Barvy léta 2026 – Poděbrady ožily punkem, rockem a nesmrtelným humorem

Lázeňské město Poděbrady se o víkendu 10. a 11. července proměnilo v dějiště hudební rebelie. Festival Barvy léta i letos dokázal, že má na mapě letních akcí své pevné místo. Nabídl pestrý průřez punkovou i rockovou scénou, dal prostor mladým kapelám a přinesl momenty, na které se bude dlouho vzpomínat. A to i přes pár drobných organizačních zádrhelů, které k festivalovému životu už tak nějak patří.

Už při příchodu k areálu nedaleko jezera bylo jasné, že tady se na žádnou vyumělkovanou festivalovou módu nehraje. Byla to velmi příjemná změna – vidět fanoušky v oblečení, které je jim přirozené. Místo teplákových souprav, plyšových overalů a podobným módním trendům dnešní doby, vládly v Poděbradech křiváky, nášivky a barevná číra, a to jak u pánského, tak u dámského osazenstva.

Organizace a festivalové záhady: Prostor pro zlepšení i úsměv

Festivalové zázemí si zaslouží pochvalu za svou komplexnost. Jídla i pití byl po celou dobu akce dostatek, dětské koutky ulevily rodičům a dílnička s výrobou náramků z korálků ukázala, že i tvrdý rocker si rád hraje. Zlaté pravidlo "kdo dřív přijde, ten dřív parkuje" se potvrdilo i tentokrát, nicméně hned v úvodu nás překvapil zákaz průjezdu k areálu. Ne kvůli nám, ale kvůli lidem, kteří měli pronajaté chatky v kempu, poblíž areálu, kde se festival konal. Komunikace ze strany pořadatelů dle informací proběhla, ale zjevně se nedostala ke všem, což je do budoucna možná drobný bod k zamyšlení.

Samotný areál nabídl velmi šikovné rozložení. Povrch sice skrýval řadu výmolů, které po setmění a nějakém tom pivu představovaly mírné riziko pro kotníky návštěvníků, ale ruku na srdce – raději pár nerovností v trávě než celodenní smažení na rozžhaveném betonu. Počasí totiž festivalu opravdu přálo.

Do kategorie nevysvětlitelných festivalových záhad se letos zapsala absence víček u lahví s neperlivou vodou. Zatímco přelévání nápojů z plechovek do kelímků je z bezpečnostních důvodů naprosto logický a chvályhodný krok (což jsme v průběhu víkendu sami ocenili), zabavování víček od obyčejné vody nám dodnes nedá spát. O poznání nebezpečnější nástrahou se však staly nosné tyče ve stanu s posezením. Jejich strategicky nešťastné umístění si vybralo daň v podobě nejedné boule na čele. Mnohdy k tomu ani nebyl potřeba alkohol – stačilo chvilkové oslnění sluncem nebo špatný odhad vzdálenosti. Z pohledu návštěvníka je to detail, jehož úprava pro příští ročník by mnoha fanouškům ušetřila bolestivé vzpomínky. A pokud zůstaneme u zmíněného stanu s posezením – tento ročník byl z pohledu počasí opravdu vydařený, proto se spousta návštěvníků mohla posadit na zem a užívat si festival plnými doušky, ale to nemění nic na tom, že míst na sezení pod jedním stanem by bohužel neposkytlo pohodlí ani polovině účastníků.

Prostor pro novou krev a chytrá dramaturgie

Co si naopak zaslouží obrovské uznání, je začlenění druhé stage. Ta byla takticky umístěna mimo hlavní areál, obklopena stánky s občerstvením, což umožnilo nasát festivalovou atmosféru i těm, kteří neměli zakoupenou vstupenku.

Výběr interpretů na vedlejším pódiu vyvolal mezi návštěvníky pestrou paletu reakcí – od nadšení nad novými žánry až po názory, že některé kapely do celkového konceptu akce úplně nezapadaly. Ať už je subjektivní pohled jakýkoliv, snaha dát prostor formacím, které si svou základnu teprve budují, je z redakčního hlediska nesmírně sympatická. Výborně fungoval i harmonogram – kapely na obou pódiích se plynule střídaly, takže se program nepřekrýval a návštěvníci mohli migrovat přesně podle svých hudebních preferencí.

• Páteční support (druhá stage): Ver Terrae, Midnight Honeycake, Philipski & Gesto Booth, Shizzle, Mc Provaz & Live band
• Sobotní support (druhá stage): Světadíl, BTBN, Faraday, Ludens, Drum'n'Rap

Pátek: Punková terapie a energie bez hranic

Páteční den byl věnován čistě punku a účast ukázala, že to byla trefa do černého. Na hlavní stagi se postupně vystřídaly kapely Dukla vozovna, Driák, Totální nasazení, SPS, E!E a The Fialky.

Byl to punkový program jak vyšitý. S přibývajícím časem létaly vzduchem kelímky, rozjelo se masivní pogo a několik fanoušků si užilo crowdsurfing, kdy je dav donesl od pódia až do poloviny areálu. Energie, která proudila mezi kapelami a publikem, byla neskutečná a dravá. A co je nejdůležitější: i přes absolutní uvolnění a fakt, že se "smělo všechno", nedošlo k žádným větším incidentům. Punkeři zkrátka dokázali, že vypnout od každodenních starostí jde sice divoce, ale s respektem k určitým hranicím.

Sobota: Od pozvolného startu po nesmrtelný humor a oštěpařské zlato

Sobotní line-up přinesl žánrové oživení. Začátky festivalových dní bývají pro první kapely těžké, což pocítili Fret a 1st Choice, které mnozí sledovali spíše z dek ve stínu. S nástupem Doctora P.P. se ale prostor pod pódiem začal rychle plnit a následující Alkehol přinesl do horkého odpoledne oheň – a to nejen díky pyrotechnice, ale i poctivou dávkou energie, která festival nakopla k večerní gradaci a ve stejném duchu pokračovala i kapela De Bill Heads.

Největší překvapení a bezkonkurenční úspěch odpoledne však patřil někomu jinému. Ivan Mládek a jeho Banjo Band doslova strhli celý areál. Známé hity proložené legendárními scénkami fungovaly napříč všemi generacemi. Zpívalo se, tančilo se, a především se smálo. Čistá, nefalšovaná zábava v podání těchto matadorů ukázala, že dobrý humor je zkrátka nadčasový. Jak se říká, hudba a smích léčí – a tenhle set nejednomu návštěvníkovi jistě prodloužil život o pár let.

Večer pak patřil hlavním headlinerům. Vystoupení kapely Tři sestry znamenalo obligátní "hlavu na hlavě". Koncerty tohoto typu prověří fyzickou výdrž plic i nohou, a o to víc potěšila přítomnost speciálního hosta – oštěpařka Barbora Špotáková, která si s Fanánkem střihla duet hoden zlaté medaile. Kapela nešetřila ani kontaktem s publikem; vzduchem létaly panáky, trička členů kapely, a v předních řadách došlo i na osobní podání ruky s basákem Tomášem Doležalem.

Závěr celého festivalu obstaraly kapely Vypsaná fixa a Protheus. Uzavírat dvoudenní maraton je vždy trochu sázka do loterie, protože únava už bývá znát. Kapela Protheus se přesto dočkala velmi slušné účasti těch, kteří prokázali nezdolnou punk-rockovou výdrž a zůstali s festivalem až do samotného finále.

Závěrem

Barvy léta 2026 potvrdily svůj status vydařené akce. Až na drobné organizační karamboly (a občasné střety s architekturou party stanů) nabídl festival fanouškům maximum prostoru pro odlehčení od všedních dní, skvělou muziku a hromadu zážitků. Poděbrady se na dva dny staly útočištěm, kde hudba znovu spojila lidi všech generací. A pokud jste cestou domů nezapomněli všechno po nárazu do tyče, rozhodně se máte za rok zase na co těšit.

Text a fotografie: ta.s.krkavci