30 let Harleje na plnej plyn: Z mejdanu v devadesátkách do hal a doprostřed arény

Kapelu Harlej jistě není potřeba žádnému rockerovi představovat. Loni oslavila 30. výročí své existence – a oslavy to byly skutečně velkolepé. Během loňského roku vydali dvě bestofky, dva singly a také předělávku oblíbené písně Tak jdem dál, ve které zavzpomínali na svého zesnulého zpěváka Vláďa Šafránek za doprovodu dalších výrazných hlasů české rockové scény, jako jsou Lou Fanánek Hagen, Petr Janda, Petr Hrdlička či Josef Vojtek.

Na konci roku se kapela vydala na výroční turné, které čítalo celkem devět zastávek po celém Česku. Součástí byl i speciální koncert s netradičním pódiem ve tvaru písmene "H", umístěným uprostřed haly v pražském O2 universum.

My v Rebel Sound jsme se nyní rozhodli udělat rozhovor s kapelníkem Tondou Rauerem, který je zároveň jediným členem, jenž je v kapele od samého začátku, a pamatuje tak skutečně celých třicet let Harleje. Sešla jsem se s ním v jedné pražské hospůdce – a rozhovor mohl začít.

V loňském roce jste oslavili 30 let existence Harleje. Jaké byly oslavy a jak jste si užili výroční turné?

Oslavy byly v podstatě celoroční, protože to začalo už na jaře, trochu jinak postavenou šňůrou koncertů. Vydali jsme dvě bestofky a v létě hráli nějaký speciály na open-air akcích, takže jsme si to užili pracovně, ale myslím, že jsme si to každej vychutnali dosytosti. Já jsem v kapele jedinej, kdo je tam celejch 30 let a pro mě je to neuvěřitelný. Když jsme Harlej zakládali, tak kdyby mi někdo řekl, že za 30 let budeme pořád hrát a pořád budeme mít fanoušky a pořád se bude zvětšovat a zvětšovat okruh lidí, kteří mají Harlej rádi, tak bych asi kroutil hlavou. Samozřejmě vždycky, když něco zakládáš, tak doufáš, že to bude mít dlouhý trvání, ale nedokázal jsem si představit, že se nám to podaří a budeme takovouhle dobu fungovat. Beru to jako totální štěstí a mám z toho fakt radost. Kluci jsou v Harleji všichni taky už dlouhou dobu, Kolinss s Liborem nějakejch 24 let, Tomáš už přes 20 let, Hofík s námi bude za chvilku 15 let, takže si myslím, že to všichni bereme jako úspěch, že se nám takhle daří. 

Harlej vznikl v roce 1995 jako projekt muzikantů, kteří tehdy působili i v jiných kapelách. Jak vlastně vznikla samotná myšlenka Harlej založit?

Tohle vzniklo trochu náhodou. Nebo ne náhodou, ale taky ne cíleně. My jsme tenkrát s Vláďou hráli v kapele Brian, která se víceméně rozpadla. Nějak se rozložila a my jsme tenkrát s Vláďou začali dělat písničky, protože jsme chtěli pokračovat. Skládali jsme věci, který byly takový rock'n'rollovější a písničky, který byly pomalejší, a tak jsme to rozdělili a nabídli jsme to vydavatelství a oni si vybrali tu pomalejší část, takovou tu vážnější. Udělali jsme desku Příliv a na přání Monitoru přejmenovali Brian na Brain. Nicméně mezi našima kamarádama tenkrát pořád ta veselejší, rockovější část demáčů kolovala. A pak přišla náhoda, že si naši známý zakládali nový vydavatelství a přišli s tím, ať to pro ně nahrajeme. Takže my jsme oslovili kámoše, se kterýma jsme třeba už někde hráli, nebo jsme se dobře znali, jestli by to s námi dali dohromady a natočili. A tak tenkrát vznikl Harlej.

Vzpomeneš si, jakou jste tenkrát měli vizi (kde jste se tenkrát viděli "za 30 let") a jak se na tu vizi díváš dneska? Napadlo by vás tehdy, že to dotáhnete až takhle daleko?

My jsme takhle daleko nepřemýšleli. To jsem si jistej. Je jasný, že když něco děláš, nahráváš to, tak doufáš, že to lidi osloví, to je jasný. Samozřejmě jsme věřili tomu, že se najdou lidi, kterejm se Harlej bude líbit, ale určitě jsme nemysleli v horizontu 30 let. To jsem si jistej, že takhle daleko jsme tenkrát nepřemýšleli.

A jak to máte dnes? Kdyby sis měl představit 40. výročí Harleje, jak bude vypadat?

Doufám, že dobře. Mě to strašně baví, a myslím si, že celou kapelu taky. Takže chceme pokračovat do tý doby, dokud to půjde. Jak případně bude vypadat 40 let Harleje si netroufám říct. To záleží na tom, jestli se nám pořád bude dařit fungovat a vymejšlet takový písničky, aby to lidi bavilo. Takže my si budeme dělat to, co nás baví, a budeme doufat, že to lidi bude bavit taky a budeme doufat, že budeme moct oslavit čtyřicátiny ještě líp, než jsme oslavili třicátiny.

Třicet let Harleje se dnes dělí na dvě etapy – období s Vláďou Šafránkem a období s Tomášem Hrbáčkem. V čem vidíš největší rozdíl mezi těmito dvěma etapami?

Na to je těžká odpověď. Já si myslím, že Harlej postupem let trošku zvážněl, ale nemyslím si, že to je daný tím, jestli je tam Tomáš, nebo jestli tam byl Vláďa. To je daný už vývojem toho, že my když jsme Harlej začali dělat, tak jsme byli takový hodně ztřeštěný. Dělali jsme si ze všeho srandu. A jedna věc, proč se tohle tenkrát dělo, bylo kvůli tomu, že jsme si s Vláďou mysleli, že ještě budeme pokračovat v Brainu, že ty projekty pojedou vedle sebe a vážnější polohu si užijeme tam. Ale tím, že Harlej si našel svoje fandy a začal nabírat na síle, tak tím Brain šel k ledu. A my jsme postupně začali nějaký vážnější věci, vlastně tu druhou polohu, implantovali do Harleje, a proto Harlej trošku víc zvážněl. Ale samozřejmě tím, že Tomáš je náturou jinej člověk než Vláďa, protože každej člověk má svoji osobnost, má svůj výraz a všechno kolem, tak já si myslím, že Harlej s Vláďou byl víc ztřeštěnější a Harlej s Tomášem je víc rockovej.

Jaké to bylo po odchodu Vládi a jak se vám podařilo sžít se s Tomášem?

Já si myslím, že pro nás to nebylo tak těžký. Vláďa odešel v podstatě ze dne na den a jeho odchod pro nás byl dost překvapivej, ale my jsme s Harlejem chtěli pokračovat. A jak já říkám, každá kapela je o pěti kolečkách, který do sebe musí zapadnout a ne jen o jednom. Já jsem v tý době věděl, že chci aby Harlej fungoval dál. Chtěl jsem pokračovat v tom, čemu jsem věnoval strašnou část svýho života a spoustu času a energie. Jako kapela jsme prostě věděli, že budeme bojovat o to, abysme dokázali, že Harlej bude žít dál. Že Harlej není o jednom člověku, ale že je to o kapele, takže my jsme zamakali a bojovali jsme. Tohle je možná otázka spíše pro naše fandy, kteří si museli zvykat na to, že to je něco jinýho, protože zpěvák je vždycky tou nejviditelnější částí kapely. A Vláďa byl extrémně viditelná část Harleje. Vláďa byl absolutní bohém, kterej jevištěm a zpíváním žil. Takže myslím, že hodně lidí si myslelo, že jeho odchod nepřežijeme, ale my jsme tak nějak věřili tomu, že je to kapela, která má na to přesvědčit lidi, že jedeme dál. Že to třeba bude vypadat trochu jinak, ale pořád tady budeme.

Pro mě, jako pro fanynku, to byla taky velká změna a na Tomáše jsem si musela nejdřív zvyknout.

To je samozřejmě vždycky těžký. Je to těžký, protože zpěvák je nezaměnitelnej ksicht kapely. Já jsem taky konzerva a nemám rád, když se někde něco mění, takže vím, že je těžký si na to zvyknout, ale jako kapela jsme tomu věřili, vybojovali jsme si to a jsem rád, že lidi nám dali šanci si to vybojovat a přesvědčit je.

Kromě změny zpěváka – byl v historii Harleje ještě nějaký další zásadní zlom?

Zásadní zlom v kapele byl ještě za doby Vládi. Když jsme natočili desku Zastavte tu vodu, která byla pro Harlej docela zásadní, protože tam byl Svařák, Pověste ho vejš, Zrzi zrzi a podobný věci. Tenkrát Vláďa procházel takovou jeho prazvláštní dobou, ani jsme před tou deskou moc nehráli, protože on nevěděl, jestli se na to nechce vykašlat, a tak dále. A tehdy přišel s tím, že by chtěl udělat v Harleji totální změnu, zemětřesení a v podstatě tu skupinu úplně překopat. A tak jsme tenkrát zůstali v Harleji s Vláďou sami dva a zbytek skupiny se vyměnil. Přišli tam kluci z Debustrolu, a myslím, že to byla hodně zásadní změna v Harleji. A to jak ve stylu hraní, tak i v dalších věcech, tohle byla první obrovská změna, která v Harleji nastala.

Je nějaká deska Harleje, kterou bys označil za přelomovou? Mluvil jsi už o Zastavte tu vodu …

Myslím, že přelomová deska je vždycky ta první, protože novou kapelu představí. Já bych to řekl takhle, přelomová deska je první, protože tu děláš nejdýl, protože si to člověk strašně dlouho připravuje, než jdeš desku natáčet. A je to takový … děláš něco novýho. Takže je to takový zvláštní mrazení. Myslím si, že strašně důležitá deska je ta druhá, protože když se ti podaří udělat první desku tak, že lidi něčím zasáhneš, tak musíš potvrdit, že to, co se jim líbilo, může pokračovat. Pro nás určitě byla naprosto zásadní a zlomová deska Zastavte tu vodu. A pak si myslím, že strašně důležitá deska byla Čtyři z punku a pes, to byla první deska s Tomášem, tehdy jsme představili novou tvář Harleje. Lidem jsme myslím ukázali, že to bude jiný, ale má to smysl. A další deska, kterou se zlomilo to období po odchodu Vládi, tak to byla deska University. Tehdy se to začalo pořádně otáčet k lepšímu. Já třeba mám taky strašně rád album Smutku dávám sbohem, která je možná trochu jiný. My jsme se tam asi podvědomě vyrovnávali s určitýma věcma, který se prostě staly, což bylo především úmrtí Vládi. Vláďa byl kamarád a člověk, kterej i když z Harleje odešel, tak jsme k sobě víceméně nikdy neztratili cestu. My jsme se na chvíli přestali bavit, ale vždycky jsme byli kamarádi a Vláďa pořád nějakým stylem za Harlejem stál a troufnu si tvrdit, že tu skupinu měl pořád rád. V roce 2015 s námi pak taky odjel jako host turné ke 20 letům. Jeho předčasnej odchod ze světa nás samozřejmě hodně zasáhnul. A ta deska je určitě nějakým způsobem poznamenaná tím, že se s tím člověk vyrovnával. Já jsem měl za sebou desku Brainu, kterou jsem rozdělal s Vláďou, a dodělával jsem ji po jeho smrti. A všechno se to prostě nějak promítlo na albu Smutku dávám sbohem. Takže to je třeba pro mě určitě dost zásadní deska.

Jo, na albu Smutku dávám sbohem v řadě písniček jako bych cítila Vláďu.

Zvláštní deska taky byla jedna, kterou jsme natočili ještě s Vláďou, album Když chválím, tak sebe. My jsme to chtěli udělat s takovým rockovějším zvukem, míň metalový a udělali jsme to zvukově hodně řinčivý a dost lidí tím asi naštvali, ale ta deska je zvláštní tím, že dodneška z ní hrajeme asi nejvíce věcí. Takže to je taky deska, která je v naší diskografii nenápadná, ale byla pro nás hodně zásadní.

Máte v kapele občas konflikty? A pokud ano, jak je řešíte?

Kapela je spolek pěti lidí, je to spolek pěti osobností, a byla by blbost a úplně neuvěřitelná věc, když bysme mezi sebou neměli čas od času nějaký konflikty. Já si myslím, že v každý takovýhle partě lidí konflikty jsou. Důležitý je, když ty lidí ví, že mají táhnout za jeden provaz, když je to potřeba. Že jsou důležitý věci a v těch důležitých věcech prostě musí stát za sebou a to já si myslím, že se v Harleji děje. To, že když funguje kapela, tak vznikají konflikty, to je jasný, protože muzika je tvůrčí proces a každej má svůj názor, takže konflikty tam vzniknou, ale důležitý je uvědomit si, jaká je klika mít tu kapelu, jak je dobře, že to funguje. A bejt si vědomej toho, že kapela je 5 lidí a že těch 5 lidí takhle funguje dohromady. Není to tak, že funguje jedinec a jsou tam kolem něj nějaký lidi. Prostě 5 lidí, který fungujou dohromady, a tohle ti veškerý konflikty na závěr vyřeší. A já si myslím, že tohleto máme všichni v Harleji srovnaný.

Co je podle tebe na fungování kapely po tolika letech nejtěžší – a co nejcennější?

Nejcennější je, že to funguje. Nejtěžší je, že v každý kapele přicházejí skutečně blbý okamžiky, kdy se ti něco nepovede, nebo něco takovýho, a všichni si fakt musí uvědomit to, co jsem říkal. Musí se v ten moment semknout a pak to překonají. To je to nejtěžší, utlumit vlastní ego pro dobro celku. Ale já si myslím, že čím jsou lidi v kapele starší, tím je to lehčí. Protože samozřejmě, když je člověku dvacet, pětadvacet, tak spoustu věcí řeší, že jako "okamžitě tohle takhle" a nějaký brutální hádky, nebo něco podobnýho, a čím je člověk starší, tím víc si váží toho, co má a pak se tyhle věci řeší, myslím si, jednodušeji. Přicházejí různý těžký chvíle. Teď přemýšlím, kdy jsme měli nějakou fakt těžkou chvíli naposledy, ale já si myslím, že žijeme už dlouho v tom, že se prostě bavíme. Že se muzikou a Harlejem bavíme a jsme rádi za to, co máme.

Dlouhou dobu jsi působil také jako basák Alkeholu, se kterými jste v minulosti jezdili dvojkoncerty (pokud se nepletu, bylo to v době, kdy s vámi začínal zpívat Tomáš). Později tě nahradil Honza Bartoš. Jaký máš dnes vztah ke kapele Alkehol a nelituješ někdy svého odchodu?

Já mám k Alkeholu, a vždycky budu mít, super vztah. Prožil jsem v Alkeholu krásnejch 25 let a myslím, že jsme s klukama v pohodě, můžeme se vídat, můžem jít na pivo a bavit se. Alkehol a Harlej, dlouhou dobu fungovaly vedle sebe a pak kluci z Alkeholu chtěli hrát ještě o něco víc a tak tam přišel Bart, kterej za mě hrál záskoky. V určitej moment už těch záskoků bylo tolik, že si myslím, že z toho byla už hodně prazvláštní motanice a bylo to blbý i vůči fandům na koncertech a kluci se rozhodli, že dál chtějí hrát jenom s Bartem, to je celý. Já to neberu jako nějakou mezilidskou věc, myslím si, že to byla spíš technická věc a že Bart do Alkeholu super zapadl. Už se to skutečně hodně motalo, ale jak jsem už říkal, krásnejch 25 let jsem tam prožil a vždycky tu kapelu budu mít rád a vždycky budu vděčnej za to, že jsem v Alkeholu mohl hrát.

A jaký je váš vztah se současnou kapelou Debustrol, které jste "přebrali" některé hudebníky, přičemž Kolins dodnes působí v obou kapelách?

Myslím si, že máme dobrej vztah, protože tím, že já jsem hrával v Alkeholu, tak když jsme místo v Harleji nabídli klukům z Debustrolu, tak bylo jasný, že nešlo o to, aby odcházeli z Debustrolu, protože Alkehol hrál strašně moc. Takže bylo jasný, že i Debustrol bude mít spoustu času na to, aby hrál. A myslím si, že pořád ty kapely, jako Debustrol a Harlej můžou v pohodě fungovat vedle sebe. My máme ten rok už jasně za ty léta rozdělenej, že nějakou část roku hraje Harlej a určitou část roku hraje Debustrol a myslím, že to může fungovat úplně v pohodě.

Je během festivalové sezóny těžké skloubit koncerty Harleje a Debustrolu tak, abyste se o Kolinse nemuseli "poprat"?

Tak to si Kolinss hodně zajezdí v autě. Tohle je samozřejmě na Kolinssovi obdivuhodný, kolik ve skutečnosti v sobě dokáže najít energie, aby tohleto dal. A myslím, že se to snažíme udělat tak, aby obě ty kapely mohly fungovat tak, jak potřebujou.

V čem se podle tebe nejvíc změnila rocková hudba od devadesátých let, kdy jste začínali?

Myslím si, že se rocková hudba, míněno hudba, moc nezměnila. Když jsme začínali, tak to bylo takový živelnější. Všichni z toho měli větší srandu, víc se tam pilo a podobný věci. Samozřejmě s postupem času, čím se třeba zdražovaly vstupenky na koncerty a další věci, tak samozřejmě přichází určitá větší zodpovědnost s tím, že chceš, aby ten koncert byl pro lidi co nejlepší, takže kapely na tohle víc myslej. I když ta sranda se tam nesmí vytrácet, jinak by to nebylo ono. Takže to hraní není takovej mejdan jako bejval. A trochu se to změnilo v tom, že se změnily technologie a změnily se náhledy na určitý věci. Tenkrát všechno, co člověk viděl na koncertech, tak to bylo skutečně to, co ti lidi na jevišti hrajou. Dneska to mnohdy není pravda, protože se používají studiový dotáčky a playbackový věci. Musím říct, že my toho přátelé nejsme a nic podobnýho nepoužíváme. Já si pořád myslím, že i když písničku nějak vymazlíš ve studiu, kde třeba točíme strašný množství kytarových stop, tak hold na koncertě tolik těch kytar není, jsme tam dva tak nemůžeme zahrát najednou třeba osm kytar. My preferujeme cestu, že i když to bude jiný, než je to na nahrávce, tak je to živý a je to tak. Kapely, který preferujou cestu, že to má bejt stejný, jako je to na studiový nahrávce, tak si tyhle věci pustí z dotočenejch playbacků. Je každýho věc, jakou si vybere cestu, já neříkám, jestli je něco dobře nebo špatně, ale právě tohle se třeba změnilo hodně. Občas když jdu dneska na koncerty, tak si říkám, že kdyby se tohle stalo v roce 93, tak ti muzikanti by tam stáli a kroutili hlavou, co se to děje. Ale jak říkám, každej má svou cestu, každej má svůj přístup. Neříkám, co je dobře a co je špatně.

Myslíš, že je dnes díky sociálním sítím snazší se prosadit, nebo je to naopak těžší kvůli obrovské konkurenci?

Nevím. Tohle je věc, na kterou nedokážu úplně odpovědět. Já si myslím zhruba tohle - aby se kapela prosadila, musí se sejít dobrá parta lidí, kterejm to dobře hraje dohromady, musí mít dobrej nápad, dobrý písničky a kliku. To je základ. Musíš bejt ve správnej čas na správným místě a musíš mít něco, co lidi osloví. I když přijde jeden člověk na koncert, kterej třeba odehraješ v klubu, tak ten koncert musíš odehrát tak, a musíš tam odehrát takový věci, aby ten člověk přišel a řekl svejm kamarádům "ty vole, viděl jsem kapelu, to bylo super, škoda žes tam nebyl, pojď se se mnou podívat příště". A nemyslím si, že jsme to měli jednodušší, protože těch kapel bylo míň nebo to mají dneska lehčí, protože jde hudba lépe dostat k lidem. Já si myslím, že jde o ten nápad a o to, přijít a mít štěstí, že se trefíš do něčeho, co lidi zaujme. A muzikanti s tímhle dneska mají stejnou šanci, jako jsme měli my. A potom přichází to, že tomu musíš spoustu věcí obětovat, musíš tomu věřit a musíš si za tím tvrdě jít. A to si myslím, že taky je dneska stejný, jako to bylo tehdy. V něčem to možná je jednodušší dneska a v něčem to bylo jednodušší tenkrát, ale já věřím, že když začneš hrát muziku, protože tě to baví, že to chceš dělat a snažíš se dělat něco, co jde z tebe, ne že si to třeba zadáš, ať ti to vygeneruje umělá inteligence nebo něco takovýho, tak když tomu věříš a je to dobrý, tak se to prostě prosadí. Já si myslím, že je to těžký pořád stejně, protože je to stejný jako se prosadit v jiným oboru. Nikde se neprosadíš tak, že někdo luskne prstem, a teď tam v tom funguješ. Vždycky je to o práci, o štěstí, o lidech, se kterejma spolupracuješ a o tom, jestli máš dobrej nápad.

Máte – nebo měl Harlej – nějaké hudební vzory, které vás výrazně ovlivnily?

Nevím, jestli zrovna Harlej jako kapela dohromady, ale každej muzikant má svoje vzory. Vždycky posloucháš nějakou muziku a ta muzika tě ovlivňuje, ale není to tak, že bych řekl, že Harlej by měl vypadat takhle. Samozřejmě máš svoje vzory a těch vzorů je strašně moc a člověk si vezme od každýho něco. Nikdy nebudu lhát o tom, že jsme vymysleli, nebo že nás najednou osvítilo, že budeme v O2 universum hrát uprostřed haly. Vždycky řeknu, že to je kvůli tomu, že když jsem viděl takhle Metallicu, tuším v roce 93, nebo kdy to bylo, když oni jeli turné k černý desce a byli poprvé s tím podiem uprostřed ve Sportovní hale, tak jsem tam byl a od tý doby jsem si to chtěl vyzkoušet. To samý Kolinss, kterej tohle viděl taky. To jsou věci, kterejma člověk hodně ovlivněnej je. A samozřejmě jsou určitý věci v Harleji, který jsou ovlivněný různejma kapelama hudebně nebo zvukově. Jsou lidi, který tě ovlivní a poznamenají tě i muzikanty, který potkáváš, to je jasný, protože nikdo nežijeme izolovaně. Ale neměli jsme nikdy v Harleji nikoho, u koho bysme si řekli "jo, chceme vypadat úplně jako oni".

Kdysi jsem i zaslechla názor, že Svařák je melodií podobný Whiskey in the Jar od Metallicy.

Svařák je skutečně podle tý písničky udělanej, ale to byla náhoda, protože Svařák není autorsky náš a tenkrát my jsme to udělali jako srandu, protože Vláďa tu písničku znal z Mostu a furt si ji zpíval a my jsme chtěli udělat cover. A v ten moment jsme si všimli, že obě písničky, ač jedna vznikla jako tradicionál v Mostě a druhá je myslím irskej tradicionál, tak že ty písničky jsou si vlastně strašně podobný. Takže my jsme tak do sebe ty dva tradicionály naroubovali. To byla sranda, ze který vznikla naše podoba Svařáku. Mimochodem jsme se následně až skoro po dvaceti letech dozvěděli, že Svařák není tradicionál, ale má svýho autora.

Které písně vás dnes nejvíc baví hrát naživo?

Hele, to je těžký, protože mě baví hrát živě a baví mě hrát celej ten koncert a vzhledem k tomu, že na mě je skládání playlistů, tak si tam písničky, který by mě nebavili, nedávám. To, co hrajeme, to mě baví. Jsou muzikanti, kteří tvrdí, že je nebaví hrát provařený hity, který hrajou pořád, ale něco prostě hraješ dokola. Hrajem 30 let a Zfetovanej, kterým dlouhý roky začínáme, byl na první desce a myslím, že akorát třeba na pěti koncertech za těch 30 let nezazněl. Ale ona je to pořád sranda. Pořád se těšíš, že dohraje intro a Libor to odklepe a bouchneš do kytary a ten koncert se rozjede. A není věc, která by mě nebavila hrát. Tohle by ses musela zeptat spíš zbytku kapely, protože jak říkám, výběr playlistu je na mě, tak si tam písničky, o kterých bych řekl, že mě hrát nebaví, nevyberu.

Jsou písně, které byste nejradši nehráli, ale lidé je stále vyžadují?

Já bych nechtěl přestat hrát písničky, který lidi mají rádi, protože kapely žijou díky svejm fanouškům a měli by jim za to bejt vděční. Měli by mít určitou zodpovědnost za to, že ti fandové jsou ti, kteří umožňujou kapele fungovat. Kapela by měla bejt vděčná fandům za to, že choděj na koncerty a proč by měla přestat hrát písničky, který mají rádi? Já chápu, že my nějakou písničku hrajeme dokola, ale ti fandové na každým koncertě nejsou a proč bychom to neměli zahrát. Je samozřejmě pořád těžší a těžší postavit playlist, protože těch stálic přibývá a přitom nemůžeš hrát každej rok úplně to samý. Je těžší to nějakým způsobem obměňovat, ale já beru vlastně za ohromný plus, že se nám tohle stalo. Bylo by blbý, kdybychom měli jen 8 věcí, který musíme hrát pořád. Je hezký, když ti lidi mají rádi tolik těch našich písniček. My hrajeme pro lidi a já si myslím, že když přijdou na koncert, měli by dostat to, co chtějí. A že my to hrajeme postý? No a co? Když herci budou hrát hru, kterou lidi mají rádi, a chodí na ní třeba několik let, tak ji hrajou pořád stejně. V tomhle máme výhodu, že žádnej koncert není stejnej, i když tam zahraješ ty samý písničky, tak je to vždycky jiný. Ale myslím si, že nehrajeme nic, co by nás nebavilo hrát. Je to koncert a já, když jdu na koncert, tak chci slyšet od kapely písničky, který mám oblíbený a chci slyšet největší hity, nechci na koncertě stát a koukat na to, že ti muzikanti si říkají "teď si zahrajem něco, co jsme ještě nehráli", a přistupujou k tomu tak, že to sice lidi nemají rádi, ale my jim to zahrajem, aby byla změna. Tohle není náš přístup.

Jsou teda nějaký písničky, které byste sami rádi hráli, ale u fanoušků nemají takový ohlas?

Takový písničky jsou. Jsou písničky, který bysme si třeba i chtěli zahrát, ale nejsme o nich tak přesvědčení. Ten koncert je omezenej časově a není tam moc času něco zkoušet, nebo si tam nějak extrémně experimentovat. Ale těch věcí asi zase není tolik. Já jsem říkal, že když jsme dělali teďka ty bestofky, tak byly omezený časem, protože vinyl není nafukovací a vydávali jsme jeden vinyl s Vláďou a dva s Tomášem Už jsem to někde říkal, že by mě lákalo vydat ještě jeden vinyl, kterej by se nejmenoval best of, ale jmenoval by se písničky, který vám chceme připomenout. Ale nevím, jestli koncert je na něco takovýho nejlepší místo.

A mohl bys nám nějaký jmenovat, který byste rádi lidem připomněli?

Tak to budu muset přemýšlet. Já třeba mám rád písničku Máme to spočítaný, mám rád písničku Jména. Jsou nějaký věci z těch starších desek, ale od boku to teď nevystřelím. To bych fakt musel víc přemejšlet.

Za sebe bych si ráda poslechla, a věřím, že mezi fanoušky by se našlo spoustu takových, občas i nějaké starší a méně hrané. Ten setlist hitů to ozvláštní a byl by hned originálnější.

Já mám těch věcí, který mám rád a nehrajeme je fakt hodně. Další je třeba song Poprvé a naposled, ale jak jsem říkal, koncertní playlist není nafukovací.

Ale to je dobrý nápad, udělat album písní, které vám chceme připomenout. Do koncertních setlistů občas zařazujete i starší skladby spojené s Vláďou - vedle tradičního Svařáku, Zrzi zrzi, Pověste ho vejš, Zfetovanej (jež v dnešní době fanoušci dobře znají od obou zpěváků) také méně známé písně jako Balada nebo Lopata, jež pamatují spíše pamětníci od Vládi. Jako fanynka, která Harleje začala poslouchat už za Vládi, si hodně vážím toho, že tím připomínáte skvělého zpěváka, který bohužel neměl lehký osud a byla by škoda, kdyby se na něj zapomnělo. Jak se vám tyto písně dnes hrají s Tomášem? Jaký k nim máš vztah ty osobně, nebo zbytek kapely?

Tomáš je v Harleji přes 20 let. Když přišel, tak všechno, co jsme hráli bylo logicky z Vláďovi éry, takže my jsme na to zvyklý. Bylo zvláštní, když jsem teď probíral starý desky kvůli výběrům na bestofku, která mapovala období s Vláďou, tak jsem si ty desky znovu poslechl a zavzpomínal si. Já k tomu mám fakt silnej vztah, protože jsem na těch písničkách dělal autorsky nebo aranžersky a žil s nima od základu. Ať už to byly nápady moje nebo Vláďovy, tak se na ten čas nezapomíná. Každou písničku, kterou děláš, si chceš nějakým způsobem vymazlit. Všechny písničky se ti nepovedou, to neříkám, že jsme nenahráli nějaký kraviny, to bych byl blbec, kdybych tohle tvrdil. A myslím, že to je jasný, že když točíš desky, tak se ti vždycky všechno nevyvede, ale mám ty písničky rád. Vždycky hovořej o tom, v jakým se nacházíš rozpoložení a když je posloucháš zpětně, tak vypovídají o tom, co se v tý době dělo. A je dobrý si to poslechnout.

Vím, že máte za sebou už stovky a stovky koncertů, ale přesto, je nějaký, který se ti zaryl pod kůži a nikdy na něj nezapomeneš?

Těch bude hodně. Určitě to nebude jeden koncert. Jsou zvlášní koncerty, který si zapamatuješ. Třeba jeden, kterej jsme odehráli hodně dávno ve Veltrubech u Kolína My jsme tam tehdy dojeli o něco později, protože jsme čekali, až tam dorazí Vítek Fiala a Karel Schürrer, který tenkrát zaskakoval za Dana Šůru, a oni hráli někde s kapelou Lokomotiva a my tam čekali a tam bylo hodně lidí. To bylo poprvý, kdy jsme zažili to – hele ty lidi tady čekají na nás. Pak třeba koncert, když jsme poprvý končili festival Czech Rock Block v Plasech. Turné k 10 letům Harleje a Plzeň, když jsme natáčeli první DVD. Koncert v Prachaticích, kdy se něco zlomilo a bylo vidět, že fandové konečně do plných přijali Tomáše. První Lucerna při 20 letech Harleje, to byl absolutně nezapomenutelnej koncert. Pro mě, ač to byl vnitřně strašně těžkej koncert, tak tribute koncert pro Vláďu ve Žlutých Lázních, tak to byl taky nezapomenutelnej koncert, protože to množství muzikantů, kteří tam přišli Vláďovi zahrát a to množství lidí, kteří se na to přišli podívat, to byl pro mě nepopsatelnej zážitek. Dále vlastně všechny koncerty ke třicetinám, kdy vidíš, že i po 30 letech to pořád lidi baví. A speciálně, ač se nechci dotknout ostatních koncertů, tak ten koncert, kdy stojíš uprostřed haly a máš fandy všude kolem, tak to se prostě podlamujou kolena.

Abychom teď zase trochu odlehčíme, můžeš se s námi podělit o nějakou vtipnou historku z koncertu?

To je jedna z nejhorších otázek. Protože valná většina muzikantů ti řekne, že ty nejvtipnější věci nejdou uveřejnit. Nic uveřejnitelnýho mě teďka nenapadá. Já třeba nezapomenu, jak jsme se bavili o tom Zfetovaným, tak jsme ho hráli fakt mnohokrát. Nemám spočítaný koncerty, ale třeba dva tisíce jich bude. A my jsme hráli koncert, je to sice už dlouho, ale já jsem stál na podiu, skončilo intro já jsem si z tý písničky vzpomněl na jeden jedinej akord. A vždycky, když jsme se dobrali do toho místa, tak jsem ten jedinej zahrál správně, a ostatní jsem tam dělal jenom nějaký pazvuky. A shodou okolností to tenkrát nahrál náš zvukař a to byla věc, kterou jsme se strašně dlouho bavili, že jsme si to čas od času pustili. A spousta takových věcí se děje. Teďka používáme na začátku padací oponu a jen čekáš, že se to jednou podělá a že ta opona nespadne. A to jsou věci, který v ten moment vypadají, že jsou velkej zásek, ale pak se tomu logicky směješ, protože všichni na začátku toho koncertu čekaj a říkaj si "co když to nevyjde". A jsou prostě takovýhle věci, a těch věcí je hodně. Těžko se z toho vybírá nějaká historka, to bysme tady museli sedět u deseti piv, a pak bych si možná začal vzpomínat.

Setkáváte se stále i s "pamětníky", kteří pamatují Harlej už od devadesátých let?

Jo, potkáváme lidi, kteří si pamatují na Harlej takhle dlouho. Já mám kamaráda, kterej jezdil na Harlej od začátku, a vozil na Harleje svýho syna. Tomu klukovi byly tenkrát asi 3 roky, my jsme ho tahali na podium a hodně lidí si tehdy myslelo, že to je můj syn. Doteď si z toho s tím kámošem děláme srandu. Další fanoušek, kterej nás zná absolutně nejdéle, už od první zkoušky, na který jsme byli, tak je třeba Hofík, kterej už 15 let v kapele hraje. To je člověk, kterej Harlej zná skutečně úplně od prvopočátku, od první chvíle, kdy se těch 5 lidí dalo dohromady. Když jsme se poprvý potkali ve zkušebně, tak Hofík tam u toho byl tenkrát s námi. Jsou lidi, kteří si pamatují začátek Harleje a potkávám je.

Zavzpomínáte s nimi někdy na staré časy? Je to hezká nostalgie?

To víš, že jo, protože začátek Harleje a ty devadesátky vůbec, tak to byl obrovskej mejdan. To byl fakt tenkrát úlet. Dneska když kapely přijedou na festival, tak je tam každej tak trochu na svým písečku a všechno se tam připravuje odděleně. Tenkrát měly kapely jednu šatnu, na podiu byly jedny bubny a nějak se tam všichni měnili, a fakt to byly mejdany. A lidi, kteří se tohohle účastnili, ať už muzikanti, technici nebo kamarádi, kteří tam jezdili, tak se prostě bavili a byla tam sranda, takže se na to vzpomíná. Pokud si to ti lidi pamatujou.

Jací jsou podle tebe fanoušci Harleje dnes a jaký rozdíl vnímáš mezi mladší generací a těmi, kteří pamatují i starý Harlej?

Já si myslím, že to není zásadní rozdíl. Fandové muziky jsou fandové muziky a rocková muzika je podle mě o živelnosti a volnosti a fandové jsou v podstatě stejní. Tenkrát nestáli s mobilem v ruce. Dneska už se teda taky nestojí s mobilem tolik, jak se o tom mluví, ale bylo určitý období, kdy lidi měli tendenci si natáčet všechno. Já věřím tomu, že rocková muzika není módní muzika. Rocková muzika je o tom, že tak žiješ a něco tak cejtíš a nejde o to, že "teď budu rocker". Pro mě je to určitá svoboda, živelnost, nehraní si na něco, muzika bez přetvářky a myslím si, že proto na to ti lidi choděj, protože to takový je a když si lidi na nic nehrají, tak jsou v podstatě stejní jako před lety.

Tak minimálně je to nová generace, která vyrůstala v něčem jiném a ta doba, ve které vyrůstala, je nějakým způsobem ovlivnila.

Tak samozřejmě, pokud se bavíme o tom, jaký to bylo před 30 lety, a jaký je to dneska. Lidi se samozřejmě s dobou mění. Ti, co chodili před třiceti lety se dneska budou chovat jinak a dnešní dvacetiletí se budou chovat jinak než dvacetiletí před třiceti lety, ale já to myslel tak, že lidi, kteří si najdou rockovou muziku, tak si ji najdou kvůli něčemu. A věřím tomu, že ten důvod byl stejnej tehdy jako teď. Za sebe můžu říct, že můj důvod, proč tuhle hudbu hraju, je teď stejnej jako byl tehdy.

Ještě mě napadá, co by na nich mohlo být jinak, že ti mladší už znají jen jednu éru s Tomášem a ti starší pamatují i Vláďu. Ti si pak na koncertech zazpívají i tu Baladu či Lopatu apod.

Tak takhle samozřejmě jo. Je samozřejmý, že když my dneska hrajeme písničku z první desky, a ona je stará takovou dobu, tak jsou na našich koncertech lidi, kteří nebyli na světě, když vznikla. Já jsem myslel, že jsi to myslela, že dnešní dvacetiletí a tehdy dvacetiletí. Ty starý písničky jsou pro řadu lidí hodně starý. To je jasný. Ale zas tak moc jich nehrajem. Na standardních koncertech je nejstarší Zfetovanej a je to jediná věc, kterou hrajem z první desky. A už by to bylo divný, kdyby koncert začal něčím jiným. Takže prostě Zfetovanej je tam, jakože … začne to, a ty si najednou říkáš "jo, tak to má bejt, tady má bejt Zfetovanej". Takže je tam kvůli tomu.

Taky jste loni hráli třeba Volání krve, která je taky z první desky.

To jo, ale to bylo v rámci speciálního playlistu ke třicetinám, člověk chce nějaký starý písničky připomenout. Volání krve jsme tam zařadili kvůli tomu, že to byla úplně první písnička, která pro Harlej vznikla. Je to v podstatě naše historická věc, udělali jsme Volání krve a tím vzniknul Harlej.

Jaké jsou vaše plány pro letošní rok?

No, tak za chvíli začneme hrát. Vrátíme se na naše nekonečný turné. Plány jsou odehrát spousty koncertů, a když to všechno dobře dopadne, tak koncem roku natočit desku tak, aby příští rok vyšla. To samozřejmě ještě záleží na tom, jestli zvládneme dát dohromady tolik písniček, abychom si za nima stáli. V Harleji jsme to nikdy neměli tak, že jsme si říkali "teď prostě musíme natočit desku", vždycky šlo o to, abychom si stáli za tím, že tu desku máme natočit a máme proč. Ještě před začátkem tour vypustíme novej klip a pokud se bude dařit, tak po prázdninách vydáme alespoň nějakej novej singl. Hlavně si chceme ale užít koncerty a připravit album. Loňskej rok byl o vzpomínání a ač se zdálo, že nic kolem neděláme, tak s bestofkama byla celkem práce. Natočili jsme 2 nový písničky, natočili jsme 2 nový klipy, předělali jsme Tak jdem dál s kamarádama z branže a natočili jsme k tomu klip, připravovali jsme halový turné, takže věcí kolem koncertů a toho vzpomínání bylo hodně. Teď je čas koukat zase dopředu a trochu si zablbnou, jen tak, a potom prostě udělat další krok s novou deskou.

Plánujete vydat DVD z výročního turné?

DVD z výročního koncertu nebude. My jsme vydali dokument z celýho turné, kterej lidi můžou vidět na Youtube a můžou si koncerty a atmosféru připomenout. Když bychom DVD točili, logicky bysme ho natáčeli v Praze, kde bylo jeviště netradičně uprostřed haly. Ale když děláš něco, co nemáš ještě vyzkoušený, tak se nechceš stresovat dalšíma věcma a nevěděli jsme ani, kam bysme tam dávali kamery, a podobný věci, protože jsme to neměli vyzkoušený. Takže jsme se rozhodli, že záznam dělat nebudeme.

Trošku škoda, ale co se dá dělat.

Já si myslím, že kdo bude chtít, tak spoustu věcí uvidí v tom dokumentu a klip, o kterým jsem mluvil, tak tam budou taky použitý záběry z těchto koncertů, takže kdo si to bude chtít připomenout, tak aspoň nějak bude moct.

Co bys chtěl vzkázat našim čtenářům a fanouškům Harleje?

Mějte se fajn a žijte tak, ať jste spokojeni a nemusíte se za sebe stydět. Stojí to za to.

Harlej srdečně zve fanoušky na "Tak jdem dál tour", během které je doprovází kapela Loco Loco. Vstupenky jsou k dispozici přímo na webu Harlej.cz

Třicet let na scéně a stovky koncertů, změny sestavy a silné i těžké momenty, přesto však z Tondy byla cítit upřímnost, otevřenost a nefalšovaná radost z hraní. A to je právě ten hlavní důvod, proč Harlej i po třiceti letech tak úspěšně funguje.

Nyní mi nezbývá, než Tondovi poděkovat za čas, který si na mě udělal a tento poměrně rozsáhlý rozhovor mi poskytl. A Harleji za Rebel Sound upřímně přeji, ať se všechny plány vydaří, ať už se jedná o koncerty, či novou desku. Ať vše dopadne dle vašich plánů a těším se na nové počiny a další setkání na koncertech této skvělé kapely!

Verri