30 let Harleje: Hity, decibely a rocková exploze v Praze

Česká rocková kapela Harlej letos slaví 30 let na scéně a u příležitosti tohoto jubilea vyrazila na výroční turné, které započalo 4. 10. v Liberci a zakončí 29. 11. v Ostravě. A 8. 11. kapela zavítala do pražského O2 Universa.

Fanoušci se před arénou začali scházet už od třetí hodiny odpoledne a s přibývajícím časem jich neustále přibývalo. Zhruba hodinu před otevřením se už před vstupy vytvořila poměrně dlouhá fronta. V půl šesté se otevřely dveře pro návštěvníky s VIP vstupenkami, ostatní museli ještě půl hodiny krotit své natěšení venku. Jakmile se konečně otevřely všechny vchody, fanoušci se se vstupenkami na stání na ploše rozběhli všemi směry ve snaze najít správný vchod ke svému sektoru a chodbami panoval počáteční chaos. Poté však proud příchozích zastavila ostraha – v hale totiž stále probíhala zvuková zkouška kapely Koblížci.

Jakmile skončila zvukovka, ochranka dostala pokyn a dav se okamžitě dal do pohybu. Proud rockerů se valil do haly s jediným cílem – získat co nejlepší místo před pódiem. A jak už to bývá mým zvykem, nechyběla jsem v této první náplavě ani já. Pár rychlých kroků a první řada byla moje.

Pódium bylo vystavěno do tvaru písmene „H“ a bylo umístěno doprostřed haly, čímž měla kapela ke všem fanouškům tak nějak blíže. Z důvodu, který mi není znám, pořadatelé otevřeli nejdříve pouze jednu polovinu plochy, a na druhou stranu tak nebylo možné se dostat — tu otevřeli až mnohem později. Fanoušci velmi rychle obsadili svá místa jak na ploše, tak na tribunách, a mohlo se začít.

Večer odstartovala kapela Koblížci. Jedná se o mladou pop-punkovou skupinu ze Šumperka. Jejich set trval 50 minut. Po skončení jejich vystoupení následovala velmi krátká, desetiminutová přestávka a po ní už z pódia své fanoušky pozdravila kapela Harlej. Po krátkém úvodu a fanfáře už hala burácela v rytmu písně Zfetovanej. Návštěvníci se okamžitě dostali do varu a zpívali a skákali od začátku až do konce.

Koncert trval přibližně dvě a půl a během této doby si pro nás kapela připravila dlouhý setlist čítající neuvěřitelných 31 skladeb. Téměř z každého vydaného alba, včetně těch nejstarších, zazněl minimálně jeden song — pouze s jedinou výjimkou, kterou představovalo album Teleskopický tele. Zazněly rovněž raritky, dlouhou dobu nehrané a z úst současného zpěváka Tomáše Hrbáčka neslýchané, jako např. Volání krve, Sbírka či Velbloud.

Během uvedení skladby Vstávej Tomáš Hrbáček vyzval fanoušky na tribunách, aby vstali, protože jsou přece na rockovém koncertě, a nikoliv v opeře. Během již zmíněné skladby Velbloud, v části písně, kde má kapelník a kytarista kapely Tonda Rauer vstup se zpěvem „Rozvíjej se, buřtíku…“, přerušili píseň a Tonda měl krátký proslov, ve kterém poděkoval fanouškům za třicet let trvající přízeň, zmínil svého otce, který seděl na tribuně, a připomněl původního zpěváka, bez kterého by Harlej nebyl Harlejem. Tím byl samozřejmě Vláďa Šafránek, jenž před Harlejem působil ještě v kapelách Brain či Autogen a po odchodu z Harleje založil dodnes aktivní kapelu Walda Gang, ve které potom řadu let působil jako zpěvák. Zároveň se věnoval i sólové dráze, během níž vydal dvě alba. V září 2018 nás bohužel navždy opustil.

Právě svému otci a Vláďovi poté Tonda věnoval začátek staré, ale stále velmi dobré písně Toník a Vládík, která, jak už její název napovídá, je právě o dvou původních protagonistech kapely Harlej — Tondovi Rauerovi a Vláďovi Šafránkovi. Na tuto píseň rovněž natočili videoklip, který bych ke zhlédnutí doporučila každému, kdo jej ještě neviděl.

Poté následovala píseň Miluju a miluju, která není od Harleje, a dle slov zpěváka Hrbáčka ji napsal právě Tonda s Vláďou krátce předtím, než Vláďa odešel. Byla zařazena do setlistu pouze tohoto turné a pravděpodobně už prý nikdy více na koncertech nezazní.

Dále v setlistu nechybělo sólo bubeníka Libora Fanty, který se svými otáčivými bubny uprostřed pódia právě při tomto sólu vyjel s plošinou nahoru a celé vystoupení tak dostalo nový efekt. Poté Libor Fanta spolu s baskytaristou Kolinssem opustili pódium a následovaly pomalé akustické písně. Tou první byla balada Proměna, při které na pódiu zůstali pouze zpívající Tomáš Hrbáček a na akustické kytary hrající Tonda Rauer a Milan Hoffman (Hofík). Hned po ní se na pódium vrátil Kolinss s tamburínou a následovala Harlej Krišna.

Poté Hrbáček vyzval diváky, aby se chytli kolem ramen a houpali se v rytmu další písně, kterou byla Svatební košile. Během těchto pomalých písní zavládla úplně jiná, velmi intenzivní a působivá atmosféra. Fanoušci se připojili ke kapele, která nyní nechala více prostoru právě pro zpěv publika, které se okamžitě přeměnilo ve zpívající sbor. Stovky rozsvícených mobilních telefonů rozzářily arénu.

Zpěvák Hrbáček následně znovu připomněl zakládajícího frontmana Šafránka v písni, která, byť nebyla původně napsána o něm, je s ním v současné době víceméně spjata — Až tady nebudu.

„Tak to dáme dohromady, rozbijeme bar,“ těmito slovy začíná píseň Optimistická, jež po řadu let zakončovala všechny koncerty této rockové kapely. Nyní se po ní však přihlásil o slovo ještě bubeník Libor Fanta, který se nás ptal, jestli chceme ještě jednu — a která by to měla být? Z hlediště se ozval křik: „Kdo neskáče, není Harlej, hej, hej, hej!“ A skutečně — to byla poslední píseň, která po Optimistické ještě následovala. Píseň, která skvěle vybízí fanoušky, aby si spolu s kapelou zaskákali, což i tentokrát udělali.

Kdybych to celé měla shrnout, můžu říct, že to byl velmi vydařený koncert. Kapela si připravila skvěle vyvážený setlist zachycující celou éru svého působení — od první desky až po současnost. Nechyběly ani rarity, běžně na koncertech nehrané. Setlist obsahoval jak klasické vypalovačky, tak pomalé ploužáky. Poděkování fanouškům bylo upřímné a od srdce, nikoliv však přehnané hraní na city.

Když jsem společně s ostatními fanoušky odcházela, převládala všude spokojená, až takřka dojatá atmosféra. Můžeme být pyšní, že jsme se stali součástí důležité kapitoly historie této úspěšné, třicet let hrající kapely. Během chvíle jsem rovněž na sociálních sítích zahlédla fotky spolu s krátkými poděkováními kapele Harlej za nezapomenutelný koncert. S hrdostí se k nim můžu připojit — skvělý koncert, jen tak dál, a těším se na další počiny této sympatické kapely.