pop-punkových hitů, nechyběla ani například Television Romance.

Hlavní stage poté absolutně ovládli američtí rockeři Palaye Royale. Ti jsou u nás velmi oblíbení a velice často se k nám vracejí. Naši zemi naprosto milují, často o Česku mluví, dokonce kdysi v Praze i natáčeli některé záběry do svých videoklipů. Naposledy zde byli v říjnu, právě jako speciální hosté samotného Yungbluda. Jsou velmi kontaktní – převážně tedy zpěvák Remi. Jak už bývá zvykem, ani tady nechyběl jeho crowdsurfing na nafukovacím člunu.

Po loňském vystoupení na RFP se do Parku 360 po roce opět vrátila britská rocková kapela Leap. Ti kombinují mnoho stylů – alternativní až indie rockovou hudbu s prvky popu či grunge. Taktéž jsou nás velmi populární klubovou kapelou a mají zde výraznou fanouškovskou základnu, proto bylo pod pódiem úplně plno (až daleko za stan) a nikomu nevadilo, že se před stagí nedá dýchat, větráky a vějíře to jistili.

Rychle jsme ještě jednou zběhli navštívit stan s Gibson stagí a omrknout české zástupce RUWORR!ED. Pravděpodobně si většina Yungbludových fanoušků pamatuje, jak na RFP vytáhl na stage tehdy neznámého Šimona, aby si s ním zahrál fleabag a věnoval mu kytaru. Stan byl plný, teploty rostly, energie se vracela ze stage a opět na ní. Lidi pod pódiem zpívali snažili se tvořit moshpity. Frontman rozhodně dokázal, že kapela má potenciál a že se jako zpěvák vypracoval. A aby vzdal hold Yungbludovi, zahrál i na kytaru, kterou od něj kdysi dostal.

Těsně před samotným Yungbludem opanovali Main stage skotští rockeři Biffy Clyro. Ti se sem opět vrací po roce, zase v roli sub-hedlinera. A opět nezklamali. Lidé si užívali kapelní energii i známé hity, například Many of Horror nebo Bubbles. Zazněla však i novinka A Little Love z nového alba Futique.

Ještě byla chvilka si rychle odskočit na poslední kapelu před samotným vrcholem večera, dorazila k nám další rocková formace ze Skotska, Primal Scream. Přestože nás navštívili v rámci klubového turné loni, kapela se naší zemi povětšinou (pravděpodobně neúmyslně) vyhýbá. O to větší radost měli fanoušci v předních řadách. Kapela funguje již přes čtyřicet let a je známá tím, že velmi často mění žánr, s alternativním rockem propojují atypické prvky elektroniky, psychedelie nebo taneční hudby.

Prostor pod hlavní stagí se velmi rychle zaplňoval, všichni už čekali na zakládající legendu celého festivalu, mladší novodobou a moderní verzi Ozzyho. Bylo též znát, že fanoušků v areálu přibylo, zdá se, že kvůli velkým horkům spousta fanoušků akci odložila a přijeli až na večer, na samotného headlinera.

Miluju vás, slzy dojetí, ruce "fuckin" nahoru

A bylo to tu. Všechno zhaslo, rozsvítila se stage a obrazovky, na kterých se začaly ve všech jazycích (včetně češtiny) zobrazovat pozdravy. Toto intro bylo podkreslené potleskem nedočkavých diváků. Poté už na stage vběhl samotný Dominic, více známý právě pod uměleckým jménem Yungblud. Přiběhl, vyskočil a okamžitě přivítal fanoušky prvními tóny skladby Hello Heaven, Hello. Nezapomněl taktéž zakřičet české "ruce nahoru," což si velmi oblíbil, fanoušci byli nadšení. Hned s úvodním refrénem přišla záplava konfet, energie sršela všemi směry. Jelikož bylo i ve večerních hodinách takové parno, obdivujeme jeho kožený outfit. Přestože bundu okamžitě odhodil a hrál do půl těla, jak je u něj zvykem, pot se lil z nás všech.

Jeho set trval bezmála dvě hodiny, během kterých stihl přehrát na patnáct písní. Těsně před songem fleabag se všude po areálu objevilo nemalé množství cedulek, našlo se nespočet odvážlivců, kteří by si song rádi střihli na stagi na kytaru s Yungbludem. Nakonec si na pódium vytáhl malého chlapce Alexe v tričku Nirvana. Ten, ačkoliv úplně nerozumněl a na Dominicovi na otázky do mikrofonu odpovídal většinou "I don´t speak English," vystřihl píseň naprosto bravurně. Nejen on, ale nejspíš celý Bludfest, bude mít z tohoto momentu krásnou úsměvnou vzpomínku.

Několikrát též Yungblud seběhl z pódia, aby se pozdravil s fanoušky (hlavně tedy fanynkami) v prvních řadách, velmi často se pokoušel o české fráze, převážně o slovní spojení "ruce nahoru" a "miluju vás." A tak nějak se mezi fanoušky ujala právě věta "ruce fuckin nahoru." Nechyběla ani pocta Ozzymu se songem Changes, kdy už některým návštěvníkům kapaly slzy po tvářích.

Po něm následoval menší proslov k fanouškům. Vyjádřil, že se poslední dobou cítil odpojený, všechno pro něj bylo už delší dobu těžší. Ale pokaždé, když vidí naše obličeje, když se na nás podívá, ví, že někam patří. A že ten pocit, kdy je s námi v bezpečí před okolním světem je něco, za co nám ani nedokáže dostatečně poděkovat. Ale slibuje, že on, my všichni, jsme jedna rodina a že i on tu pro nás vždycky bude. Sám byl velmi dojatý, v jednu chvíli tak brečel celý areál, dokonce i mnoho chlapů, do kterých by to nikdy nikdo neřekl, si poplakalo. 

Nechyběl ani přídavek složený z písní Ghosts, Zombie a Suburban Requiem. Tím byl celý Bludest zakončen, společně s ohňostrojem a záplavou dalších konfet. 

Závěrem...

Moc děkujeme Yungbludovi, že se rozhodl 3. ročník svého festivalu věnovat právě nám, přijet do areálu Park 360 v Hradci a zde si zopakovat headlinerské vystoupení. Děkujeme jeho týmu a týmu RFP za skvělou organizaci a nejlépe zvládnutá vedra. Voda byla jak dostupná k pití, tak zde jezdili kropicí vozy a hasiči, což určitě nebylo jednoduché zvládnout. 

Šári